Ahoj vsichni,
Tak jsme doma, sice jsem to napsal uz do diskuse, ale zjevne je nikdo necte (cemuz se sam moc nedivim :)).
Dekujeme vsem za podporu, maily a prispevky. Ani nevite, jak to pomaha..
Az se trochu vzpamatujeme a zavedou nam znovu internet, tak snad napiseme neco vic.
Stejne mam ale pocit, ze uz se budeme jen opakovat - takze to bude asi strucne.
Toz tak
Vasek s Hankou
sobota 16. května 2009
pátek 8. května 2009
Z Valparaisa
Ahoj vsichni,
Tak nam potvrdili let, takze to vypada, ze se po pul roce stastne vratime. Byly s tim nejake komplikace, uz nas chteli poslat s Lufthansou pres Frankfurt, ale nakonec si to Svycari rozmysleli a (pravdepodobne kvuli nam) letadlo prece jen vypravi.
V poslednich dnech jsme se, ponekud hekticky, presunuli o par tisic kilometru na jih, do zcela jine kultury a jineho klimatickeho pasu. Za tu zmenu kultury jsme moc radi - uz mame Peruancu plne zuby a je to jedna z mala zemi, kam se urcite vratit nechceme (napr. na krizovatkach ted zmatene poskakujeme, az si Chilane tukaji na celo, protoze jsme uplne odvykli, ze chodci maji nejaka prava a kroseni ulic byla nekdy opravdova celendz). S tou zmenou teploty uz tak nadseni nejsme - je tu pekna kosa.
Z mist, ktere jsme za uplynuly tyden navstivili, se nam zdaleka nejvic libilo v Iquique, coz je poustni mesto na severu Chile.
Lima byla taky docela pekna. Naopak Valparaiso je pro nas urcitym zklamanim - pry to ma byt nejhezci Chilske mesto. Neni!
Z Iquique taky pridam nekolik, asi uz poslednich, fotek (+ dale). Presneji receno, nejsou vetsinou z Iquique, ale z Humberstone, coz je mestecko duchu asi 45 km od Iquique.
Humberstone bylo misto, kde se asi 100 let (zhruba od 1850 do 1950) tezil Chilsky ledek a dalsi soli. Krome casti na tezbu a zpracovani ledku zde byla i obytna cast, nemocnice, kostel, banka, hotel, skola, divadlo.. - vetsinou drevene domky ala divoky zapad. Od ostatnich mest duchu se Humberstone lisi predevsim tim, ze jeste stale stoji (nicmene daval bych mu tak 20 let). No a protoze je to misto opravdu zajimave, tak ho pred par lety jmenovali pamatkou UNESCO a pro me osobne to byla asi nejhezci pamatka UNESCO, jakou jsem kdy videl.
Clovek se prochazi sam po meste duchu, slunce pali, fouka suchy poustni vitr..
Do obytne casti navic nedavno instalovali reproduktory, takze ze vsech ulic vyhrava decentni jazz (Armstrong, Fitzerald aj. ktere neznam).
Iquique je samo o sobe taky moc pekne - krasne stare historicke budovy, stejne jako nejhezci moderni architekturu, co jsme tu po Jizni Americe videli. Navic tu jsou krasne plaze (po pul roce jsme si byli rano zabehat) a asi nejvyssi priboj siroko daleko..
Vasek
Tak nam potvrdili let, takze to vypada, ze se po pul roce stastne vratime. Byly s tim nejake komplikace, uz nas chteli poslat s Lufthansou pres Frankfurt, ale nakonec si to Svycari rozmysleli a (pravdepodobne kvuli nam) letadlo prece jen vypravi.
V poslednich dnech jsme se, ponekud hekticky, presunuli o par tisic kilometru na jih, do zcela jine kultury a jineho klimatickeho pasu. Za tu zmenu kultury jsme moc radi - uz mame Peruancu plne zuby a je to jedna z mala zemi, kam se urcite vratit nechceme (napr. na krizovatkach ted zmatene poskakujeme, az si Chilane tukaji na celo, protoze jsme uplne odvykli, ze chodci maji nejaka prava a kroseni ulic byla nekdy opravdova celendz). S tou zmenou teploty uz tak nadseni nejsme - je tu pekna kosa.
Z mist, ktere jsme za uplynuly tyden navstivili, se nam zdaleka nejvic libilo v Iquique, coz je poustni mesto na severu Chile.
Lima byla taky docela pekna. Naopak Valparaiso je pro nas urcitym zklamanim - pry to ma byt nejhezci Chilske mesto. Neni!
Z Iquique taky pridam nekolik, asi uz poslednich, fotek (+ dale). Presneji receno, nejsou vetsinou z Iquique, ale z Humberstone, coz je mestecko duchu asi 45 km od Iquique.
Humberstone bylo misto, kde se asi 100 let (zhruba od 1850 do 1950) tezil Chilsky ledek a dalsi soli. Krome casti na tezbu a zpracovani ledku zde byla i obytna cast, nemocnice, kostel, banka, hotel, skola, divadlo.. - vetsinou drevene domky ala divoky zapad. Od ostatnich mest duchu se Humberstone lisi predevsim tim, ze jeste stale stoji (nicmene daval bych mu tak 20 let). No a protoze je to misto opravdu zajimave, tak ho pred par lety jmenovali pamatkou UNESCO a pro me osobne to byla asi nejhezci pamatka UNESCO, jakou jsem kdy videl.
Clovek se prochazi sam po meste duchu, slunce pali, fouka suchy poustni vitr..
Do obytne casti navic nedavno instalovali reproduktory, takze ze vsech ulic vyhrava decentni jazz (Armstrong, Fitzerald aj. ktere neznam).
Iquique je samo o sobe taky moc pekne - krasne stare historicke budovy, stejne jako nejhezci moderni architekturu, co jsme tu po Jizni Americe videli. Navic tu jsou krasne plaze (po pul roce jsme si byli rano zabehat) a asi nejvyssi priboj siroko daleko..
Vasek
sobota 2. května 2009
Zcestny zaznam z cesty
Ahoj,
Dnes jsme cely den chodili valeli se i koupali na plazich nedaleko Chiclaya. Oba dva jsme spaleni, protoze nam dosel (mou vinnou) opalovaci krem. Ja mam navic ponekud upal.
Zkratka nejlepsi podminky napsat dalsi vesely zaznam (jen se nedivte, kdyz bude tak trochu "mimo").
Minuli tyden za moc nestal.
Byli jsme nemocni (Hanka jeste bere antibiotika).
Porad jsme na neco cekali, a kdyz uz to "neco" konecne jelo. Tak stejne vzdycky nastali nejake komplikace. Nejdriv me z velkeho zavazadla po odbaveni na letisti ukradli bryle (slunecni i dioptricke) - nastesti jsem tam nic jineho cenneho nenechal).
Potom autobus z Tarapota do Chiclaya zas nabral kvuli sesuvum 21 hodin zpozdeni.
Kvuli vsem temto okolnostem jsme trochu zkratili nas program a uz se v podstate vracime.
Dnes se moc necitim na to, ze bych se mohl venovat nejakym vaznejsim tematum jako bezpecnost pri cestovani, nebo honoceni IQ narodu co jsme navstivili.
Ale cestou z plaze me napadla jedna pekna myslenka o kterou se zkusim s vami podelit.
O ikonach popkultury
Vsichni je zname - globalni ikony popkultury, koukaji na nas z odznacku, tricek, grafitti.. Lidi si je kupuji a nosi je, i kdyz o nich casto nic moc nevedi. Prodavaji se na trzich od Ase po Michalovce (pokud nechceme byt provincni tak od Anchorage az po Ulanbatar). Myslim si, ze dotycni panove by se sakra podivili, co z nich posmrtne vzniklo.
Tech nejvetsich ikon je jen par a ja se dnes pokusim vybrat 5 nejcasteji se vyskytujicich.
1. Jezis Kristus - Prestoze se ateismus siri, myslim, ze stale suverenne okupuje prvni pricku. Byt se vlastne nevi jak vypada, jeho tvar je tak znama, ze ji pozna kazdy skolak zakladni skoly, temer po celem svete.
Podlouhly pohubly oblicej hipika s bradkou..
2. Che Guevara - Tady v Jizni Americe je jeho kult obzvlaste silny, ale i na blesacich Evropy a Asie dycha Jezisovi tesne na zada. Co naplat, ze to, co propagoval, byla absolutni pitomost. Warholuv portret z nej udelal nesmrtelneho. A kdo ze je na tom portretu?
Vlastne takovy hipik s bradkou.
3. Treti misto je taky jasne. Kral hulicu (ted nemyslim JXD), kral reggae, kral Jamaiky forever.. Bob Marley. Prestoze jeho muzikalni kvality jsou nesporne, myslim, ze uz tusite, proc je jednou z nejcasteji zobrazovanych ikon nasi doby.
Je to totiz takovy hipik s bradkou.
4. Ctvrte misto uz je ponekud obtizneji zvolitelne a kandidatu by bylo vic.
Nicmene po zkusenostech z blesaku celeho sveta me prijde, ze na ctvrtou pozici patri bezesporu Albert Einstein. Neni dulezite co delal, ani kdo byl, ale fotka na ktere vyplazuje jazyk z nej (prekvapive) udelala ikonu svetoveho formatu. Vsichni ji znate. Albert na ni vypada jako takovy vlasaty hipik s knirkem (a jazykem evokujicim bradku..).
5. Pate misto bych asi prirknul Johnu Lennonovi. Sice nema bradku (na svych nejslavnejsich fotkach). Ale kdyz se rekne hipik - zkuste najit nekoho vhodnejsiho..
Co z tohoto minivyzkumu vyplyva?
Pokud chcete byt posmrtne slavni, tak nezalezi na vzdelani, puvodu, schopnostech, povolani..
Staci kdyz budete vypadat jako... (ale to uz davno vite)
Vasek
Dnes jsme cely den chodili valeli se i koupali na plazich nedaleko Chiclaya. Oba dva jsme spaleni, protoze nam dosel (mou vinnou) opalovaci krem. Ja mam navic ponekud upal.
Zkratka nejlepsi podminky napsat dalsi vesely zaznam (jen se nedivte, kdyz bude tak trochu "mimo").
Minuli tyden za moc nestal.
Byli jsme nemocni (Hanka jeste bere antibiotika).
Porad jsme na neco cekali, a kdyz uz to "neco" konecne jelo. Tak stejne vzdycky nastali nejake komplikace. Nejdriv me z velkeho zavazadla po odbaveni na letisti ukradli bryle (slunecni i dioptricke) - nastesti jsem tam nic jineho cenneho nenechal).
Potom autobus z Tarapota do Chiclaya zas nabral kvuli sesuvum 21 hodin zpozdeni.
Kvuli vsem temto okolnostem jsme trochu zkratili nas program a uz se v podstate vracime.
Dnes se moc necitim na to, ze bych se mohl venovat nejakym vaznejsim tematum jako bezpecnost pri cestovani, nebo honoceni IQ narodu co jsme navstivili.
Ale cestou z plaze me napadla jedna pekna myslenka o kterou se zkusim s vami podelit.
O ikonach popkultury
Vsichni je zname - globalni ikony popkultury, koukaji na nas z odznacku, tricek, grafitti.. Lidi si je kupuji a nosi je, i kdyz o nich casto nic moc nevedi. Prodavaji se na trzich od Ase po Michalovce (pokud nechceme byt provincni tak od Anchorage az po Ulanbatar). Myslim si, ze dotycni panove by se sakra podivili, co z nich posmrtne vzniklo.
Tech nejvetsich ikon je jen par a ja se dnes pokusim vybrat 5 nejcasteji se vyskytujicich.
1. Jezis Kristus - Prestoze se ateismus siri, myslim, ze stale suverenne okupuje prvni pricku. Byt se vlastne nevi jak vypada, jeho tvar je tak znama, ze ji pozna kazdy skolak zakladni skoly, temer po celem svete.
Podlouhly pohubly oblicej hipika s bradkou..
2. Che Guevara - Tady v Jizni Americe je jeho kult obzvlaste silny, ale i na blesacich Evropy a Asie dycha Jezisovi tesne na zada. Co naplat, ze to, co propagoval, byla absolutni pitomost. Warholuv portret z nej udelal nesmrtelneho. A kdo ze je na tom portretu?
Vlastne takovy hipik s bradkou.
3. Treti misto je taky jasne. Kral hulicu (ted nemyslim JXD), kral reggae, kral Jamaiky forever.. Bob Marley. Prestoze jeho muzikalni kvality jsou nesporne, myslim, ze uz tusite, proc je jednou z nejcasteji zobrazovanych ikon nasi doby.
Je to totiz takovy hipik s bradkou.
4. Ctvrte misto uz je ponekud obtizneji zvolitelne a kandidatu by bylo vic.
Nicmene po zkusenostech z blesaku celeho sveta me prijde, ze na ctvrtou pozici patri bezesporu Albert Einstein. Neni dulezite co delal, ani kdo byl, ale fotka na ktere vyplazuje jazyk z nej (prekvapive) udelala ikonu svetoveho formatu. Vsichni ji znate. Albert na ni vypada jako takovy vlasaty hipik s knirkem (a jazykem evokujicim bradku..).
5. Pate misto bych asi prirknul Johnu Lennonovi. Sice nema bradku (na svych nejslavnejsich fotkach). Ale kdyz se rekne hipik - zkuste najit nekoho vhodnejsiho..
Co z tohoto minivyzkumu vyplyva?
Pokud chcete byt posmrtne slavni, tak nezalezi na vzdelani, puvodu, schopnostech, povolani..
Staci kdyz budete vypadat jako... (ale to uz davno vite)
Vasek
pondělí 27. dubna 2009
Z pohledu zvenci
Travime v Iquitosu prijemne casy.
Mesto je hezke, je co objevovat. Takze se tu tak nejak poflakujeme, nez zacneme spechat domu.
S volnym casem (prvni levne letenky odsud jsme sehnali az na utery) samozrejme souvisi, ze procitame ruzne stare Reflexy a i jine platky na netu.
No a protoze venku opet leje, tak se trochu zamyslim nad tim, jak nam pripada prostredi u nas ze vzdalenosti nekolikatisic kilometru a po pulrocni absenci.
Internet je skvela vec. Pred par dny, v dzungli, jsme travili podobny den pozorovanim pasouci se rodinky kapybar a pitim kavy. Vim, ze pro mnoho z vas by to byla prijemna alternativa k pracovnimu shonu, lec nas uz to po osmi hodinach dost nebavilo - surfovani po netu je podstatne zabavnejsi.
K napsani tohoto clanku me inspiroval clanek JXD v Reflexu - "Konec bilych muzu II", odkaz radsi davat nebudu, aby me nekdo neosocil z sireni pornografie - kdo chce at si to najde :).
Nicmene nas clanek hodne pobavil a dalo by se o nem asi psat velmi dlouho.
Zkusim se ale zamerit na dva aspekty, ktere me pri cteni napadly a ani tak nesouvisi se clankem samotnym, jako spis obecne s clanky, ktere u nas vychazi.
Prvni vec, ktera me pri tom napadla je, ze se lidi u nas strasne nudi.
Termin "vydychanost ceskeho prostredi" pouzila uz nekde Milena Holcova a myslim, ze to plati bezezbytku.
U nas (a potazmo v cele Evrope) jsou temata, ktera jsou dulezita (napr. nase energeticka zavislost na Rusku), nicmene neni jich mnoho, vsichni se jim venovat nemuzou a zanikaji v ohromnem mnozstvi balastu ruznych grafomanu, kteri se potrebuji vyjadrit a potrebuji mit vlastni nazor (to, ze je to obcas docela zabavne, je vec jina) .
Lidi se samozrejme nudi i tady, nicmene tech veci, pri kterych o neco jde a za ktere se hodi bojovat je sakra vic nez u nas (viz predchozi clanek v tomto blogu).
Za co u nas bojovat?
Rovnopravnost zen, recyklace, odstranovani psich vykalu z ulic, legalizace marihuany, nizsi ceny piva, vitezstvi nasich hokejistu :)))?
Vse me odsud prijde dost plytke a slouzici pouze k tomu, aby se clovek nejak realizoval a vybil energii, ktera mu byla dana z hury.
Druhou veci, ktera me pritom napadla, je, kam az to muze dojit, pri nasi vychove vedouci k individualismu a k potrebe vyniknout.
(Toto se samozrejme poji s teorii rustu, kterou je prodknuty cely zapadni svet a o tom by se zase dalo psat hodne dlouho...)
Nicmene individualismus a potreba vyniknout at uz jde o jakykoliv smer na me obcas pusobi az zrudne (viz napr. plivani na lokomotivu v Peliscich a clanek JXD :)).
Vyniknout se zkratka snazi kazdy, vcetne tech, co k tomu nemaji absolutne zadne predpoklady.
Obcas si rikam, ze zapadni svet by nemel byt tak sebestredny a divat se vic okolo - Asie ma spoustu chyb, ale v tomto smeru je, aspon me to tak pripada, na tom podstatne lepe.
Tak si to po sobe ctu a rikam si, jestli jsem si neukrojil prilis velky krajic - no snad me neukamenujete :)
Vasek
Mesto je hezke, je co objevovat. Takze se tu tak nejak poflakujeme, nez zacneme spechat domu.
S volnym casem (prvni levne letenky odsud jsme sehnali az na utery) samozrejme souvisi, ze procitame ruzne stare Reflexy a i jine platky na netu.
No a protoze venku opet leje, tak se trochu zamyslim nad tim, jak nam pripada prostredi u nas ze vzdalenosti nekolikatisic kilometru a po pulrocni absenci.
Internet je skvela vec. Pred par dny, v dzungli, jsme travili podobny den pozorovanim pasouci se rodinky kapybar a pitim kavy. Vim, ze pro mnoho z vas by to byla prijemna alternativa k pracovnimu shonu, lec nas uz to po osmi hodinach dost nebavilo - surfovani po netu je podstatne zabavnejsi.
K napsani tohoto clanku me inspiroval clanek JXD v Reflexu - "Konec bilych muzu II", odkaz radsi davat nebudu, aby me nekdo neosocil z sireni pornografie - kdo chce at si to najde :).
Nicmene nas clanek hodne pobavil a dalo by se o nem asi psat velmi dlouho.
Zkusim se ale zamerit na dva aspekty, ktere me pri cteni napadly a ani tak nesouvisi se clankem samotnym, jako spis obecne s clanky, ktere u nas vychazi.
Prvni vec, ktera me pri tom napadla je, ze se lidi u nas strasne nudi.
Termin "vydychanost ceskeho prostredi" pouzila uz nekde Milena Holcova a myslim, ze to plati bezezbytku.
U nas (a potazmo v cele Evrope) jsou temata, ktera jsou dulezita (napr. nase energeticka zavislost na Rusku), nicmene neni jich mnoho, vsichni se jim venovat nemuzou a zanikaji v ohromnem mnozstvi balastu ruznych grafomanu, kteri se potrebuji vyjadrit a potrebuji mit vlastni nazor (to, ze je to obcas docela zabavne, je vec jina) .
Lidi se samozrejme nudi i tady, nicmene tech veci, pri kterych o neco jde a za ktere se hodi bojovat je sakra vic nez u nas (viz predchozi clanek v tomto blogu).
Za co u nas bojovat?
Rovnopravnost zen, recyklace, odstranovani psich vykalu z ulic, legalizace marihuany, nizsi ceny piva, vitezstvi nasich hokejistu :)))?
Vse me odsud prijde dost plytke a slouzici pouze k tomu, aby se clovek nejak realizoval a vybil energii, ktera mu byla dana z hury.
Druhou veci, ktera me pritom napadla, je, kam az to muze dojit, pri nasi vychove vedouci k individualismu a k potrebe vyniknout.
(Toto se samozrejme poji s teorii rustu, kterou je prodknuty cely zapadni svet a o tom by se zase dalo psat hodne dlouho...)
Nicmene individualismus a potreba vyniknout at uz jde o jakykoliv smer na me obcas pusobi az zrudne (viz napr. plivani na lokomotivu v Peliscich a clanek JXD :)).
Vyniknout se zkratka snazi kazdy, vcetne tech, co k tomu nemaji absolutne zadne predpoklady.
Obcas si rikam, ze zapadni svet by nemel byt tak sebestredny a divat se vic okolo - Asie ma spoustu chyb, ale v tomto smeru je, aspon me to tak pripada, na tom podstatne lepe.
Tak si to po sobe ctu a rikam si, jestli jsem si neukrojil prilis velky krajic - no snad me neukamenujete :)
Vasek
pátek 24. dubna 2009
Down the river..
Ahoj vsichni, ktere to jste neprestalo bavit cist.
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
úterý 14. dubna 2009
V Amazonii
Ahoj,
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
pátek 10. dubna 2009
Konecne v tropech
Ahoj vsichni,
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
neděle 5. dubna 2009
Opet par fotek a tak..
Ahoj,
Pridal jsem par obrazku z poslednich +-10 dnu,
Tato fotka je z namesti v Cuscu. Pred zacatkem naseho vyletu po Jizni Americe jsme si predstavovali naivne horke noci, zvuk samby a polonahe krasky (tedy ja jsem si predstavoval ehm ehm...)..
No misto toho se nam tady o vikendech opakovane serviruje priblbla zupacka dechna a defile vsech moznych i nemoznych procesi silne pripomina nase prvomajove pruvody. Navic na tribunach se natrasaji stejni papalasi v uniformach, jak u nas pred nekolika lety.
Pravda dnes jsme videli prvni predvelikonocni procesi, lidi zpivali a mavali kusy kukurice, ci co to bylo. Rozhodne to bylo sympatictejsi nez "military guys", takze se treba blyska na lepsi casy. Bohuzel karneval jsme uz prosvihli :(.
Katedrala v Cuscu je vcelku monumentalni stavba, kde krestani vybiraji nekrestanske vstupne. Duhova vlajka co vlaje pred ni neni v tomto pripade vlajkou mezinarodniho hnuti gayu a lesbicek, ale vlajkou Cusca.
10 km jsme slapali po "defunct" (alespon podle naseho pruvodce) railway track na Macchu Picchu. Ze neni zas az tak "defunct" se ukazalo v jednom tunelu - to byste neverili jak se da rychle utikat. Jesteze si jsou strojvudci vedomi, ze tam slape spousta pitomcu a jedou asi dvacitkou (no mozna je to i proto, ze by pri rychlejsi jizde vykolejili).
Macchu Picchu nas nadchlo. Ruiny byly uchvatne a stejne tak spousta tropickych kvetin okolo. Co k tomu napsat. Vapencove strme skalnate svahy jsou vzdycky fotogenicke a jeste k tomu v tropech..
Co ale clovek nechape, je, proc to na tak nepristupnem miste proboha staveli...
Soustredne terasy v Moray jsou dalsi ukazkou stavitelske zrucnosti Inku. Opet ale nechapeme proc to tam postavili. Pruvodce tvrdi, ze tam pestovali plodiny a kazda terasa mela sve mikroklima, takze to mohla byt laborator pro testovani, co kde jak roste. Nam to ale po prohlidce mista prijde jako pekna blbost.
Amifteatr, obradni misto, ci neco na ten zpusob se nam zda pravdepodobnejsi - obili mohlo prijit az potom, kdyz byly spatne roky..
Co tvrdi Daniken radsi ani nebudu typovat :).
Par fotek z vyletu po inckem Sacred valley. Lidi tu ziji skoro stejne jako pred prichodem conquistadoru , tedy aspon v mistech kam nevede asfalt ani koleje. Zasnezene kopce maji pres 5000 m - moc hezke misto si hosi vybrali.
Nedelni trh v Andahuylas je misto kde clovek sezene opravdu vsechno.
Nektere veci vsak Evropan rozchazi opravdu tezko. Napr. zname uslovi o zabe v mixeru jsem az do dneska povazoval pouze za ponekud priblbly cesky vtip. Uz nepovazuju... (foto-censored;))
O Andach
Andy byly jednim z duvodu, proc jsme si vybrali Jizni Ameriku. Mame hory moc radi a tady si jich uzivame nad miru. Je tezke je jednoduse popsat, kdyz jsme z nich navic zatim videli jen malou cast. Presto se o nejaky popis aspon trochu pokusim (pochopitelne jen toho, co jsme zatim videli).
Nevim tedy jestli to nekoho zajima, ale stejne sem pisu, co me napadne, tak proc sem nepripsat toto.
Pokud bych zacal od uplneho jihu.
V Patagonii je vychodni, argentinska, strana And travnata a nudna. Step a step ktera prechazi do skalnatych a zalednenych casti cim je clovek vys, nebo jizneji. Obcas je srazkovy stin trochu mensi a tam pak maji Argentinci par narodnich parku jako Los Glacieros, Los Alerces, nebo Nahuel Huapi.
Chilska strana je oproti tomu nadherna (lesy, reky, ledovce, baziny i step) a ani tam zadne narodni parky nejsou. Pokud bych mel nekomu doporucit misto kam jet do Patagonie, tak by to bylo rozhodne na Carreteru Austral a vykaslat se na vsechny proklamovane parky typu Torres del Paine.
Cim jede clovek vic na sever, tim na chilske strane ubyva srazek. Lesy ale rostou skoro az k Santiagu. Dal na sever se krajina meni v polopoust a poust s par oazami jako San Pedro de Atacama. Na argentinske strane naopak srazek postupne pribyva a clovek tu najde cele spektrum biotypu od pousti az po horske destne lesy na nejvychodnejsich svazich (v Tucumanu a Jujuy).
V Bolivii se andsky hreben rozdeluje na vychodni a zapadni cast. Zapadni cast je sopecna, zatimco vychodni cast tvori vyvrasnene pasemne pohori (vyska je vetsinou 5000-6000 m.n.m) . Mezitim je ve vysce 3000-4000 m.n.m travnata plosina - altiplano. Zapadni svahy jsou poustni, vychodni jsou pokryty horskym mlznym lesem (tedy tam kde ho nevykaceli). Tak to nejak pokracuje az skoro ke Cuscu v Peru. Pak se altiplano zacne vlnit a nahradi ho oble kopce, nekde pripominajici nase Beskydy (pokud by tedy misto smrkovych monokultur na nich rostl borovicovo-eukaliptovy mix). Jinde jsou ovsem jejich rozmery giganticke a nepripominaji nic co jsme dosud videli. Zbytek dopisu az to uvidime :).
Pridal jsem par obrazku z poslednich +-10 dnu,
Tato fotka je z namesti v Cuscu. Pred zacatkem naseho vyletu po Jizni Americe jsme si predstavovali naivne horke noci, zvuk samby a polonahe krasky (tedy ja jsem si predstavoval ehm ehm...)..
No misto toho se nam tady o vikendech opakovane serviruje priblbla zupacka dechna a defile vsech moznych i nemoznych procesi silne pripomina nase prvomajove pruvody. Navic na tribunach se natrasaji stejni papalasi v uniformach, jak u nas pred nekolika lety.
Pravda dnes jsme videli prvni predvelikonocni procesi, lidi zpivali a mavali kusy kukurice, ci co to bylo. Rozhodne to bylo sympatictejsi nez "military guys", takze se treba blyska na lepsi casy. Bohuzel karneval jsme uz prosvihli :(.
Katedrala v Cuscu je vcelku monumentalni stavba, kde krestani vybiraji nekrestanske vstupne. Duhova vlajka co vlaje pred ni neni v tomto pripade vlajkou mezinarodniho hnuti gayu a lesbicek, ale vlajkou Cusca.
10 km jsme slapali po "defunct" (alespon podle naseho pruvodce) railway track na Macchu Picchu. Ze neni zas az tak "defunct" se ukazalo v jednom tunelu - to byste neverili jak se da rychle utikat. Jesteze si jsou strojvudci vedomi, ze tam slape spousta pitomcu a jedou asi dvacitkou (no mozna je to i proto, ze by pri rychlejsi jizde vykolejili).
Macchu Picchu nas nadchlo. Ruiny byly uchvatne a stejne tak spousta tropickych kvetin okolo. Co k tomu napsat. Vapencove strme skalnate svahy jsou vzdycky fotogenicke a jeste k tomu v tropech..
Co ale clovek nechape, je, proc to na tak nepristupnem miste proboha staveli...
Soustredne terasy v Moray jsou dalsi ukazkou stavitelske zrucnosti Inku. Opet ale nechapeme proc to tam postavili. Pruvodce tvrdi, ze tam pestovali plodiny a kazda terasa mela sve mikroklima, takze to mohla byt laborator pro testovani, co kde jak roste. Nam to ale po prohlidce mista prijde jako pekna blbost.
Amifteatr, obradni misto, ci neco na ten zpusob se nam zda pravdepodobnejsi - obili mohlo prijit az potom, kdyz byly spatne roky..
Co tvrdi Daniken radsi ani nebudu typovat :).
Par fotek z vyletu po inckem Sacred valley. Lidi tu ziji skoro stejne jako pred prichodem conquistadoru , tedy aspon v mistech kam nevede asfalt ani koleje. Zasnezene kopce maji pres 5000 m - moc hezke misto si hosi vybrali.
Nedelni trh v Andahuylas je misto kde clovek sezene opravdu vsechno.
Nektere veci vsak Evropan rozchazi opravdu tezko. Napr. zname uslovi o zabe v mixeru jsem az do dneska povazoval pouze za ponekud priblbly cesky vtip. Uz nepovazuju... (foto-censored;))
O Andach
Andy byly jednim z duvodu, proc jsme si vybrali Jizni Ameriku. Mame hory moc radi a tady si jich uzivame nad miru. Je tezke je jednoduse popsat, kdyz jsme z nich navic zatim videli jen malou cast. Presto se o nejaky popis aspon trochu pokusim (pochopitelne jen toho, co jsme zatim videli).
Nevim tedy jestli to nekoho zajima, ale stejne sem pisu, co me napadne, tak proc sem nepripsat toto.
Pokud bych zacal od uplneho jihu.
V Patagonii je vychodni, argentinska, strana And travnata a nudna. Step a step ktera prechazi do skalnatych a zalednenych casti cim je clovek vys, nebo jizneji. Obcas je srazkovy stin trochu mensi a tam pak maji Argentinci par narodnich parku jako Los Glacieros, Los Alerces, nebo Nahuel Huapi.
Chilska strana je oproti tomu nadherna (lesy, reky, ledovce, baziny i step) a ani tam zadne narodni parky nejsou. Pokud bych mel nekomu doporucit misto kam jet do Patagonie, tak by to bylo rozhodne na Carreteru Austral a vykaslat se na vsechny proklamovane parky typu Torres del Paine.
Cim jede clovek vic na sever, tim na chilske strane ubyva srazek. Lesy ale rostou skoro az k Santiagu. Dal na sever se krajina meni v polopoust a poust s par oazami jako San Pedro de Atacama. Na argentinske strane naopak srazek postupne pribyva a clovek tu najde cele spektrum biotypu od pousti az po horske destne lesy na nejvychodnejsich svazich (v Tucumanu a Jujuy).
V Bolivii se andsky hreben rozdeluje na vychodni a zapadni cast. Zapadni cast je sopecna, zatimco vychodni cast tvori vyvrasnene pasemne pohori (vyska je vetsinou 5000-6000 m.n.m) . Mezitim je ve vysce 3000-4000 m.n.m travnata plosina - altiplano. Zapadni svahy jsou poustni, vychodni jsou pokryty horskym mlznym lesem (tedy tam kde ho nevykaceli). Tak to nejak pokracuje az skoro ke Cuscu v Peru. Pak se altiplano zacne vlnit a nahradi ho oble kopce, nekde pripominajici nase Beskydy (pokud by tedy misto smrkovych monokultur na nich rostl borovicovo-eukaliptovy mix). Jinde jsou ovsem jejich rozmery giganticke a nepripominaji nic co jsme dosud videli. Zbytek dopisu az to uvidime :).
středa 1. dubna 2009
Od Macchu Picchu
Ahoj vsichni,
Prekonali jsme vsechny nemoci a mirime dal smerem k rovniku.
Posledni dny travime obdivovanim stavebni zrucnosti poslednich Inku. Byli jsme v Cuzcu a jak je z nadpisu patrne, i na Macchu Picchu.
Ale abych zacal od zacatku. Posledne jsme psali od jezera Titicaca - stravili jsme tam tri dny, jednak kvuli nasim zdravotnim problemum, druhak kvuli tomu, ze vesnicane zablokovali silnici a nikoho do Cuzca nechteli pustit. My jsme si rikali, ze to kdyztak nejak projedeme stopem, ale zrovna v ten den, kdy jsme chteli jet, vesnicane (po tydnu) blokadu zrusili. Za co demonstrovali netusime a mistni jsou na poskytovani informaci tohoto druhu velmi skoupi.
Cesta do Cusca probihala vcelku klidne, az na to, ze zahy pristoupila jedna babka prodavajici syry a vse zacalo pripominat znamou "syrovou" scenu ze Tri muzu ve clunu.
Cusco je moc pekne mesto, ponekud pripominajici vsechny ostatni mesta, ktere ma UNESCO pod patronatem - tj. kdyz pojedete do Ceskeho Krumlova uvidite stejne jednotny unifikovany obraz obchudku a hospudek. Pouze tady jsou prodejci o dost vtiravejsi a architektura se taky trochu, pochopitelne, lisi.
Jinak architektura, ktera nyni ve meste prevlada je spanelska (+ pochopitelne typicky chaoticko-jihoamericke predmesti)- jen nekde zustaly incke zaklady a tvar ulic je taky z ery Inku.
Macchu Picchu jsme puvodne chteli vynechat, protoze nejak tak nejsme priznivci predrazenych turistickych "top" pamatek. Kdyz se ale ukazalo, ze se na misto da dopravit i po vlastni ose, bez cestovek a predrazenych vlaku a jedina vec, ktera se tak musi zaplatit je vstupne, rozhodli jsme se tam prece jen vypravit.
(kratka odbocka)
V Peru zprivatizovali zeleznice. To zpusobilo, ze mistni je uz nepouzivaji a jezdi jimi pouze turiste.
Listek z Puna do Cusca stoji lidovych 3000 Kc (autobusem lze jet za 100 Kc), a protoze, s vyjimkou high season, vlakem nikdo nechce (prekvapive) jet, spoje se rusi. Mimochodem loni se jeste dalo jet vlakem za 350 Kc.
Vlaky z Cusca na Macchu Picchu stoji zhruba od 1000 Kc do 20000 Kc (je to asi 100 km). To radi Peruanske drahy nekam tesne za japonsky Sinkansen. Bohuzel ale jen cenove. Kvalitou to neni moc odlisne od Ceskych drah (nase EC je luxusnejsi).
Jelikoz tady vsude po Jizni Americe vidim zprivatizovane zeleznice, ktere byly zruseny, nebo se rusi, doufam, ze se to u nas Jancurovi neproda. Zaplat panbuh za nase pomale prodelecne drahy - aspon jezdi.
Osobne myslim, ze z dani platim (kdyz tedy pracuju :)) mnohem zbytecnejsi veci.
Ale zpet k Macchu Picchu.
Jeli jsme mistnimi autobusy pres jedno 4600 m vysoke sedlo, potom dolu, skoro az do amazonske dzungle a zpet nahoru do vesnice Santa Teresa, ktera je temer na dohled (kdyby nebylo porad zatazeno) od Macchu Picchu, ale z druhe strany. Ve vesnici jsme byli prakticky jedini turiste. Dalsi den jsme si udelali celodenni vylet na Macchu Picchu, coz zahrnovalo asi dve hodiny chuze po kolejich z druhe strany do turistickeho brlohu Aquas Calientes, ktery je primo pod ruinami, pak prohlidku ruin (asi 4 hodiny) a navrat zpet po stejne trase.
Vylet se nam moc libil, nikdy jsme nic podobneho nevideli. Mozna sem dam nejake fotky, ale myslim, ze uz jste vsichni urcite nejake videli.
Dnes jsme se pak presunuli po stejne trase zpet do vesnicky Ollantaytambo. Jsou tu taky moc pekne ruiny, velikosti srovnatelne s Macchu Picchu, ale trochu mene navstevovane. Je zajimave, ze prestoze jsme od Macchu Picchu jen 40 km daleko, klima je tady uplne odlisne. Macchu Picchu je v horskem destnem lese, vsude se vali mraky a casto prsi. Taky tam kvete vic orchideji, nez jsme videli kdekoliv jinde. Ollantaytambo ma klima podobne nasemu letu, a okoli vypada trochu jako Mohelnicka hadcova step.
Zdravi (konecne) zdravy Vasek a Hanka
Prekonali jsme vsechny nemoci a mirime dal smerem k rovniku.
Posledni dny travime obdivovanim stavebni zrucnosti poslednich Inku. Byli jsme v Cuzcu a jak je z nadpisu patrne, i na Macchu Picchu.
Ale abych zacal od zacatku. Posledne jsme psali od jezera Titicaca - stravili jsme tam tri dny, jednak kvuli nasim zdravotnim problemum, druhak kvuli tomu, ze vesnicane zablokovali silnici a nikoho do Cuzca nechteli pustit. My jsme si rikali, ze to kdyztak nejak projedeme stopem, ale zrovna v ten den, kdy jsme chteli jet, vesnicane (po tydnu) blokadu zrusili. Za co demonstrovali netusime a mistni jsou na poskytovani informaci tohoto druhu velmi skoupi.
Cesta do Cusca probihala vcelku klidne, az na to, ze zahy pristoupila jedna babka prodavajici syry a vse zacalo pripominat znamou "syrovou" scenu ze Tri muzu ve clunu.
Cusco je moc pekne mesto, ponekud pripominajici vsechny ostatni mesta, ktere ma UNESCO pod patronatem - tj. kdyz pojedete do Ceskeho Krumlova uvidite stejne jednotny unifikovany obraz obchudku a hospudek. Pouze tady jsou prodejci o dost vtiravejsi a architektura se taky trochu, pochopitelne, lisi.
Jinak architektura, ktera nyni ve meste prevlada je spanelska (+ pochopitelne typicky chaoticko-jihoamericke predmesti)- jen nekde zustaly incke zaklady a tvar ulic je taky z ery Inku.
Macchu Picchu jsme puvodne chteli vynechat, protoze nejak tak nejsme priznivci predrazenych turistickych "top" pamatek. Kdyz se ale ukazalo, ze se na misto da dopravit i po vlastni ose, bez cestovek a predrazenych vlaku a jedina vec, ktera se tak musi zaplatit je vstupne, rozhodli jsme se tam prece jen vypravit.
(kratka odbocka)
V Peru zprivatizovali zeleznice. To zpusobilo, ze mistni je uz nepouzivaji a jezdi jimi pouze turiste.
Listek z Puna do Cusca stoji lidovych 3000 Kc (autobusem lze jet za 100 Kc), a protoze, s vyjimkou high season, vlakem nikdo nechce (prekvapive) jet, spoje se rusi. Mimochodem loni se jeste dalo jet vlakem za 350 Kc.
Vlaky z Cusca na Macchu Picchu stoji zhruba od 1000 Kc do 20000 Kc (je to asi 100 km). To radi Peruanske drahy nekam tesne za japonsky Sinkansen. Bohuzel ale jen cenove. Kvalitou to neni moc odlisne od Ceskych drah (nase EC je luxusnejsi).
Jelikoz tady vsude po Jizni Americe vidim zprivatizovane zeleznice, ktere byly zruseny, nebo se rusi, doufam, ze se to u nas Jancurovi neproda. Zaplat panbuh za nase pomale prodelecne drahy - aspon jezdi.
Osobne myslim, ze z dani platim (kdyz tedy pracuju :)) mnohem zbytecnejsi veci.
Ale zpet k Macchu Picchu.
Jeli jsme mistnimi autobusy pres jedno 4600 m vysoke sedlo, potom dolu, skoro az do amazonske dzungle a zpet nahoru do vesnice Santa Teresa, ktera je temer na dohled (kdyby nebylo porad zatazeno) od Macchu Picchu, ale z druhe strany. Ve vesnici jsme byli prakticky jedini turiste. Dalsi den jsme si udelali celodenni vylet na Macchu Picchu, coz zahrnovalo asi dve hodiny chuze po kolejich z druhe strany do turistickeho brlohu Aquas Calientes, ktery je primo pod ruinami, pak prohlidku ruin (asi 4 hodiny) a navrat zpet po stejne trase.
Vylet se nam moc libil, nikdy jsme nic podobneho nevideli. Mozna sem dam nejake fotky, ale myslim, ze uz jste vsichni urcite nejake videli.
Dnes jsme se pak presunuli po stejne trase zpet do vesnicky Ollantaytambo. Jsou tu taky moc pekne ruiny, velikosti srovnatelne s Macchu Picchu, ale trochu mene navstevovane. Je zajimave, ze prestoze jsme od Macchu Picchu jen 40 km daleko, klima je tady uplne odlisne. Macchu Picchu je v horskem destnem lese, vsude se vali mraky a casto prsi. Taky tam kvete vic orchideji, nez jsme videli kdekoliv jinde. Ollantaytambo ma klima podobne nasemu letu, a okoli vypada trochu jako Mohelnicka hadcova step.
Zdravi (konecne) zdravy Vasek a Hanka
středa 25. března 2009
Z Puna
Ahoj vsichni, ktere jeste neomrzelo cist tento obcasny blog o nasi ceste.
Postupem casu mame takovy pocit, ze nektere nase mozkove funkce, konkretne ty, ktere slouzi k vyjadrovani v nasi materstine, nam silne krni. Pokud si neceho takoveho vsimate pri cteni nasich zaznamu, tak nam to prosim nejak "laskave" sdelte. Zajimalo by me, jestli to tak vnimate taky, nebo je to pouze nas subjektivni pocit.
Ono je to docela tezke, posledni Cechy jsme potkali v autobuse do Chaltenu, coz, jak jsem se dival do diare, je uz vic nez mesic. No a pri cestovani ve dvou se konverzace obvykle omezuje na hole vety typu "mas jeste hlad? ne. A ty? taky ne..", nebo casteji "Budeme neco delat? hmm.. nevim.." atd.
Vubec je to docela zajimava vec divat se do diare - clovek kouka kde byl pred jednim, dvema, tremi, ctyrmi mesici - prijde nam to strasne davno.
Diar je takovy nas cestovni denik.
Pamatuju, ze v Thajsku jsem si nejaky denik vedl - tady uz to jsou jen jednoradkove zaznamy typu:
23.3 Cabanaconde-Yanqui-Arequipa. Busy+micro 100Kc/os,Hostel 100Kc/os, Ja-teplota.
Ze zaznamu muzete videt, krome mist kudy jsme jeli a cen za dopravu a ubytovani i ze zatimco Hanka je zdrava jak ripa, me (uz asi paty den) suzuje nejaky virus, nebo bakterie.
Pred par dny jsme se vratili z Colca canyonu, coz je opravdu monumentalni strz, jakou jsme jeste nikdy nevideli. Dno je asi ve vysce 2100 m, nad tim je silnice a vesnice ve vysce 3500 m a pak to dal stoupa az k zasnezenym 5000-6000 vrcholum. Z cele tury jsem kvuli nemoci moc nemel. Hlavne posledni den, kdy jsem s teplotou vystoupal 1200 m na tezko, si budu pamatovat jeste dlouho. Jinak zatimco nahore pestuji brambory, dole jsme se prejedli opuncii a fiku. Fiky byli v pohode, ale po snezeni prvni opuncie jsem se citil jako po dni laminovani na lodenici - vsechno me pichalo a svedilo. Maji totiz, mrchy, takove stetinky, ktere se zapichuji vsude a svedi. Nastesti jsme dalsi den ziskali (vymenou za 3 bombony Pullman) know-how jak opuncie spravne ocistit a obzerstvi mohlo propuknout.
Ted jsme v Punu na brehu jezera Titicaca - na druhem brehu jsme stali presne pred ctyrmi mesici. Clovek ma z toho takovy vcelku nostalgicky pocit, uteklo to, veru, rychle.
Jsme stale trochu nemocni, takze si to pochopitelne nejak moc neuzivame, leceni doma pri sezeni u internetu a koukani na eurosport je sakra prijemnejsi..
Dnes jsme vyjeli na testovaci (chteli jsme otestovat jak jsme zdravi) turu na hrobky Sillustani z predincke doby. V ramci co nejmensi namahy jsme si podruhe (za nasi cestu) vzali cestovku a opet jsme se utvrdili, ze podobnou pitomost uz nikdy neudelame. Tak ukecaneho, hloupeho, samolibeho pruvodce by clovek pohledal - ponekud nezdvorile jsme se v pulce jeho monologu zvedli a odesli si prohlednout ruiny sami. Jinak pamatka to je vcelku pekna - na kopci nad jezerem asi ve vysce 4000 metru, je skupina nekolikametrovych pohrebnich vezi - nicmene s pamatkami Inku se to asi srovnavat neda.
Jeste par fotek: Arequipa za soumraku; jaka to pekna auta nam tu jezdi..; Puno; cestou k Titicace; Peru..; kostel v Yanqui; horni tok Colcy; kanon Colca - ty tri bile fleky na protejsi strane jsou 3 vesnice, kam jsme sli; opuncie;kostel v Tapay; katedrala v Punu (vim, ze tech kostelu tu davam az moc, ale oproti Chile, je tady fakt na co koukat); Manco Capac - v Punu jsou frajeri, 90% mest okolo ma na kopci nad mestem Jezise, ale tady strezi mesto sam posledni kral Inku; na trhu v Punu ; Sillustani (bez hrobek).., Peruanky na rakosovem ostrove na Titicace ; rakosove ostrovy Uros
Vasek
P.S - dnes jsme nahodou zahledli v televizi kus filmu XXX s Vinem Dieslem, ktery se castecne natacel v Praze a uslyseli tak po dlouhe dobe opet nekoho jineho mluvit cesky. Konkretne 2 vety - "Jak to jde?" "Ale, stoji to za hovno, zima jako v prdeli."
...Je krasne zase slyset po case tu nasi materstinu..
Postupem casu mame takovy pocit, ze nektere nase mozkove funkce, konkretne ty, ktere slouzi k vyjadrovani v nasi materstine, nam silne krni. Pokud si neceho takoveho vsimate pri cteni nasich zaznamu, tak nam to prosim nejak "laskave" sdelte. Zajimalo by me, jestli to tak vnimate taky, nebo je to pouze nas subjektivni pocit.
Ono je to docela tezke, posledni Cechy jsme potkali v autobuse do Chaltenu, coz, jak jsem se dival do diare, je uz vic nez mesic. No a pri cestovani ve dvou se konverzace obvykle omezuje na hole vety typu "mas jeste hlad? ne. A ty? taky ne..", nebo casteji "Budeme neco delat? hmm.. nevim.." atd.
Vubec je to docela zajimava vec divat se do diare - clovek kouka kde byl pred jednim, dvema, tremi, ctyrmi mesici - prijde nam to strasne davno.
Diar je takovy nas cestovni denik.
Pamatuju, ze v Thajsku jsem si nejaky denik vedl - tady uz to jsou jen jednoradkove zaznamy typu:
23.3 Cabanaconde-Yanqui-Arequipa. Busy+micro 100Kc/os,Hostel 100Kc/os, Ja-teplota.
Ze zaznamu muzete videt, krome mist kudy jsme jeli a cen za dopravu a ubytovani i ze zatimco Hanka je zdrava jak ripa, me (uz asi paty den) suzuje nejaky virus, nebo bakterie.
Pred par dny jsme se vratili z Colca canyonu, coz je opravdu monumentalni strz, jakou jsme jeste nikdy nevideli. Dno je asi ve vysce 2100 m, nad tim je silnice a vesnice ve vysce 3500 m a pak to dal stoupa az k zasnezenym 5000-6000 vrcholum. Z cele tury jsem kvuli nemoci moc nemel. Hlavne posledni den, kdy jsem s teplotou vystoupal 1200 m na tezko, si budu pamatovat jeste dlouho. Jinak zatimco nahore pestuji brambory, dole jsme se prejedli opuncii a fiku. Fiky byli v pohode, ale po snezeni prvni opuncie jsem se citil jako po dni laminovani na lodenici - vsechno me pichalo a svedilo. Maji totiz, mrchy, takove stetinky, ktere se zapichuji vsude a svedi. Nastesti jsme dalsi den ziskali (vymenou za 3 bombony Pullman) know-how jak opuncie spravne ocistit a obzerstvi mohlo propuknout.
Ted jsme v Punu na brehu jezera Titicaca - na druhem brehu jsme stali presne pred ctyrmi mesici. Clovek ma z toho takovy vcelku nostalgicky pocit, uteklo to, veru, rychle.
Jsme stale trochu nemocni, takze si to pochopitelne nejak moc neuzivame, leceni doma pri sezeni u internetu a koukani na eurosport je sakra prijemnejsi..
Dnes jsme vyjeli na testovaci (chteli jsme otestovat jak jsme zdravi) turu na hrobky Sillustani z predincke doby. V ramci co nejmensi namahy jsme si podruhe (za nasi cestu) vzali cestovku a opet jsme se utvrdili, ze podobnou pitomost uz nikdy neudelame. Tak ukecaneho, hloupeho, samolibeho pruvodce by clovek pohledal - ponekud nezdvorile jsme se v pulce jeho monologu zvedli a odesli si prohlednout ruiny sami. Jinak pamatka to je vcelku pekna - na kopci nad jezerem asi ve vysce 4000 metru, je skupina nekolikametrovych pohrebnich vezi - nicmene s pamatkami Inku se to asi srovnavat neda.
Jeste par fotek: Arequipa za soumraku; jaka to pekna auta nam tu jezdi..; Puno; cestou k Titicace; Peru..; kostel v Yanqui; horni tok Colcy; kanon Colca - ty tri bile fleky na protejsi strane jsou 3 vesnice, kam jsme sli; opuncie;kostel v Tapay; katedrala v Punu (vim, ze tech kostelu tu davam az moc, ale oproti Chile, je tady fakt na co koukat); Manco Capac - v Punu jsou frajeri, 90% mest okolo ma na kopci nad mestem Jezise, ale tady strezi mesto sam posledni kral Inku; na trhu v Punu ; Sillustani (bez hrobek).., Peruanky na rakosovem ostrove na Titicace ; rakosove ostrovy Uros
Vasek
P.S - dnes jsme nahodou zahledli v televizi kus filmu XXX s Vinem Dieslem, ktery se castecne natacel v Praze a uslyseli tak po dlouhe dobe opet nekoho jineho mluvit cesky. Konkretne 2 vety - "Jak to jde?" "Ale, stoji to za hovno, zima jako v prdeli."
...Je krasne zase slyset po case tu nasi materstinu..
čtvrtek 19. března 2009
Peru - prvni dojmy
Po autobusovem nekolikadennim maratonu jsme konecne dorazili do zeme Inku a i jinych vykopavek.
Cesta to byla vcelku prijemna - az nas to prekvapilo. Luxusnimi pohodlnymi nocnimi autobusy co brazdi Panamerikanu jsme se za tri dny stihli prepravit o par tisic kilometru severne. Cast cesty jsme jeli i za dne, ale v severnim Chile toho moc zajimaveho nebylo - jen poust a poust, vetsinou nudne hneda, jen obcas s odstiny rezave a oranzove (hlavne pri zapadu slunce).
V Antofagaste na severu jsme si udelali kratsi pauzu a koupali se v Pacifiku, ktery byl o poznani teplejsi nez pred ctyrmi mesici, kdy se odhodlal pouze David.
V Arice se nam pripomelo, ze Peru asi nebude tak bezpecne jako predchozi staty. Rano na terminalu primo pred nasima ocima lapnul nejaky mistni zlodej batoh, co tam mel postarsi par turistu polozeny a zacal s nim utikat. Turiste nastesti zareagovali rychle, takze se lup nepodaril.
Hranice jsme prejeli netradicne vlakem - podobnemu jednovagonovym motorakum, jake jezdi napr. do Slavonic.
Mimochodem Chilsti celnici se opet vyznamenali: proscanovali zavazadla a nemilosrdne vyhazeli vsem ovoce a jine potraviny, a to pri vyjezdu!!! ze zeme. Peruancum by to bylo jedno. Tohle to je uz opravdu magorina, ani jsme nemeli silu se hadat. Teprve po navsteve Chile jsem konecne pochopil, proc jsou zlodeji, lumpove a celnici v bibli razeni do stejne skupiny.
V Peru pak skoncila Atacama - tedy ona tu je z naseho pohledu stale vsude jeste poust, ale obcas je v ni udoli s rickou, kde se pestuje vino, fiky, olivy, kukurice atd. V Chile byl tak maximalne medeny dul.
Ted jsme v Arequipe, ale zitra odjizdime na par dni do kanonu Colca, ktery je udajne dvakrat tak hluboky jako Grand Canyon. Arequipa je sama o sobe velke chaoticke mesto s celkem peknym centrem, levnym ubytovanim, levnym jidlem - ceny jsou v podstate podobne tem v Bolivii, takze si po delsi dobe opet uzivame pocitu bohatych zapadnich turistu. Navic jsme tu mimo sezonu v obdobi destu (Arequipa ma rocni uhrn srazek asi 50 mm, tak si muzete predstavit, jak moc tu prsi..), coz taky ceny dost zlevnuje.
Taky se po delsi dobe venujeme trochu vice kulture - muzea, pamatky, kostely. Nejlepsi ale stejne byla navsteva filmu Slumdog Millionare v kine - dost nam to spravilo chut po vsech tech autobusovych peckach typu Mejdan ve Vegas, nebo Mumie 2. At si intosi na CSFD tvrdi co chteji, ten film je fakt hodne dobry a navic k indicke anglictine ani clovek nepotrebuje titulky. Doporucujeme!
Vasek a Hanka
Cesta to byla vcelku prijemna - az nas to prekvapilo. Luxusnimi pohodlnymi nocnimi autobusy co brazdi Panamerikanu jsme se za tri dny stihli prepravit o par tisic kilometru severne. Cast cesty jsme jeli i za dne, ale v severnim Chile toho moc zajimaveho nebylo - jen poust a poust, vetsinou nudne hneda, jen obcas s odstiny rezave a oranzove (hlavne pri zapadu slunce).
V Antofagaste na severu jsme si udelali kratsi pauzu a koupali se v Pacifiku, ktery byl o poznani teplejsi nez pred ctyrmi mesici, kdy se odhodlal pouze David.
V Arice se nam pripomelo, ze Peru asi nebude tak bezpecne jako predchozi staty. Rano na terminalu primo pred nasima ocima lapnul nejaky mistni zlodej batoh, co tam mel postarsi par turistu polozeny a zacal s nim utikat. Turiste nastesti zareagovali rychle, takze se lup nepodaril.
Hranice jsme prejeli netradicne vlakem - podobnemu jednovagonovym motorakum, jake jezdi napr. do Slavonic.
Mimochodem Chilsti celnici se opet vyznamenali: proscanovali zavazadla a nemilosrdne vyhazeli vsem ovoce a jine potraviny, a to pri vyjezdu!!! ze zeme. Peruancum by to bylo jedno. Tohle to je uz opravdu magorina, ani jsme nemeli silu se hadat. Teprve po navsteve Chile jsem konecne pochopil, proc jsou zlodeji, lumpove a celnici v bibli razeni do stejne skupiny.
V Peru pak skoncila Atacama - tedy ona tu je z naseho pohledu stale vsude jeste poust, ale obcas je v ni udoli s rickou, kde se pestuje vino, fiky, olivy, kukurice atd. V Chile byl tak maximalne medeny dul.
Ted jsme v Arequipe, ale zitra odjizdime na par dni do kanonu Colca, ktery je udajne dvakrat tak hluboky jako Grand Canyon. Arequipa je sama o sobe velke chaoticke mesto s celkem peknym centrem, levnym ubytovanim, levnym jidlem - ceny jsou v podstate podobne tem v Bolivii, takze si po delsi dobe opet uzivame pocitu bohatych zapadnich turistu. Navic jsme tu mimo sezonu v obdobi destu (Arequipa ma rocni uhrn srazek asi 50 mm, tak si muzete predstavit, jak moc tu prsi..), coz taky ceny dost zlevnuje.
Taky se po delsi dobe venujeme trochu vice kulture - muzea, pamatky, kostely. Nejlepsi ale stejne byla navsteva filmu Slumdog Millionare v kine - dost nam to spravilo chut po vsech tech autobusovych peckach typu Mejdan ve Vegas, nebo Mumie 2. At si intosi na CSFD tvrdi co chteji, ten film je fakt hodne dobry a navic k indicke anglictine ani clovek nepotrebuje titulky. Doporucujeme!
Vasek a Hanka
neděle 15. března 2009
Bilo my vicytano..
..Ze to s mim pravopysem stojy za slamanou greslu. Tak tu mate jeden kratki pryspjevek ve stilu meho oblybeneho, lec szyleneho Jirziho svobody - jen se podivejte se jak psal a kam to dotah (naposlet tusym prodaval svoje Knyhi na vaclavaku). Bilo my vicztano, ze fotim same plitke krajynky: toz tady mate aspon dve fotky soucasnych chylanu - bavicych se i pracujycich. Bilo mi tez victeno (trosynku), ze jeste nebil zadny Kondor - tak tady jednoho mate. Navyc se nenevjenujem dostatecne vecem dulezytym - tak tady jsme napr. asistovaly pri pryjezdu vyznamneho polytyka z karybiku - bohuzel zbitek fotek my smazal cenzor..
Yo a co noveho? nechali jsme se ostryhat - protoze dlouyhe vlasi, kratki rozum - coz se nam potvrdylo, kdiz nas v Puerto montt malem okradly. A taki jsme ulozili trekovaci boty hluboko do ruksaku a oblykly kratasi. Miryme totiz konecne do slunnych kraju, kde prestava byt hlavni starosti jidlo a jestly my v noci nebude Zyma.
Huraaaaaa
ze Santyjaga Venoosh+Hanule
Yo a co noveho? nechali jsme se ostryhat - protoze dlouyhe vlasi, kratki rozum - coz se nam potvrdylo, kdiz nas v Puerto montt malem okradly. A taki jsme ulozili trekovaci boty hluboko do ruksaku a oblykly kratasi. Miryme totiz konecne do slunnych kraju, kde prestava byt hlavni starosti jidlo a jestly my v noci nebude Zyma.
Huraaaaaa
ze Santyjaga Venoosh+Hanule
sobota 14. března 2009
Posledni zprava z Patagonie
Ahoj vsichni,
Nevim kde bych zacal, puvodne jsem sliboval clanek o Izraelcich, lec puvodni odhodlani a (jak jen to kulantne vyjadrit) "nastvanost" zpusobena aktualnim prozitkem uz pominula, takze necham zpoloviny napsany artikl zatim lezet (pravdepodobne do te doby, nez potkame nejake dalsi).
Stejne jste ale o nic moc neprisli - lezl z toho takovy intelektualni mismas bez hlavy a paty, ktery byl okorenen par vcelku vtipnymi historkami o ortodoxnich zidech (kteri se napr. vraceli 50km, aby mohli zavolat rabinovi a zeptat se ho, jestli nas mohou v sobotu pozadat, abychom jim prenesli batoh z brehu na lod - kdyz to nemuzou udelat sami), o jejich strasnem bordelarstvi, lenosti a setrnosti. No myslim, ze to muzu davat k lepsimu i doma za dlouhych zimnich veceru..
My jsme se dnes vratili po 2 mesicich v Patagonii zpet na zacatek, do pristavu Puerto Montt, kde jsme tuto cast nasi cesty zacali. Opet jsme o neco bliz civilizaci a s neskryvanou rozkosi tlacime nakupni kosik obrim hypermarketem Jumbo a kochame se mnozstvim zbozi vsude kolem nas. Proste konzum je v nas a nic s tim nenadelame. Taky jsme si tady opet koupili "cesky" chleba a stejne jako posledne jsme tak vykoupili pravdepodobne jedine dva bochniky v cele Patagonii.
Pred tydnem jsme taky udelali posledni vylet do hor. Byla to takova labuti pisen naseho patagonskeho putovani. Rezervace, kde jsme byli se jmenuje Cerro Castillo a nabizi panorama srovnatelne s Torres del Paine lec v mensim meritku. Taky neni tak znama a zaplatpanbuh ani tolik navstevovana. Dva dny ze ctyr jsme nepotkali vubec nikoho a celkove jsme potkali 7 turistu. Pouze posledni cast byla docela smutna, sli jsme udolim ve kterem sezraly les housenky.
Videli jsme tady uz ledacos - polomy, kdy vichrice "odlesnila" cele kopce, kam se hrabe tatranska kalamita (a zadny prirozeny les tomu nezabranil - pro ty ekologicky smyslejici), taky spaleniste po prvnich pionyrech, kteri tu pro chov dobytka klucili les (v porovnani s nimi pusobi Smitakuv pozar v Torres del Paine opravdu jen jako trochu vetsi taborak) - nicmene ten sezrany les byl otresny.
Vsude po zemi i na stromech tisice mrtvych i zivych housenek, nikde ani kousek zelene (krome par kytek, co jim asi fakt nechutnaly), na vetvich na okraji sezrane oblasti tisice pavoucich vlaken - jakychsi kokonu plnych cerviku, pri pruchodu se lepily na batoh..
Po navratu z hor jsme si koupili lahvace (jednoho litroveho) a pili ho na navsi vesnice Villa Cerro Castillo, no a jak si tak uzivame, tak se u nas zastavili policajti, ze pry konzumace alkoholu je na verejnosti v Chile zakazana a vymluvne ukazovali na pouta. Pozoruhodne to zjisteni po asi 2 mesicich permanentniho porusovani tohoto zakazu. Tak jsme jim slusne podekovali za informace, ostatne meli jsme uz stejne dopito (nicmene prikaz jsme uz od te doby stihli parkrat porusit - no co, vyraz pripitomneleho turisty, co "nevedel" uz mame nacviceny dokonale..).
Pak jsme se vratili do Coyhaique a lodi prepluli do Puerto Montt.
Lodni plavbu mame moc radi a tahle stala rozhodne za to. Listek stal asi 1000Kc (2 noci, jeden den), a prestoze to byl ten nejlevnejsi, tak jsme meli pro sebe kabinu s pohodlnymi luzky, mnohem lepsimi nez v hostelech, co jsme zatim spali. Taky byla zadarmo obri snidane a meli tam horkou sprchu. Pocasi bylo idealni, lod se jen obcas mirne zhoupla. Den i noc jsme travili bud linym korzovanim po palube a klabosenim s ostatnimi cestujicimi, nebo koukanim na filmy a konzumaci... Navic plout patagonskymi kanaly za svitu uplnku je zazitek, jaky se jen tak nezapomina.
Nejake komplexnejsi zhodnoceni celeho patagonskeho putovani mozna sepisu pozdeji, ale mozna taky ne. Ted uz premyslime jak bude v Peru, kam rovnou mirime stravit nase posledni dva mesice. Po Panamerikane to bude trvat max. 3 dny a budeme o par tisic kilometru dal v uplne jine kulture i podnebi.
Zatim moc nevime co od Peru cekat, ale ono to nejak dopadne - ostatne jako vzdycky :)
Vasek+Hanka
Nevim kde bych zacal, puvodne jsem sliboval clanek o Izraelcich, lec puvodni odhodlani a (jak jen to kulantne vyjadrit) "nastvanost" zpusobena aktualnim prozitkem uz pominula, takze necham zpoloviny napsany artikl zatim lezet (pravdepodobne do te doby, nez potkame nejake dalsi).
Stejne jste ale o nic moc neprisli - lezl z toho takovy intelektualni mismas bez hlavy a paty, ktery byl okorenen par vcelku vtipnymi historkami o ortodoxnich zidech (kteri se napr. vraceli 50km, aby mohli zavolat rabinovi a zeptat se ho, jestli nas mohou v sobotu pozadat, abychom jim prenesli batoh z brehu na lod - kdyz to nemuzou udelat sami), o jejich strasnem bordelarstvi, lenosti a setrnosti. No myslim, ze to muzu davat k lepsimu i doma za dlouhych zimnich veceru..
My jsme se dnes vratili po 2 mesicich v Patagonii zpet na zacatek, do pristavu Puerto Montt, kde jsme tuto cast nasi cesty zacali. Opet jsme o neco bliz civilizaci a s neskryvanou rozkosi tlacime nakupni kosik obrim hypermarketem Jumbo a kochame se mnozstvim zbozi vsude kolem nas. Proste konzum je v nas a nic s tim nenadelame. Taky jsme si tady opet koupili "cesky" chleba a stejne jako posledne jsme tak vykoupili pravdepodobne jedine dva bochniky v cele Patagonii.
Pred tydnem jsme taky udelali posledni vylet do hor. Byla to takova labuti pisen naseho patagonskeho putovani. Rezervace, kde jsme byli se jmenuje Cerro Castillo a nabizi panorama srovnatelne s Torres del Paine lec v mensim meritku. Taky neni tak znama a zaplatpanbuh ani tolik navstevovana. Dva dny ze ctyr jsme nepotkali vubec nikoho a celkove jsme potkali 7 turistu. Pouze posledni cast byla docela smutna, sli jsme udolim ve kterem sezraly les housenky.
Videli jsme tady uz ledacos - polomy, kdy vichrice "odlesnila" cele kopce, kam se hrabe tatranska kalamita (a zadny prirozeny les tomu nezabranil - pro ty ekologicky smyslejici), taky spaleniste po prvnich pionyrech, kteri tu pro chov dobytka klucili les (v porovnani s nimi pusobi Smitakuv pozar v Torres del Paine opravdu jen jako trochu vetsi taborak) - nicmene ten sezrany les byl otresny.
Vsude po zemi i na stromech tisice mrtvych i zivych housenek, nikde ani kousek zelene (krome par kytek, co jim asi fakt nechutnaly), na vetvich na okraji sezrane oblasti tisice pavoucich vlaken - jakychsi kokonu plnych cerviku, pri pruchodu se lepily na batoh..
Po navratu z hor jsme si koupili lahvace (jednoho litroveho) a pili ho na navsi vesnice Villa Cerro Castillo, no a jak si tak uzivame, tak se u nas zastavili policajti, ze pry konzumace alkoholu je na verejnosti v Chile zakazana a vymluvne ukazovali na pouta. Pozoruhodne to zjisteni po asi 2 mesicich permanentniho porusovani tohoto zakazu. Tak jsme jim slusne podekovali za informace, ostatne meli jsme uz stejne dopito (nicmene prikaz jsme uz od te doby stihli parkrat porusit - no co, vyraz pripitomneleho turisty, co "nevedel" uz mame nacviceny dokonale..).
Pak jsme se vratili do Coyhaique a lodi prepluli do Puerto Montt.
Lodni plavbu mame moc radi a tahle stala rozhodne za to. Listek stal asi 1000Kc (2 noci, jeden den), a prestoze to byl ten nejlevnejsi, tak jsme meli pro sebe kabinu s pohodlnymi luzky, mnohem lepsimi nez v hostelech, co jsme zatim spali. Taky byla zadarmo obri snidane a meli tam horkou sprchu. Pocasi bylo idealni, lod se jen obcas mirne zhoupla. Den i noc jsme travili bud linym korzovanim po palube a klabosenim s ostatnimi cestujicimi, nebo koukanim na filmy a konzumaci... Navic plout patagonskymi kanaly za svitu uplnku je zazitek, jaky se jen tak nezapomina.
Nejake komplexnejsi zhodnoceni celeho patagonskeho putovani mozna sepisu pozdeji, ale mozna taky ne. Ted uz premyslime jak bude v Peru, kam rovnou mirime stravit nase posledni dva mesice. Po Panamerikane to bude trvat max. 3 dny a budeme o par tisic kilometru dal v uplne jine kulture i podnebi.
Zatim moc nevime co od Peru cekat, ale ono to nejak dopadne - ostatne jako vzdycky :)
Vasek+Hanka
sobota 7. března 2009
Na Carretere Austral
Ahoj vsichni,
Po delsi dobe jsme se zase ocitli nekde, kde lisky nedavaji dobrou noc a nechcipl pes. Takze mam pristup k internetu a muzu aspon trochu popsat nasich uplynulych (+-)14dni.
Z Puerto Natales, odkud jsme se ozvali posledne, jsme si vzali autobus do Calafate a dal do Chaltenu pod Mt. Fitz Roy, kde jsme uz byli zhruba pred mesicem jeste s Pavlou a Honzou. Z Chaltenu jsme pak stopem prejeli k lago Desierto a vyrazili smerem do Chile. Mezi lago Desierto a Candelario Mansilla na Chilske strane totiz existuje malo frekventovany prechod, ktery mohou pouzivat pouze pesi, kone a cykliste (kdo jiny by ho taky pouzival, kdyz tam nevede zadna poradna cesta). Z Candelario Mansilla pak jezdi lodka pres jezero O´Higgins, ktere je tak velke, ze se neda obejit, do Villa O´Higgins. Meli jsme z internetu stazene informace, ze lod jede ve stredu a v sobotu.
Co ovsem na internetu neuvadi je, ze lod vlastne jede jen kdyz je dost lidi a kdyz ma kapitan dobrou naladu..
Cestou se k nam pridali 2 vcelku sympaticti Izraelci - Anna a Yotam, cimz zacala nase smula. Protoze byl ctvrtek a lod mela jet az v sobotu, pockali jsme na ne asi hodinu az se nasnidaji - prece jen, cesta ve ctyrech lepe ubiha - a pak akceptovali jejich plouzive tempo 1 hodina chuze, 1/4 hodiny pauzy. Bylo krasne pocasi a rikali jsme si "neni kam spechat" ... Kdyz jsme dorazili do Candelario Mansilla, tak nam celnici suse oznamili, ze lod do Villa O`Higgins odjela pred hodinou a v sobotu urcite nepojede, mozna pojede v nedeli ale pravdepodobnejsi je pondeli.
Nejdriv jsme byli docela nastvani, ale nakonec se nam tam vlastne celkem libilo. Jidla jsme si vzali prozirave hodne, takze jsme nijak nestradali, navic samotne Candelario Mansilla je, krome budov celniku, farma, kde si vse pestuji, pecou si tam chleba (ktery jsme od nich kupovali) a da se tam kempovat. Taky prave porazili kravu, takze jsme si mohli od nich kupovat hovezi, nebo celou veceri (coz jsme udelali jen jednou a to spis ze zvedavosti, abychom tu kravu ochutnali). Mezi dalsi pozitiva patrila kuchyn a horka sprcha. Dny jsme stravili chozenim na vylety a varenim calafatove marmelady (meli jsme dost cukru a dost casu a jeste jsme ji neochutnali).
Samotny proces vareni byl docela legrace. Kdyz jsme tento ambiciozni plan vyhlasili, tak stary farmar pokyvoval hlavou, a pronasel moudra typu "kdo sbira calafaty, ten se urcite vrati do Patagonie" etc.
Calafaty jsou, pokud jsem to jeste nepsal, takzvane patagonske boruvky. Vypadaji jak boruvky a chutnaji taky trochu podobne, ale maji strasne moc velkych zrnicek, ktere se musi plyvat a rostou na velkych trnitych kerich, takze jejich sbirani neni zadna slast.
Nejdriv jsme je museli najit. Protoze letos bylo sucho, tak jich bylo hodne malo. Pak jsme jich asi za hodinu natrhali esus (a meli ruce jako po akupunkture) a mohlo se jit varit.
Chvili jsme se s tim pachtili u plotny, az se na to pani domaci nemohla divat a pujcila nam veskerou svou vybavu na vyrobu marmelady - tj, drtic, cednik a kastrol se sirokym dnem. Pak jsme plody vydrtili, precedili, stavu cukrem zahustili a dali asi dve hodiny varit. V te dobe jsme uz byli, k vseobecnemu obveseleni, uplne fialovi vc. obleceni - calafaty totiz barvi podobne jako boruvky.
Vysledkem bylo z 1,2 litru calafatu asi 1 dl marmelady. Ta chutnala naprosto stejne, jako marmelada z cerneho rybizu - takze pokud to chcete ochutnat, tak do Patagonie
jezdit nemusite. Nicmene k cerstvemu chlebu i k rannim vlockam to bylo vyborne.
Nakonec lod opravdu priplula a jelo se dal.
Mimochodem, za ty tri dny cekani se nas tam nashromazdilo 16 - takze ten prechod opravdu moc lidi nepouziva a celnici travi vetsinu casu parenim pocitacovych her. Pro zajimavost - slozeni skupiny: 7 Izraelcu, 2 Holandane, 1 Skotka, 1 Jihoafrican, 3 Francouzi a my dva. Vsichni az na Skotku na kole byli pesky. A vsichni travili v Jizni Americe 3 mesice az jeden rok. Mimochodem techto 14 dni stravenych s Izraelci bylo tak zajimavych, ze o nich (Izraelcich) napisu urcite samostatny clanek.
Po prijezdu do Villa O´Higgins jsme zjistili, ze autobus jede az ve stredu a ze vsichni, co s nami kempuji se chystaji jit na stopa. Vzhledem k tomu, ze se stopovanim uz nejake zkusenosti mame a taky vzhledem k "hustote" silnicniho provozu jsme usoudili, ze je to pekna blbost a radsi stravili dva dny chozenim po okoli, ktere je mimochodem moc krasne a vecery pak popijenim svaraku a klabosenim s neuspesnymi stopari. Ve stredu si vsichni "stopari" pekne koupili autobusovy listek a jelo se dal.
Dalsi zastavkou bylo Cochrane - mestecko s asi 3000 obyvatel. Vlastne nejjiznejsi to normalni obydlene misto na Careterre Austral (ve Ville O´Higgins dostavaji obyvatele zaplaceno od statu za to, ze tam ziji - ono tam totiz nic moc neroste, pouze se tam dari dobytku). V Cochrane se uz krome dobytku dari i ovoci a taky tam maji pilu a "pestuji" borovicove lesy. Kempovali jsme v sadu kde rostli ringle, svestky a jablka - coz nam po tech dnech na instantnich blivajzech prislo jako uplny raj. Taky uz tady opravdu nastal podzim - zrale ovoce, kazde rano mrzne, jasne, ale studene dny. Jinak kdybyste nas ted videli, tak jsme oba docela pribrali. Coz je pro nas jedine dobre, protoze i kdyz mrzne, tak nam neni ani trochu v noci zima.
No a z Cochrane jsme se presunuli do Coyhaique. Tady nam (jako uz tradicne) ujela o den lod a dalsi jede za tyden. Takze tu stravime nekolik dni chozenim po horach v N.P. Cerro Castillo, protoze jezdit autobusem dal se nam nechce (navic na severu Carretery Austral v Chaitenu porad vybuchuje jeden vulkan, je tam spoustu popela ve vzduchu a cestu kontroluje armada) a taky proto, ze je to tu moc pekne.
Jeste par slov o Carretere Austral.
Tuto famozni silnici (nebo spis polnacku) nechal vybudovat Pinochet aby propojil odlehle regiony severni Patagonie. Provoz je na ni minimalni, takze je jakousi Mekkou tezko-nalozenych bikeru, kterym se pochopitelne nechce jet vetrnymi pampami vychodni Patagonie. Taky okoli silnice je nadherne a rozmanite (ledovce, lesy, baziny, skaly, jezera i step). Silnice se neustale prodluzuje - usek do Villi O´Higgins byl dostaven pred 10 lety, a prechod otevren v roce 2000 (mimochodem, podle celniku byl prvnim, kdo tento prechod vyuzil nejaky Cech na kole - bohuzel me nerekli jmeno). Silnice je prekvapive v celkem dobrem stavu, takze se nam stalo s autobusem jen jednou, ze jsme zapadli. Podobna situace se nam stala uz v Bolivii - takze jsem jen mohl obdivovat efektivitu a rychlost prace pri vyprostovani u Chilanu - ve srovnani s totalni neschopnosti Bolivijcu. Mozna i proto jsou obe zeme na tom ekonomicky tak jak jsou.
Vaclav Hanka
P.S. pokud to stihnu tak jeste dnes nahraju nejake fotky, pripadne napisu clanek o Izraelcich (doufam ze me pak nebudete podezrivat z nejakeho skryteho antisemitismu), pokud ne, tak se ozveme zas tak za tyden.
Tak tady jsou ty fotky:
Cestou, necestou k Chilske hranici. Lago Desierto a zaverecny pohled na Mt. Fitz Roy. Cekani az Izraelci prebrodi... Mraky indikujici zmenu pocasi(mimochodem - v noci byl sileny slejvak a spadlo skoro 40 mm - stan v pohode vydrzel). Lago O'Higgins, kde jsme tri dny cekali na lod. Hanka vari marmeladu z calafatu (a spi u toho). Lod konecne prijela... Pristav u Villa O'Higgins (vsimete si mola pod vodou - neklamny to dukaz globalniho oteplovani, na ktere se tu, myslim, vsichni tesi - v zime tu byva minus 25C).Prvnich 10 km po Careterre Austral jsme sli pesky... Zaplavene baziny u Villa O'Higgins (vetsina komaru uz nastesti pomrzla). Villa O'Higgins. Udoli s jezerem O'Higgins a divocici rekou. Z vyletu do lesa. Zacal podzim. Prekonavani fjordu u Puerto Yungay na Careterre Austral. Rio Cochrane. Ukazka Chilske socharske skoly v Cochrane. Lago General Carrera (foceno z autobusu, letici linie upravim az bude pristup k photoshopu). Zapadly autobus u rio Marta.
Po delsi dobe jsme se zase ocitli nekde, kde lisky nedavaji dobrou noc a nechcipl pes. Takze mam pristup k internetu a muzu aspon trochu popsat nasich uplynulych (+-)14dni.
Z Puerto Natales, odkud jsme se ozvali posledne, jsme si vzali autobus do Calafate a dal do Chaltenu pod Mt. Fitz Roy, kde jsme uz byli zhruba pred mesicem jeste s Pavlou a Honzou. Z Chaltenu jsme pak stopem prejeli k lago Desierto a vyrazili smerem do Chile. Mezi lago Desierto a Candelario Mansilla na Chilske strane totiz existuje malo frekventovany prechod, ktery mohou pouzivat pouze pesi, kone a cykliste (kdo jiny by ho taky pouzival, kdyz tam nevede zadna poradna cesta). Z Candelario Mansilla pak jezdi lodka pres jezero O´Higgins, ktere je tak velke, ze se neda obejit, do Villa O´Higgins. Meli jsme z internetu stazene informace, ze lod jede ve stredu a v sobotu.
Co ovsem na internetu neuvadi je, ze lod vlastne jede jen kdyz je dost lidi a kdyz ma kapitan dobrou naladu..
Cestou se k nam pridali 2 vcelku sympaticti Izraelci - Anna a Yotam, cimz zacala nase smula. Protoze byl ctvrtek a lod mela jet az v sobotu, pockali jsme na ne asi hodinu az se nasnidaji - prece jen, cesta ve ctyrech lepe ubiha - a pak akceptovali jejich plouzive tempo 1 hodina chuze, 1/4 hodiny pauzy. Bylo krasne pocasi a rikali jsme si "neni kam spechat" ... Kdyz jsme dorazili do Candelario Mansilla, tak nam celnici suse oznamili, ze lod do Villa O`Higgins odjela pred hodinou a v sobotu urcite nepojede, mozna pojede v nedeli ale pravdepodobnejsi je pondeli.
Nejdriv jsme byli docela nastvani, ale nakonec se nam tam vlastne celkem libilo. Jidla jsme si vzali prozirave hodne, takze jsme nijak nestradali, navic samotne Candelario Mansilla je, krome budov celniku, farma, kde si vse pestuji, pecou si tam chleba (ktery jsme od nich kupovali) a da se tam kempovat. Taky prave porazili kravu, takze jsme si mohli od nich kupovat hovezi, nebo celou veceri (coz jsme udelali jen jednou a to spis ze zvedavosti, abychom tu kravu ochutnali). Mezi dalsi pozitiva patrila kuchyn a horka sprcha. Dny jsme stravili chozenim na vylety a varenim calafatove marmelady (meli jsme dost cukru a dost casu a jeste jsme ji neochutnali).
Samotny proces vareni byl docela legrace. Kdyz jsme tento ambiciozni plan vyhlasili, tak stary farmar pokyvoval hlavou, a pronasel moudra typu "kdo sbira calafaty, ten se urcite vrati do Patagonie" etc.
Calafaty jsou, pokud jsem to jeste nepsal, takzvane patagonske boruvky. Vypadaji jak boruvky a chutnaji taky trochu podobne, ale maji strasne moc velkych zrnicek, ktere se musi plyvat a rostou na velkych trnitych kerich, takze jejich sbirani neni zadna slast.
Nejdriv jsme je museli najit. Protoze letos bylo sucho, tak jich bylo hodne malo. Pak jsme jich asi za hodinu natrhali esus (a meli ruce jako po akupunkture) a mohlo se jit varit.
Chvili jsme se s tim pachtili u plotny, az se na to pani domaci nemohla divat a pujcila nam veskerou svou vybavu na vyrobu marmelady - tj, drtic, cednik a kastrol se sirokym dnem. Pak jsme plody vydrtili, precedili, stavu cukrem zahustili a dali asi dve hodiny varit. V te dobe jsme uz byli, k vseobecnemu obveseleni, uplne fialovi vc. obleceni - calafaty totiz barvi podobne jako boruvky.
Vysledkem bylo z 1,2 litru calafatu asi 1 dl marmelady. Ta chutnala naprosto stejne, jako marmelada z cerneho rybizu - takze pokud to chcete ochutnat, tak do Patagonie
jezdit nemusite. Nicmene k cerstvemu chlebu i k rannim vlockam to bylo vyborne.
Nakonec lod opravdu priplula a jelo se dal.
Mimochodem, za ty tri dny cekani se nas tam nashromazdilo 16 - takze ten prechod opravdu moc lidi nepouziva a celnici travi vetsinu casu parenim pocitacovych her. Pro zajimavost - slozeni skupiny: 7 Izraelcu, 2 Holandane, 1 Skotka, 1 Jihoafrican, 3 Francouzi a my dva. Vsichni az na Skotku na kole byli pesky. A vsichni travili v Jizni Americe 3 mesice az jeden rok. Mimochodem techto 14 dni stravenych s Izraelci bylo tak zajimavych, ze o nich (Izraelcich) napisu urcite samostatny clanek.
Po prijezdu do Villa O´Higgins jsme zjistili, ze autobus jede az ve stredu a ze vsichni, co s nami kempuji se chystaji jit na stopa. Vzhledem k tomu, ze se stopovanim uz nejake zkusenosti mame a taky vzhledem k "hustote" silnicniho provozu jsme usoudili, ze je to pekna blbost a radsi stravili dva dny chozenim po okoli, ktere je mimochodem moc krasne a vecery pak popijenim svaraku a klabosenim s neuspesnymi stopari. Ve stredu si vsichni "stopari" pekne koupili autobusovy listek a jelo se dal.
Dalsi zastavkou bylo Cochrane - mestecko s asi 3000 obyvatel. Vlastne nejjiznejsi to normalni obydlene misto na Careterre Austral (ve Ville O´Higgins dostavaji obyvatele zaplaceno od statu za to, ze tam ziji - ono tam totiz nic moc neroste, pouze se tam dari dobytku). V Cochrane se uz krome dobytku dari i ovoci a taky tam maji pilu a "pestuji" borovicove lesy. Kempovali jsme v sadu kde rostli ringle, svestky a jablka - coz nam po tech dnech na instantnich blivajzech prislo jako uplny raj. Taky uz tady opravdu nastal podzim - zrale ovoce, kazde rano mrzne, jasne, ale studene dny. Jinak kdybyste nas ted videli, tak jsme oba docela pribrali. Coz je pro nas jedine dobre, protoze i kdyz mrzne, tak nam neni ani trochu v noci zima.
No a z Cochrane jsme se presunuli do Coyhaique. Tady nam (jako uz tradicne) ujela o den lod a dalsi jede za tyden. Takze tu stravime nekolik dni chozenim po horach v N.P. Cerro Castillo, protoze jezdit autobusem dal se nam nechce (navic na severu Carretery Austral v Chaitenu porad vybuchuje jeden vulkan, je tam spoustu popela ve vzduchu a cestu kontroluje armada) a taky proto, ze je to tu moc pekne.
Jeste par slov o Carretere Austral.
Tuto famozni silnici (nebo spis polnacku) nechal vybudovat Pinochet aby propojil odlehle regiony severni Patagonie. Provoz je na ni minimalni, takze je jakousi Mekkou tezko-nalozenych bikeru, kterym se pochopitelne nechce jet vetrnymi pampami vychodni Patagonie. Taky okoli silnice je nadherne a rozmanite (ledovce, lesy, baziny, skaly, jezera i step). Silnice se neustale prodluzuje - usek do Villi O´Higgins byl dostaven pred 10 lety, a prechod otevren v roce 2000 (mimochodem, podle celniku byl prvnim, kdo tento prechod vyuzil nejaky Cech na kole - bohuzel me nerekli jmeno). Silnice je prekvapive v celkem dobrem stavu, takze se nam stalo s autobusem jen jednou, ze jsme zapadli. Podobna situace se nam stala uz v Bolivii - takze jsem jen mohl obdivovat efektivitu a rychlost prace pri vyprostovani u Chilanu - ve srovnani s totalni neschopnosti Bolivijcu. Mozna i proto jsou obe zeme na tom ekonomicky tak jak jsou.
Vaclav Hanka
P.S. pokud to stihnu tak jeste dnes nahraju nejake fotky, pripadne napisu clanek o Izraelcich (doufam ze me pak nebudete podezrivat z nejakeho skryteho antisemitismu), pokud ne, tak se ozveme zas tak za tyden.
Tak tady jsou ty fotky:
Cestou, necestou k Chilske hranici. Lago Desierto a zaverecny pohled na Mt. Fitz Roy. Cekani az Izraelci prebrodi... Mraky indikujici zmenu pocasi(mimochodem - v noci byl sileny slejvak a spadlo skoro 40 mm - stan v pohode vydrzel). Lago O'Higgins, kde jsme tri dny cekali na lod. Hanka vari marmeladu z calafatu (a spi u toho). Lod konecne prijela... Pristav u Villa O'Higgins (vsimete si mola pod vodou - neklamny to dukaz globalniho oteplovani, na ktere se tu, myslim, vsichni tesi - v zime tu byva minus 25C).Prvnich 10 km po Careterre Austral jsme sli pesky... Zaplavene baziny u Villa O'Higgins (vetsina komaru uz nastesti pomrzla). Villa O'Higgins. Udoli s jezerem O'Higgins a divocici rekou. Z vyletu do lesa. Zacal podzim. Prekonavani fjordu u Puerto Yungay na Careterre Austral. Rio Cochrane. Ukazka Chilske socharske skoly v Cochrane. Lago General Carrera (foceno z autobusu, letici linie upravim az bude pristup k photoshopu). Zapadly autobus u rio Marta.
pondělí 23. února 2009
Myty o vareni na plynu v Jizni Americe
Ahoj,
Po tom, co jsme jeden den kraceli po spalenisti v Torres del Paine (nejslavnejsim to Chilskem - ne-li celkove Jihoamerickem narodnim parku), ktere "vytvoril" pred par lety jeden Cech. A diky tomu se nase zeme stala zde velmi znamou (vim, ze negativni reklama je taky reklama - ale uvazovat o tom takto je humor dost cerny). A po tom, co jsem videl, jak naprosta vetsina Cechu tady pouziva benzinove varice - casto zpusobem, ze delani stredne velkeho taboraku, je podstatne mensim rizikem, ze se neco zapali, jsem se rozhodl, ze tu napisu par slov o vyhodach vareni na plynu a taky o dostupnosti propan-butanovych bomb v Jizni Americe.
Vim, ze vetsinu lidi toto vubec nebude zajimat, ale treba sem casem nekdo pojede, takze se mu tyto informace muzou hodit.
Ja sam, kdyz jsem si shanel informace o techto vecech, tak jsem nikde nebyl schopen najit, jestli se tu normalni propanbutanove bomby se zavitem (typy na klasicky VAR varic) daji sehnat. Ani na strankach VARu o tom nic nepisi, naopak jsem nasel dost stranek, kde se pise, ze tyto bomby tady nejsou k dostani. Nakonec me zachranil jeden kluk v Alpine (ex-Elias) Sportu na Josefske, ktery tu byl a rikal, ze sehnat bomby nebyl zadny problem. Cesi, co jsem s nimi tady mluvil, ale nikoho takoveho nepotkali, takze zatimco vsechny ostatni narody vari na plynu, Cesi tu vari temer vyhradne na benzinovych varicich MSR - stejnych, jakym Smitak zapalil pred par lety Torres del Paine (jeste jsem zaznamenal stare lihove varice).
Takze, nase zkusenosti plati jen pro Bolivii, Chile a Argentinu a jsou nasledujici:
Plynove bomby tu lze sehnat vsude. V Chile v kazdem trochu vetsim meste jsou nakupni centra typu "Vankovka", kde byvaji minimalne 3 obchody (Fallabela, Ice Polar, Ripley apod.), ktere maji sekci "outdoor", kde se bomby daji koupit (je sice mozne, ze je to sezonni zbozi), ale krome nich je tu taky spousta mensich outdoor obchodu - to ale spis plati pro Patagonii, Lake District a vubec mista, kam se jezdi na treky. Bomby jsme ale kupovali i v mistech, kde se zadne treky nedelaji (napr. Severoargentinska Salta). Jediny problem by mohl byt v Bolivii - bomby jsem videl jen v La Pazu, ale mozna je to proto, ze jsem je nepotreboval a neshanel. Celkove se ale da rict, ze tyto bomby je tu podstatne snazsi koupit, nez u nas.
Vsechny bomby jsou vyrabeny v Koreji a maji jen ruzny potisk pro ruzne spolecnosti. Pomer butan-propan je 75%:25%, ale muze se to menit. Varili jsme na bombe stare par let, co nam dali kluci z Brazilie a ta mela pomer 90%:10% (a za moc nestala). U nas jsou, pokud se dobre pamatuju, VAR bomby s pomerem 65%:35% a Coleman s 70%:30%, rozdil vuci nim jsem nezaznamenal.
Ceny jsou o dost lepsi nez u nas.
Znacka Doite - nejrozsirenejsi po celem Chile, ale i na severu Argentiny a v La Pazu - je nejlevnejsi. Mala, 230g, bomba stoji asi 45-50 Kc. Velka 460g do 100Kc (ale dost casto ji nemaji).
Znacka FG - nejcastejsi v Argentinske Patagonii, obcas i na jihu Chile. Mala bomba 230g bomba za 120-130 Kc. Velkou bombu jsme tu nevideli.
Znacka Primus - Videl jsem jen jednou v Punta Arenas. Mala bomba za 100 Kc. Velkou jsme taky nevideli.
Na to, ze jsou to naprosto totozne vyrobky, jsou cenove rozdily podezrele velke, ale s tim my nic nenadelame.
Jakys-takys zdroj informaci o obchodech, kde bomby jsou, je stranka www.doite.cl . Nam pomohla na zacatku, kdyz jsme tyto bomby shaneli po Santiagu.
Co se tyce benzinu, naprosta vetsina Cechu tam lije "typicky" natural, coz taky riziko zapaleni neceho nesnizi. Takze pokud uz se nekdo rozhodnete MSR brat, tak technicky benzin, se tu rekne "bensina blanca" a da se koupit pokud me mistni nekecali v nejakych potrebach pro domacnost. Nicmene tuto informaci mam z druhe ruky a zkusim ji jeste overit.
Prosim neberte tento prispevek jako negativni reklamu na varice MSR, sam tento varic vlastnim a vim, ze jsou mista (JV Asie), kde je proste nutny. A taky vim, ze se na nem pri trose zkusenosti da vicemene bezpecne varit (procestoval jsem s nim JV Asii, Novy Zeland - tam je taky plyn snadno k dostani a Kretu). Stale ale plati, ze neznam nikoho, kdo by se s nim odvazil varit ve stanu, coz o necem svedci.
Jinak co se tyce toho spaleniste v Torres del Paine, tak je to smutny pohled, ale patrne to neni zas takova tragedie. Ono totiz lze v ruznych castech narodniho parku najit ruzne stare stopy po pozarech, ktere postupne zarustaji, takze ono tam hori asi docela pravidelne. Nicmene toto spaleniste bude asi hodne videt jeste nejmin 100 let (tipuju podle podobneho spaleniste, ktere je nedaleko v parku Los Glacieros a jeste po 100 letech tam trci spousta zuhelnatelych kmenu, jinak ale mezitim uz roste pekny novy les).
Toz to je tak vse co jsem k tomu chtel napsat. Pokud prosim mate jine informace, jine zkusenosti, nebo jiny nazor na vareni na benzinu, tak mi sem prosim napiste do diskuse - stejne tak pokud mate nekdo zkusenosti z Peru, Ekvadoru, Venezuely a jinych jihoamerickych zemi kde jsme jeste nebyli.
Zkusim taky tento clanek semtam aktualizovat.
Vasek
Po tom, co jsme jeden den kraceli po spalenisti v Torres del Paine (nejslavnejsim to Chilskem - ne-li celkove Jihoamerickem narodnim parku), ktere "vytvoril" pred par lety jeden Cech. A diky tomu se nase zeme stala zde velmi znamou (vim, ze negativni reklama je taky reklama - ale uvazovat o tom takto je humor dost cerny). A po tom, co jsem videl, jak naprosta vetsina Cechu tady pouziva benzinove varice - casto zpusobem, ze delani stredne velkeho taboraku, je podstatne mensim rizikem, ze se neco zapali, jsem se rozhodl, ze tu napisu par slov o vyhodach vareni na plynu a taky o dostupnosti propan-butanovych bomb v Jizni Americe.
Vim, ze vetsinu lidi toto vubec nebude zajimat, ale treba sem casem nekdo pojede, takze se mu tyto informace muzou hodit.
Ja sam, kdyz jsem si shanel informace o techto vecech, tak jsem nikde nebyl schopen najit, jestli se tu normalni propanbutanove bomby se zavitem (typy na klasicky VAR varic) daji sehnat. Ani na strankach VARu o tom nic nepisi, naopak jsem nasel dost stranek, kde se pise, ze tyto bomby tady nejsou k dostani. Nakonec me zachranil jeden kluk v Alpine (ex-Elias) Sportu na Josefske, ktery tu byl a rikal, ze sehnat bomby nebyl zadny problem. Cesi, co jsem s nimi tady mluvil, ale nikoho takoveho nepotkali, takze zatimco vsechny ostatni narody vari na plynu, Cesi tu vari temer vyhradne na benzinovych varicich MSR - stejnych, jakym Smitak zapalil pred par lety Torres del Paine (jeste jsem zaznamenal stare lihove varice).
Takze, nase zkusenosti plati jen pro Bolivii, Chile a Argentinu a jsou nasledujici:
Plynove bomby tu lze sehnat vsude. V Chile v kazdem trochu vetsim meste jsou nakupni centra typu "Vankovka", kde byvaji minimalne 3 obchody (Fallabela, Ice Polar, Ripley apod.), ktere maji sekci "outdoor", kde se bomby daji koupit (je sice mozne, ze je to sezonni zbozi), ale krome nich je tu taky spousta mensich outdoor obchodu - to ale spis plati pro Patagonii, Lake District a vubec mista, kam se jezdi na treky. Bomby jsme ale kupovali i v mistech, kde se zadne treky nedelaji (napr. Severoargentinska Salta). Jediny problem by mohl byt v Bolivii - bomby jsem videl jen v La Pazu, ale mozna je to proto, ze jsem je nepotreboval a neshanel. Celkove se ale da rict, ze tyto bomby je tu podstatne snazsi koupit, nez u nas.
Vsechny bomby jsou vyrabeny v Koreji a maji jen ruzny potisk pro ruzne spolecnosti. Pomer butan-propan je 75%:25%, ale muze se to menit. Varili jsme na bombe stare par let, co nam dali kluci z Brazilie a ta mela pomer 90%:10% (a za moc nestala). U nas jsou, pokud se dobre pamatuju, VAR bomby s pomerem 65%:35% a Coleman s 70%:30%, rozdil vuci nim jsem nezaznamenal.
Ceny jsou o dost lepsi nez u nas.
Znacka Doite - nejrozsirenejsi po celem Chile, ale i na severu Argentiny a v La Pazu - je nejlevnejsi. Mala, 230g, bomba stoji asi 45-50 Kc. Velka 460g do 100Kc (ale dost casto ji nemaji).
Znacka FG - nejcastejsi v Argentinske Patagonii, obcas i na jihu Chile. Mala bomba 230g bomba za 120-130 Kc. Velkou bombu jsme tu nevideli.
Znacka Primus - Videl jsem jen jednou v Punta Arenas. Mala bomba za 100 Kc. Velkou jsme taky nevideli.
Na to, ze jsou to naprosto totozne vyrobky, jsou cenove rozdily podezrele velke, ale s tim my nic nenadelame.
Jakys-takys zdroj informaci o obchodech, kde bomby jsou, je stranka www.doite.cl . Nam pomohla na zacatku, kdyz jsme tyto bomby shaneli po Santiagu.
Co se tyce benzinu, naprosta vetsina Cechu tam lije "typicky" natural, coz taky riziko zapaleni neceho nesnizi. Takze pokud uz se nekdo rozhodnete MSR brat, tak technicky benzin, se tu rekne "bensina blanca" a da se koupit pokud me mistni nekecali v nejakych potrebach pro domacnost. Nicmene tuto informaci mam z druhe ruky a zkusim ji jeste overit.
Prosim neberte tento prispevek jako negativni reklamu na varice MSR, sam tento varic vlastnim a vim, ze jsou mista (JV Asie), kde je proste nutny. A taky vim, ze se na nem pri trose zkusenosti da vicemene bezpecne varit (procestoval jsem s nim JV Asii, Novy Zeland - tam je taky plyn snadno k dostani a Kretu). Stale ale plati, ze neznam nikoho, kdo by se s nim odvazil varit ve stanu, coz o necem svedci.
Jinak co se tyce toho spaleniste v Torres del Paine, tak je to smutny pohled, ale patrne to neni zas takova tragedie. Ono totiz lze v ruznych castech narodniho parku najit ruzne stare stopy po pozarech, ktere postupne zarustaji, takze ono tam hori asi docela pravidelne. Nicmene toto spaleniste bude asi hodne videt jeste nejmin 100 let (tipuju podle podobneho spaleniste, ktere je nedaleko v parku Los Glacieros a jeste po 100 letech tam trci spousta zuhelnatelych kmenu, jinak ale mezitim uz roste pekny novy les).
Toz to je tak vse co jsem k tomu chtel napsat. Pokud prosim mate jine informace, jine zkusenosti, nebo jiny nazor na vareni na benzinu, tak mi sem prosim napiste do diskuse - stejne tak pokud mate nekdo zkusenosti z Peru, Ekvadoru, Venezuely a jinych jihoamerickych zemi kde jsme jeste nebyli.
Zkusim taky tento clanek semtam aktualizovat.
Vasek
neděle 22. února 2009
Ohnova zeme a Torres del Paine
Ahoj vsichni,
Jelikoz uz se nam nechtelo dal na jih (je tu moc zima), tak jsme se rozhodli, ze to otocime zase do teplych kraju. Prece jen, stejne jako starnou nase spacaky (a hrejou sakra min nez napr. v lete v Norsku) tak starneme i my a nase kosti by uz zas potrebovali trochu ohrat (to zni dost hrozne..).
Nejdriv jsme se ovsem rozhodli navstivit Ohnovou zemi. Plavba trajektem pres Magallanuv pruliv mela byt takovy bonbonek naseho pobytu v Punta Arenas. No prvni cast byla moc prijemna, slunce svitilo, opalovali jsme se na palube, nebo si davali kafe v lodnim baru. Porvenir na Ohnove zemi je vcelku nezajimave mesto v travnate rovine. Nic moc tam neroste, protoze tam neprsi, ale za to tam hodne fouka. Zije tam zajimava smes pristehovalcu z Chorvatska (nechapeme co tam delaji, to klima je hodne odlisne od Chorvatskeho) a z ostrova Chiloe na zapade Chile (aji tam je uplne jine klima). Zpatecni cesta byla ovsem tak zajimava, ze se nase lod dostala na titulni stranu dvou mistnich denniku (El Pinguinero a El Magellan) a moc nechybelo a byli bychom tam vyfoceni i my, jen kdybychom se vypotaceli z trajektu trochu driv. V bouri totiz plula nase lod 5,5 hodiny misto dvou, vichr byl 115km/h k tomu obrovske vlny. Pristani se povedlo az na poctvrte, protoze predtim to nas nekolikasettunovy trajekt vzdy odfouklo. Nastesti jsme nezvraceli a v nejhorsim jsme pro jistotu usnuli.
Pak jsme vyrazili do Torres del Paine. Pocasi nebylo idealni, prvni dva dny prselo, treti den snezilo, ale pak se pocasi zacalo lepsit a posledni dva dny uz nam svitilo slunko (ale v noci zase mrzlo). Ani se mi nechce moc rozepisovat o ceste, park je notoricky znamy a napsalo se o nem azaz. Radsi sem zkusim brzo nahrat nejake fotky, protoze je to tam fakt moc pekne. Ovsem s tim souvisi i davy turistu, ktere pripominaji hrebenovku ve Vysokych Tatrach uprostred sezony. My jsme za 6 dni prosli takzvany "big circuit" vcetne "W" treku (pro ty co vi o cem mluvim) a pak se tam jeste jeden den valeli. Jinak "W" treku se uz nerika "W" trek, ale "hola" trek - pokud chcete byt "in" :).
No vidim ze uz tu pisu pekne nesmysly, takze radsi zkusim neco zajimavejsiho stvorit zitra ci tak..
Vasek
P.S. Pridal jsem nejake ty fotky - zacinaji tady . Prvni fotka je tzv. Smitakuv odkaz - 2005 tady totiz spalil pomoci benzinoveho varice 10% parku. Je to sice za urcitych podminek docela fotogenicke, ale jinak dost smutne. Vic o tom zkusim napsat dnes vecer. Dalsi fotky jsou z naseho tydenniho vyletu.
Jelikoz uz se nam nechtelo dal na jih (je tu moc zima), tak jsme se rozhodli, ze to otocime zase do teplych kraju. Prece jen, stejne jako starnou nase spacaky (a hrejou sakra min nez napr. v lete v Norsku) tak starneme i my a nase kosti by uz zas potrebovali trochu ohrat (to zni dost hrozne..).
Nejdriv jsme se ovsem rozhodli navstivit Ohnovou zemi. Plavba trajektem pres Magallanuv pruliv mela byt takovy bonbonek naseho pobytu v Punta Arenas. No prvni cast byla moc prijemna, slunce svitilo, opalovali jsme se na palube, nebo si davali kafe v lodnim baru. Porvenir na Ohnove zemi je vcelku nezajimave mesto v travnate rovine. Nic moc tam neroste, protoze tam neprsi, ale za to tam hodne fouka. Zije tam zajimava smes pristehovalcu z Chorvatska (nechapeme co tam delaji, to klima je hodne odlisne od Chorvatskeho) a z ostrova Chiloe na zapade Chile (aji tam je uplne jine klima). Zpatecni cesta byla ovsem tak zajimava, ze se nase lod dostala na titulni stranu dvou mistnich denniku (El Pinguinero a El Magellan) a moc nechybelo a byli bychom tam vyfoceni i my, jen kdybychom se vypotaceli z trajektu trochu driv. V bouri totiz plula nase lod 5,5 hodiny misto dvou, vichr byl 115km/h k tomu obrovske vlny. Pristani se povedlo az na poctvrte, protoze predtim to nas nekolikasettunovy trajekt vzdy odfouklo. Nastesti jsme nezvraceli a v nejhorsim jsme pro jistotu usnuli.
Pak jsme vyrazili do Torres del Paine. Pocasi nebylo idealni, prvni dva dny prselo, treti den snezilo, ale pak se pocasi zacalo lepsit a posledni dva dny uz nam svitilo slunko (ale v noci zase mrzlo). Ani se mi nechce moc rozepisovat o ceste, park je notoricky znamy a napsalo se o nem azaz. Radsi sem zkusim brzo nahrat nejake fotky, protoze je to tam fakt moc pekne. Ovsem s tim souvisi i davy turistu, ktere pripominaji hrebenovku ve Vysokych Tatrach uprostred sezony. My jsme za 6 dni prosli takzvany "big circuit" vcetne "W" treku (pro ty co vi o cem mluvim) a pak se tam jeste jeden den valeli. Jinak "W" treku se uz nerika "W" trek, ale "hola" trek - pokud chcete byt "in" :).
No vidim ze uz tu pisu pekne nesmysly, takze radsi zkusim neco zajimavejsiho stvorit zitra ci tak..
Vasek
P.S. Pridal jsem nejake ty fotky - zacinaji tady . Prvni fotka je tzv. Smitakuv odkaz - 2005 tady totiz spalil pomoci benzinoveho varice 10% parku. Je to sice za urcitych podminek docela fotogenicke, ale jinak dost smutne. Vic o tom zkusim napsat dnes vecer. Dalsi fotky jsou z naseho tydenniho vyletu.
pátek 13. února 2009
V polovine
Ahoj,
Posledne jsem psal, ze jsem chtel nahrat nejake ty fotky, tak snad ted: tady je par fotek - Perito Moreno,Puerto Natales, vrak lodi u Punta Arenas..
V Punta Arenas a jejim okoli jsme taky stravili posledni den s Pavlou a Honzou, kteri bohuzel museli odjet zvysovat nas HDP..
Pujcili jsme si auto (VW Crossfox 1,6) a jeli se podivat na Fuerte Bulnes (prvni pevnost co tu Chile postavilo), Puerto Humbre - zatoka, kde prvni spanelsti kolonizatori pomreli hlady (asi bylo tehdy jine klima) a na tucnaky (fakt jsou dost srandovni). Nasledovalo smutne louceni a v nedeli jsme uz byli zase sami.
Pak jsme se rozhodovali co dal, ale rozhodla za nas nahoda. Nejdriv jsme nestihli lod na Ohnovou zem, protoze chlapek z pujcovny aut zaspal a pak nam domaci v hostelu oznamila, ze ma plno, takze nase volba byla jasna.
Den predtim jsme si totiz rikali, jak ta oblast na jih od Punta Arenas vypada pekne - lesy, kopce, more, zadni turiste, zadne ploty, zadna obydli, zadny narodni park.. Prvni takove misto, ktere jsme tu v Jizni Americe za celou dobu videli. Takze jsme se rozhodli tam udelat kratsi vylet. Jedina informace, kterou jsme meli byla, ze je tam Cabo Froward - nejjiznejsi bod celeho Americkeho kontinentu a podle Lonely Planet se tam da udelat dvoudenni trek, navic jsem mel v GPS tento bod pro jistotu zadany. Protoze LP ze zasady neverime, koupili jsme jidlo na ctyri dny. Plan byl jasny. Pujdeme podle brehu az tam budeme, tam se prece neda zabloudit. Zkratka naivni predstava naivniho suchozemce.
Vyrazili jsme v nedeli pred polednem. Jeste v Punta Arenas (vyuzili jsme ke stopovani, mazane, velkou kaluz jako retarder - vsichni pred ni zpomalovali) jsme stopli za 5 minut prvni auto, ktere nas vzalo prvnich 60 km, pak za dalsi 2 minuty nam zastavil tereni pickup, ktery by nas dovezl az na konec cesty - ale ta se nam tak libila, ze jsme se rozhodli jit posledni 3 km nejjiznejsi silnice pesky (krome toho naseho stopu tam vubec nic nejelo - stesti sedne semtam i na vola).
Pak jsme se flakali po plazich smerem na jih, slunce palilo, vlny splouchali, prulivem pluli lode, plaze absolutne liduprazdne. Dalsi den pokracovalo krasne pocasi, pesina vedla tentokrat vnitrozemim pres koberce cerveneho mechu, do kterych se clevek boril po kolena. Cpali jsme se malinama a meli se vyborne az asi do dvou odpoledne. Pak jsme dorazili k rece Svateho Mikulase a ta nesla prebrodit. Rekli jsme si: "dobra - pockame na odliv", a asi tri hodiny cekali na jejim brehu. Voda klesala, ale zaroven se menilo pocasi. Foukalo, prselo, za chvili jsme byli zmrzli, navic jsem se to trikrat snazil prejit, coz teplotnimu komfortu taky neprida. Napotreti jsem se uz dostal i na druhou stranu, vodu jsem mel po pas a sel dost dlouho morem. Pak se ale zacali honit vsichni certi, takze jsme se rozhodli vratit a utaborit se. Vecer voda klesla a reka se dala krasne prejit.
Bohuzel jsme si rekli: "Prece existuji 2 odlivy a druhy bude za 12 hodin pekne rano, co bychom se ted vecer po veceri balili" - zkratka suchozemsti idioti. Rano opravdu odliv byl, bohuzel bod kulminace byl asi o 60 cm vys nez vecer a reka nesla prebrodit, takze jsme na nasem taboristi stravili v pochmurne nalade dalsi den. Zasoby se tencili a nadavat jsme mohli jen nasi lenosti. Nakonec se ale toto zdrzeni ukazalo jako klicovy moment pro uspech akce. V poledne totiz dorazili ctyri Chilane - stejne jako my byli prekvapeni, ze to nejde prejit, tak jsme je pozvali k ohni, ktery jsme od rana udrzovali a pri rozhovoru z nich vypadlo, ze maji napsane vysky a casy prilivu a odlivu pro cely tyden (mimochodem jsme zjistili, ze zrovna tento den jsou 3 prilivy a tri odlivy - zajimave). To jsme samozrejme potrebovali. Druhym stastnym setkanim byl par ze Svycarska, ktery tam s nami nocoval a dal nam zbytek jidla, co nepotreboval a vysvetlil, jak spravne pripravovat mariscos (skeble). Vecer jsme uspesne prebrodili (voda sahala po pas) a jeste hodinu sli, nez jsme se utaborili na nadhernem krytem miste. Zase prselo. V noci jsem se jeste byl podivat jak vypada nejvyssi priliv a sledoval jak kus od nas zari do noci luxusni zaoceanska lod (jak vypada cesta na ni se muzete docist napr. zde atd.).
Tezko rict komu cesta prinese vic - kazdopadne je zvlastni pocit, kdyz na dosah jsou lide, kteri vyrustali v podobnem kulturnim prostredi a maji podobne hodnoty i vzdelani - a jsou zahrnuti luxusem a prebytky jidla, zatimco my tam skrabeme nas kotlik od sazi z ohne a vyskrabujeme posledni zbytky vlocek - holt kazdy sveho stesti strujce :).
Dalsi den, opet v desti, jsme brodili dalsi reku. Byl odliv a tentokrat jsem si ani nenamocil trenky (tedy jen taktak - ale nedobrovolnou intimni hygienu jsem spachal uz vcera), zkratka pohoda. V poledne jsme zataborili a nalehko sli zaverecne 3 hodiny (+ 3 zpatky) neustale prselo, vsechno bylo slizke, kluzke, hnusne, slane, mokre, i nepromokave veci promokly.. (na druhou stranu jsme videli patagonskeho lednacka, hrajici si lachtany hazejici si kusy ryby a delfiny v kazde druhe zatoce). Za mlhy deste a vetru jsme vystoupali poslednich 350 metru k obrovskemu krizi, vztycenemu na pocest navstevy Jana Pavla II v Chile (urcite mel z toho radost..). Nahore byla takova slota, ze se ani ten kriz nedal vyfotit bez rizika zniceni fotaku. Pripili jsme si poslednim hltem slivovice od Pavly a Honzy (jeste jednou za ni dekujeme) snedli viteznou snickersku, setrenou pro tuto chvili, udelali podvrcholove foto a rychle padili zpet. Symbolicky (aniz bychom to planovali) jsme na mysu byli presne v polovine nasi cesty (91 den ze 181). Dalsi den znovu prselo, ale v poledne se zacalo pocasi lepsit (duha jako tato tu byla videt prakticky pokazde kdyz vysvitlo slunce).Pak jsme dorazili k nasi oblibene rece Svateho Mikulase a koukali na skupinku turistu na druhem brehu, jak se marne snazi neco vymyslet. Rozdelali jsme si opet ohen (mimochodem v rozdelavani ohne z mokreho dreva se tu ze me stal fakt machr, asi po navratu vstoupim do nejakeho kotlikarskeho oddilu - nevim, kde jinde by tento "skill" mohli ocenit :)) susili veci a zacali pripravovat skeble (moc jineho jidla uz nam nezbyvalo) - do odlivu zbyvalo asi deset hodin. No ale jak jsem uz psal, stesti obcas sedne i na vola. Skupina Izraelcu se na druhem brehu domluvila s chlapky, co tam cistili trail a ti az jim padla, vzali clun a prevezli je. Pri te prilezitosti nas nabrali pri ceste zpet. Izraelci nastesti jeli na 3x, bylo jich 9, takze jsme prekonali vsechny rekordy v rychlosti baleni stanu a za chvili uz jsme jeli, ale k nasemu prekvapeni ne na druhy breh, ale na rybarskou lodku, ktera kotvila uprostred zatoky a ta nas vzala pres nekolik mysu a zatok nahoru Magallanovym prulivem az k poslednimu obytnemu staveni v cele Americe. Tam nas pohostini znackari pohostili kavou a tousty s dzemem. Pak jsme se pomalu vraceli zpet, jedli opet maliny i divoky rybiz (a dozvedeli se mimochodem, ze vsechny bobule v Patagonii jsou jedle - coz uz tusime davno - neb to mame i experimentalne overeno), vecer si udelali skeble a na ohni ususili skoro vse co jsme meli. Dnes jsme pak dostopovali zpatky do Punta Arenas (opet prvni auto asi po dvou minutach). Cely trek nakonec trval 6 dni, nikdy neverte Lonely Planet! :).
Posledne jsem psal, ze jsem chtel nahrat nejake ty fotky, tak snad ted: tady je par fotek - Perito Moreno,Puerto Natales, vrak lodi u Punta Arenas..
V Punta Arenas a jejim okoli jsme taky stravili posledni den s Pavlou a Honzou, kteri bohuzel museli odjet zvysovat nas HDP..
Pujcili jsme si auto (VW Crossfox 1,6) a jeli se podivat na Fuerte Bulnes (prvni pevnost co tu Chile postavilo), Puerto Humbre - zatoka, kde prvni spanelsti kolonizatori pomreli hlady (asi bylo tehdy jine klima) a na tucnaky (fakt jsou dost srandovni). Nasledovalo smutne louceni a v nedeli jsme uz byli zase sami.
Pak jsme se rozhodovali co dal, ale rozhodla za nas nahoda. Nejdriv jsme nestihli lod na Ohnovou zem, protoze chlapek z pujcovny aut zaspal a pak nam domaci v hostelu oznamila, ze ma plno, takze nase volba byla jasna.
Den predtim jsme si totiz rikali, jak ta oblast na jih od Punta Arenas vypada pekne - lesy, kopce, more, zadni turiste, zadne ploty, zadna obydli, zadny narodni park.. Prvni takove misto, ktere jsme tu v Jizni Americe za celou dobu videli. Takze jsme se rozhodli tam udelat kratsi vylet. Jedina informace, kterou jsme meli byla, ze je tam Cabo Froward - nejjiznejsi bod celeho Americkeho kontinentu a podle Lonely Planet se tam da udelat dvoudenni trek, navic jsem mel v GPS tento bod pro jistotu zadany. Protoze LP ze zasady neverime, koupili jsme jidlo na ctyri dny. Plan byl jasny. Pujdeme podle brehu az tam budeme, tam se prece neda zabloudit. Zkratka naivni predstava naivniho suchozemce.
Vyrazili jsme v nedeli pred polednem. Jeste v Punta Arenas (vyuzili jsme ke stopovani, mazane, velkou kaluz jako retarder - vsichni pred ni zpomalovali) jsme stopli za 5 minut prvni auto, ktere nas vzalo prvnich 60 km, pak za dalsi 2 minuty nam zastavil tereni pickup, ktery by nas dovezl az na konec cesty - ale ta se nam tak libila, ze jsme se rozhodli jit posledni 3 km nejjiznejsi silnice pesky (krome toho naseho stopu tam vubec nic nejelo - stesti sedne semtam i na vola).
Pak jsme se flakali po plazich smerem na jih, slunce palilo, vlny splouchali, prulivem pluli lode, plaze absolutne liduprazdne. Dalsi den pokracovalo krasne pocasi, pesina vedla tentokrat vnitrozemim pres koberce cerveneho mechu, do kterych se clevek boril po kolena. Cpali jsme se malinama a meli se vyborne az asi do dvou odpoledne. Pak jsme dorazili k rece Svateho Mikulase a ta nesla prebrodit. Rekli jsme si: "dobra - pockame na odliv", a asi tri hodiny cekali na jejim brehu. Voda klesala, ale zaroven se menilo pocasi. Foukalo, prselo, za chvili jsme byli zmrzli, navic jsem se to trikrat snazil prejit, coz teplotnimu komfortu taky neprida. Napotreti jsem se uz dostal i na druhou stranu, vodu jsem mel po pas a sel dost dlouho morem. Pak se ale zacali honit vsichni certi, takze jsme se rozhodli vratit a utaborit se. Vecer voda klesla a reka se dala krasne prejit.
Bohuzel jsme si rekli: "Prece existuji 2 odlivy a druhy bude za 12 hodin pekne rano, co bychom se ted vecer po veceri balili" - zkratka suchozemsti idioti. Rano opravdu odliv byl, bohuzel bod kulminace byl asi o 60 cm vys nez vecer a reka nesla prebrodit, takze jsme na nasem taboristi stravili v pochmurne nalade dalsi den. Zasoby se tencili a nadavat jsme mohli jen nasi lenosti. Nakonec se ale toto zdrzeni ukazalo jako klicovy moment pro uspech akce. V poledne totiz dorazili ctyri Chilane - stejne jako my byli prekvapeni, ze to nejde prejit, tak jsme je pozvali k ohni, ktery jsme od rana udrzovali a pri rozhovoru z nich vypadlo, ze maji napsane vysky a casy prilivu a odlivu pro cely tyden (mimochodem jsme zjistili, ze zrovna tento den jsou 3 prilivy a tri odlivy - zajimave). To jsme samozrejme potrebovali. Druhym stastnym setkanim byl par ze Svycarska, ktery tam s nami nocoval a dal nam zbytek jidla, co nepotreboval a vysvetlil, jak spravne pripravovat mariscos (skeble). Vecer jsme uspesne prebrodili (voda sahala po pas) a jeste hodinu sli, nez jsme se utaborili na nadhernem krytem miste. Zase prselo. V noci jsem se jeste byl podivat jak vypada nejvyssi priliv a sledoval jak kus od nas zari do noci luxusni zaoceanska lod (jak vypada cesta na ni se muzete docist napr. zde atd.).
Tezko rict komu cesta prinese vic - kazdopadne je zvlastni pocit, kdyz na dosah jsou lide, kteri vyrustali v podobnem kulturnim prostredi a maji podobne hodnoty i vzdelani - a jsou zahrnuti luxusem a prebytky jidla, zatimco my tam skrabeme nas kotlik od sazi z ohne a vyskrabujeme posledni zbytky vlocek - holt kazdy sveho stesti strujce :).
Dalsi den, opet v desti, jsme brodili dalsi reku. Byl odliv a tentokrat jsem si ani nenamocil trenky (tedy jen taktak - ale nedobrovolnou intimni hygienu jsem spachal uz vcera), zkratka pohoda. V poledne jsme zataborili a nalehko sli zaverecne 3 hodiny (+ 3 zpatky) neustale prselo, vsechno bylo slizke, kluzke, hnusne, slane, mokre, i nepromokave veci promokly.. (na druhou stranu jsme videli patagonskeho lednacka, hrajici si lachtany hazejici si kusy ryby a delfiny v kazde druhe zatoce). Za mlhy deste a vetru jsme vystoupali poslednich 350 metru k obrovskemu krizi, vztycenemu na pocest navstevy Jana Pavla II v Chile (urcite mel z toho radost..). Nahore byla takova slota, ze se ani ten kriz nedal vyfotit bez rizika zniceni fotaku. Pripili jsme si poslednim hltem slivovice od Pavly a Honzy (jeste jednou za ni dekujeme) snedli viteznou snickersku, setrenou pro tuto chvili, udelali podvrcholove foto a rychle padili zpet. Symbolicky (aniz bychom to planovali) jsme na mysu byli presne v polovine nasi cesty (91 den ze 181). Dalsi den znovu prselo, ale v poledne se zacalo pocasi lepsit (duha jako tato tu byla videt prakticky pokazde kdyz vysvitlo slunce).Pak jsme dorazili k nasi oblibene rece Svateho Mikulase a koukali na skupinku turistu na druhem brehu, jak se marne snazi neco vymyslet. Rozdelali jsme si opet ohen (mimochodem v rozdelavani ohne z mokreho dreva se tu ze me stal fakt machr, asi po navratu vstoupim do nejakeho kotlikarskeho oddilu - nevim, kde jinde by tento "skill" mohli ocenit :)) susili veci a zacali pripravovat skeble (moc jineho jidla uz nam nezbyvalo) - do odlivu zbyvalo asi deset hodin. No ale jak jsem uz psal, stesti obcas sedne i na vola. Skupina Izraelcu se na druhem brehu domluvila s chlapky, co tam cistili trail a ti az jim padla, vzali clun a prevezli je. Pri te prilezitosti nas nabrali pri ceste zpet. Izraelci nastesti jeli na 3x, bylo jich 9, takze jsme prekonali vsechny rekordy v rychlosti baleni stanu a za chvili uz jsme jeli, ale k nasemu prekvapeni ne na druhy breh, ale na rybarskou lodku, ktera kotvila uprostred zatoky a ta nas vzala pres nekolik mysu a zatok nahoru Magallanovym prulivem az k poslednimu obytnemu staveni v cele Americe. Tam nas pohostini znackari pohostili kavou a tousty s dzemem. Pak jsme se pomalu vraceli zpet, jedli opet maliny i divoky rybiz (a dozvedeli se mimochodem, ze vsechny bobule v Patagonii jsou jedle - coz uz tusime davno - neb to mame i experimentalne overeno), vecer si udelali skeble a na ohni ususili skoro vse co jsme meli. Dnes jsme pak dostopovali zpatky do Punta Arenas (opet prvni auto asi po dvou minutach). Cely trek nakonec trval 6 dni, nikdy neverte Lonely Planet! :).
středa 4. února 2009
Jak jsem chytil virus a jine vesele prihody
Ahoj vsichni doma,
Vcera jsem si rikal, ze bych mohl zas po nejakem case uploadovat nejake fotky. Jednak se jich spousta za tech par tydnu nahromadila a druhak jsem se chystal vypalit fotky na DVD, zazalohovat, poslat domu do Cech a kartu nasledne vymazat (po asi 2 mesicich).
Tak z techto veci se me nepodarila ani jedna. V prvnim Cybercafe se me pres USB nahral na kartu virus, ktery zabranuje standardnimu zobrazeni obsahu co je na karte. Takze to ani nelze vypalit. Pravdepodobne to nebude zas az tak fatalni, protoze ve fotaku fotky stale vidim a i karta je stale zaplnena z 99%. Pouze ty fily a adresare jakoby zmizeli.
Takze posilam kartu i s obsahem domu mym drahym svagrum k dalsimu pruzkumu. Tady s tim moc manipulovat nemuzu.
Holt jak jsem starej tak jsem blbej. Od ted uz budu kartu vzdycky zamykat.
Krom toho byly minule dny spise smolne. Delali jsme jedno spatne rozhodnuti za druhym, ve snaze usetrit jsme zvolili vzdy drazsi, ale o to delsi cestu. Kupovali jsme drazsi a horsi veci etc. Nebudu to tu moc rozvadet, vesmes to byly drobnosti, ale kdyz se to kupi, tak to cloveku poradne kazi naladu. No vcera to vyvrcholilo tim virem, ktery me tesne pred zalohovanim znepristupnil vsechny fotky za uplynule 2 mesice. Snad to nebude na vzdycky :-( .
K tem hezkym zazitkum patri navsteva parku Los Glaciares, kde jsme ve ctyrech ctyri dny trekovali a z toho jen prvni den prselo a taky navsteva slavneho mistniho ledovce Perito Moreno. Bohuzel uz bez Pavly a Honzy, kteri uz ho videli a odjeli do Torres del Paine (uvidime se s nimi az pozitri).
Byla to vubec podarena akce. Premysleli jsme totiz jak usetrit (kdyz nam ta koruna tak klesa).
Ledovec je asi 80 km od mesta Calafate kde ted jsme. Toto mesto se vyznacuje pomerem 1:10 mistnich k turistum a prisernymi turistickymi kartelovymi cenami jakekoliv dopravy a sluzeb. Co rict, kdyz nejlevnejsi zpusob dopravy (teoreticky krome stopu, ale cekaci doba je tu pres 5 hodin - vime z vl. zkusenosti) je pujceni auta u Hertzu - coz je kdekoliv jinde paradoxne nejdrazsi zpusob - a Hertz ceny drzi.
Optimalni cesta jak usetrit se ukazala jit na bus terminal, stoupnout si k info okynku a agitovat prichozi lidi na spolecne pujceni auta.
Akce se celkem zdarila. Za asi ctvrt hodiny jsem takhle naverboval dva Australany a jednu Bulharku. V poctu peti lidi jsme pak pujcili maleho ctyrdveroveho Fiata za asi 1600,- na den a jeli. Jeste se nam podarilo projet branou parku, driv nez tam prijeli rano rangeri, kteri vybiraji vstupne - no nebyli jsme sami - prece jen vybirat za moznost podivat se na kus ledu necelych 400,-/os nam prijde ponekud prilis.
Jedine co me nastvalo bylo, ze jsem chtel ridit, a jako na potvoru jsem si nechal v kempu ridicak, ktery taham pro tuto prilezitost celou cestu s sebou, no nic snad priste.
* pozn. vsechny uvedene ceny jsou v ceskych korunach konvertibilnich vuci argentinskemu pesu kurzem 6(a neco):1 :)
Vas+Han
Vcera jsem si rikal, ze bych mohl zas po nejakem case uploadovat nejake fotky. Jednak se jich spousta za tech par tydnu nahromadila a druhak jsem se chystal vypalit fotky na DVD, zazalohovat, poslat domu do Cech a kartu nasledne vymazat (po asi 2 mesicich).
Tak z techto veci se me nepodarila ani jedna. V prvnim Cybercafe se me pres USB nahral na kartu virus, ktery zabranuje standardnimu zobrazeni obsahu co je na karte. Takze to ani nelze vypalit. Pravdepodobne to nebude zas az tak fatalni, protoze ve fotaku fotky stale vidim a i karta je stale zaplnena z 99%. Pouze ty fily a adresare jakoby zmizeli.
Takze posilam kartu i s obsahem domu mym drahym svagrum k dalsimu pruzkumu. Tady s tim moc manipulovat nemuzu.
Holt jak jsem starej tak jsem blbej. Od ted uz budu kartu vzdycky zamykat.
Krom toho byly minule dny spise smolne. Delali jsme jedno spatne rozhodnuti za druhym, ve snaze usetrit jsme zvolili vzdy drazsi, ale o to delsi cestu. Kupovali jsme drazsi a horsi veci etc. Nebudu to tu moc rozvadet, vesmes to byly drobnosti, ale kdyz se to kupi, tak to cloveku poradne kazi naladu. No vcera to vyvrcholilo tim virem, ktery me tesne pred zalohovanim znepristupnil vsechny fotky za uplynule 2 mesice. Snad to nebude na vzdycky :-( .
K tem hezkym zazitkum patri navsteva parku Los Glaciares, kde jsme ve ctyrech ctyri dny trekovali a z toho jen prvni den prselo a taky navsteva slavneho mistniho ledovce Perito Moreno. Bohuzel uz bez Pavly a Honzy, kteri uz ho videli a odjeli do Torres del Paine (uvidime se s nimi az pozitri).
Byla to vubec podarena akce. Premysleli jsme totiz jak usetrit (kdyz nam ta koruna tak klesa).
Ledovec je asi 80 km od mesta Calafate kde ted jsme. Toto mesto se vyznacuje pomerem 1:10 mistnich k turistum a prisernymi turistickymi kartelovymi cenami jakekoliv dopravy a sluzeb. Co rict, kdyz nejlevnejsi zpusob dopravy (teoreticky krome stopu, ale cekaci doba je tu pres 5 hodin - vime z vl. zkusenosti) je pujceni auta u Hertzu - coz je kdekoliv jinde paradoxne nejdrazsi zpusob - a Hertz ceny drzi.
Optimalni cesta jak usetrit se ukazala jit na bus terminal, stoupnout si k info okynku a agitovat prichozi lidi na spolecne pujceni auta.
Akce se celkem zdarila. Za asi ctvrt hodiny jsem takhle naverboval dva Australany a jednu Bulharku. V poctu peti lidi jsme pak pujcili maleho ctyrdveroveho Fiata za asi 1600,- na den a jeli. Jeste se nam podarilo projet branou parku, driv nez tam prijeli rano rangeri, kteri vybiraji vstupne - no nebyli jsme sami - prece jen vybirat za moznost podivat se na kus ledu necelych 400,-/os nam prijde ponekud prilis.
Jedine co me nastvalo bylo, ze jsem chtel ridit, a jako na potvoru jsem si nechal v kempu ridicak, ktery taham pro tuto prilezitost celou cestu s sebou, no nic snad priste.
* pozn. vsechny uvedene ceny jsou v ceskych korunach konvertibilnich vuci argentinskemu pesu kurzem 6(a neco):1 :)
Vas+Han
pondělí 26. ledna 2009
A znovu z Argentiny
Ahoj vsichni,
Minuly tyden byl bohaty na zazitky (ostatne jako skoro kazdy tyden). Minulou nedeli nam totiz prijeli kamaradi Pavla s Honzou, takze se z naseho poklidneho flakani po strednim Chile stala razem rychlojizda smerem na jih.
Holt kompromisy jsou nekdy nutne. Jejich prijezd jsme oslavili typickymi stejky, pivem a vinem. Potom jsme jeli na jeden den (opet) do parku Alerce Andino. Ten bychom - spolu s nasledujicim parkem, kde jsme byli - mohli nazvat parky hovadskymi, kvuli velmi vysoke koncentraci hovad. Takovy ten hmyz, ktery u nas obcas sedne na cloveka a pichne, tu totiz narostl do rozmeru cmelaka a otravuje a otravuje.. Jinak bylo vedro, takze jsme se (ve chvilich mezi zabijenim hovad) koupali v rece i studenem jezere.
Potom jsme jeli pres Puerto Montt (opet vino a stejky..) do N.P. Puyehue. Je to trochu na sever, ale Pavla s Honzou rikali, ze to tam ma byt moc pekne. A Honza tam naplanoval pekny tridenni trek k termalnim pramenum a zpet. Taky jsme navstivili misto, kde maji byt pry i gejziry, ale videli jsme jen bublajici bahno a sirne sopouchy. V noci, kdyz jsme spali u termalu, jsem se probudil a rekl si, ze bych se mohl vykoupat v termalnim jezirku (spali jsme asi 30 metru od nej). Byla ticha jasna noc, jak na poustich byva. Asi pul hodiny jsem se tam rachal a koukal na hvezdy (clovek ma spoustu casu premyslet - napr. co napise do blogu). Pak jsem uz byl uplne vylouhovan tak jsem vylezl. Bylo ctvrt na tri, zalehl jsem a za ctvrt hodiny, o pul treti bylo zemetreseni - pravda slabe - ale v tom poustnim tichu me prislo silne dost. Zajimave bylo, ze z turistu co tam spali (s nami 7 lidi) se neprobudil ani jeden, naopak mistni caballeros - kterych tam bylo taky nekolik to probralo zrejme vsechny. Treti den, kdyz jsme se vraceli, zacal foukat silny vitr, ktery zvedal mracna prachu a popela - takze se obcas prakticky nedalo jit. Vecer vichr presel v regulerni bouri, ktera se rano zmenila v snehovy blizard stridajici se s destem a kroupama, teplota navic klesla nekam blizko k nule. Po obede bylo jasne, ze se pocasi asi neumoudri, tak jsme sklouzali bahnem dolu do udoli (Honza pri tom ohnul teleskopickou hulku). Dole bylo pocasi lepsi, ale uz se hnali od zapadu dalsi bourky a slehali blesky (zajimava kombinace, snih a blesky..). Potom jsme prejeli Chilske hranice (obligatni Chilska pohranicni buzerace a Argentinska lezernost) a zamirili do Bariloche, kde jsme stravili jednu noc. Mesto je to pekne (lezi v lesich na brehu ledovcoveho jezera Nahuel Huapi), ale priserne turisticke a drahe. Takze jsme hned nasledujici den vzali autobus do Esquelu, odkud toto pisu. Mimochodem - musime asi vypadat uz dost zbidacene, vcera jsem dostal: od jednech Argentincu v kempu pytel ovoce (na snidani), odpoledne me jeden cech, co jsme ho potkali dal Reflex, a vecer nam dalsi Argentinci darovali veceri: Polentu s nejakou cervenou omackou.. Asi uz pusobime jako uplni vandraci (nechci psat socialni pripady) - Pavla a Honza vypadaji o poznani lip, jim jeste nikdo nic nedal:)).
.. a bude hur ;)
Vasek a Hanka
Minuly tyden byl bohaty na zazitky (ostatne jako skoro kazdy tyden). Minulou nedeli nam totiz prijeli kamaradi Pavla s Honzou, takze se z naseho poklidneho flakani po strednim Chile stala razem rychlojizda smerem na jih.
Holt kompromisy jsou nekdy nutne. Jejich prijezd jsme oslavili typickymi stejky, pivem a vinem. Potom jsme jeli na jeden den (opet) do parku Alerce Andino. Ten bychom - spolu s nasledujicim parkem, kde jsme byli - mohli nazvat parky hovadskymi, kvuli velmi vysoke koncentraci hovad. Takovy ten hmyz, ktery u nas obcas sedne na cloveka a pichne, tu totiz narostl do rozmeru cmelaka a otravuje a otravuje.. Jinak bylo vedro, takze jsme se (ve chvilich mezi zabijenim hovad) koupali v rece i studenem jezere.
Potom jsme jeli pres Puerto Montt (opet vino a stejky..) do N.P. Puyehue. Je to trochu na sever, ale Pavla s Honzou rikali, ze to tam ma byt moc pekne. A Honza tam naplanoval pekny tridenni trek k termalnim pramenum a zpet. Taky jsme navstivili misto, kde maji byt pry i gejziry, ale videli jsme jen bublajici bahno a sirne sopouchy. V noci, kdyz jsme spali u termalu, jsem se probudil a rekl si, ze bych se mohl vykoupat v termalnim jezirku (spali jsme asi 30 metru od nej). Byla ticha jasna noc, jak na poustich byva. Asi pul hodiny jsem se tam rachal a koukal na hvezdy (clovek ma spoustu casu premyslet - napr. co napise do blogu). Pak jsem uz byl uplne vylouhovan tak jsem vylezl. Bylo ctvrt na tri, zalehl jsem a za ctvrt hodiny, o pul treti bylo zemetreseni - pravda slabe - ale v tom poustnim tichu me prislo silne dost. Zajimave bylo, ze z turistu co tam spali (s nami 7 lidi) se neprobudil ani jeden, naopak mistni caballeros - kterych tam bylo taky nekolik to probralo zrejme vsechny. Treti den, kdyz jsme se vraceli, zacal foukat silny vitr, ktery zvedal mracna prachu a popela - takze se obcas prakticky nedalo jit. Vecer vichr presel v regulerni bouri, ktera se rano zmenila v snehovy blizard stridajici se s destem a kroupama, teplota navic klesla nekam blizko k nule. Po obede bylo jasne, ze se pocasi asi neumoudri, tak jsme sklouzali bahnem dolu do udoli (Honza pri tom ohnul teleskopickou hulku). Dole bylo pocasi lepsi, ale uz se hnali od zapadu dalsi bourky a slehali blesky (zajimava kombinace, snih a blesky..). Potom jsme prejeli Chilske hranice (obligatni Chilska pohranicni buzerace a Argentinska lezernost) a zamirili do Bariloche, kde jsme stravili jednu noc. Mesto je to pekne (lezi v lesich na brehu ledovcoveho jezera Nahuel Huapi), ale priserne turisticke a drahe. Takze jsme hned nasledujici den vzali autobus do Esquelu, odkud toto pisu. Mimochodem - musime asi vypadat uz dost zbidacene, vcera jsem dostal: od jednech Argentincu v kempu pytel ovoce (na snidani), odpoledne me jeden cech, co jsme ho potkali dal Reflex, a vecer nam dalsi Argentinci darovali veceri: Polentu s nejakou cervenou omackou.. Asi uz pusobime jako uplni vandraci (nechci psat socialni pripady) - Pavla a Honza vypadaji o poznani lip, jim jeste nikdo nic nedal:)).
.. a bude hur ;)
Vasek a Hanka
sobota 17. ledna 2009
Z Puerto Montt
Ahoj vsichni,
Po dvou mesicich cestovani jsme dorazili az k "branam" Patagonie. Rozdil je docela poznat. Zima, fouka, kazdy druhy den prsi, ta tam je subtropicka slunecna idyla stredniho Chile.
Naposledy jsem psal z Valdivie. Tam se nam moc libilo. Celkem by se dalo rict, ze je to takove mesto zlomu. Tj. kdyz clovek cestuje ze severu na jih, mesta jsou uklizenejsi, je tu mene toulavych psu, zebraku i bezdomovcu. Vrchol nam prijde, ze je prave ve Valdivii, odtud dal na jih je to zas horsi - jako napr. prave tady v Puerto Montt (samozrejme k takove Bolivii to ma jeste hodne daleko).
Ve Valdivii jsme si udelali dva kratsi vylety po pobrezi Pacifiku. Poprve byla zima, nad oceanem se valela mlha - ale i tak to byl pekny vylet po liduprazdnych plazich z cerneho pisku. Na zaver vyletu jsme navstivili pivovar Kunstmann (vypada podobne jako Bavorska v Kr.Poli + klasicka medena aparatura uvnitr) a dali si degustacni "menu". Tj. v 0,5dl kelimcich donesli na ochutnani vsech 7 piv co tu vari.
Krome cerneho - ktere se pit nedalo byly vsechny ostatni pitelna. Tocena svetla nefiltrovana 13ka a jedno polotmave by nam chutnaly i u nas + Hance moc chutnalo sladke medove pivo. Posileni pivem jsme si pak troufli koupit cerstveho 2kg lososa - toho jsme pak jedli k veceri, snidani, obedu a opet k veceri..
Jinak jsme si tam docela vyvarovali - livanco-palacinky jsou asi vrcholem toho, co s nasi sadou 2 esusu, 2 lzic, hrnku a noze muzeme vyrobit (meli jsme je dvakrat a jeste nam 0,5 kg. mouky zbylo - na horach jsem ji pak proklinal, jak mi tizila batoh).
Druhy vylet po plazich byl na zaver nasi relaxace. Bylo jasno, teplo, nefoukal vitr a po plazich a skaliskach jsme chodili az do pul desate, kdy zapadalo slunce. Byl zrovna odliv a kameny byly pokryty kobercem malych skebli. Zajimava predstava, ze tak kdysi muselo vypadat i more v Evrope..
Z Valdivie jsme jeli do N.P. Los Alerces. Meli jsme celkem stesti, v parku spadne rocne 4,5 metru srazek, ale nam svitilo slunce. Sli jsme nalehko jeden celodenni vylet k lagune Fria. Trek byl prosekan uplnou dzungli - dole zmet mechu, bambusu a kapradin, nahore obrovske stare stromy - alerce (takove cyprisovite jehlicnany - pry maji mit az 4000 let - ale to bych bral s rezervou, kazdopadne jsou to obri). Pri ceste zpet jsme se koupali v pruzracnem lago Sargaso. Rano se pocasi vratilo k normalu a prselo a prselo, nastesti jsme cestou zpet stopli jednu moc milou pani. Pak jsme museli odmitnout pozvani na obed, protoze jsme byli uplne promoceni a zmrzli, a spolecenska konverzace nam v tomto stavu dela problemy.
Dnes jsme pak oslavili vanoce, kdyz nam z domova dosla postou krabice s cukrovim - samozrejme, skoro vsechny potraviny (vc. balenych) je zakazano dovazet, a kdyby tohle videli paranoidni chilsti uredniko-celnici - tak by je asi trefil slak a my sli sedet. Ale o to nam to cukrovi vic chutna a moc za ne dekujeme.
Zdravi Vas+Han
P.S mel jsem sice pripravena nejaka nosna temata - kterym jsem se chtel venovat: napr. o Cesko-Nemeckem pratelstvi - po navsteve Nemeckeho pivovaru, nebo o univerzalnosti Otcenase - kdyz tady musime zvykat tu jejich nechutnou vatovitou hmotu zvanou chleba (viz cast "chleb nas ve zdejsi"), Nicmene o tom nekdy pozdeji - kdyz nam ted doslo to cukrovi, tak na to stejne nejak nemam naladu a jdu radsi pokracovat v konzumaci... :)
Po dvou mesicich cestovani jsme dorazili az k "branam" Patagonie. Rozdil je docela poznat. Zima, fouka, kazdy druhy den prsi, ta tam je subtropicka slunecna idyla stredniho Chile.
Naposledy jsem psal z Valdivie. Tam se nam moc libilo. Celkem by se dalo rict, ze je to takove mesto zlomu. Tj. kdyz clovek cestuje ze severu na jih, mesta jsou uklizenejsi, je tu mene toulavych psu, zebraku i bezdomovcu. Vrchol nam prijde, ze je prave ve Valdivii, odtud dal na jih je to zas horsi - jako napr. prave tady v Puerto Montt (samozrejme k takove Bolivii to ma jeste hodne daleko).
Ve Valdivii jsme si udelali dva kratsi vylety po pobrezi Pacifiku. Poprve byla zima, nad oceanem se valela mlha - ale i tak to byl pekny vylet po liduprazdnych plazich z cerneho pisku. Na zaver vyletu jsme navstivili pivovar Kunstmann (vypada podobne jako Bavorska v Kr.Poli + klasicka medena aparatura uvnitr) a dali si degustacni "menu". Tj. v 0,5dl kelimcich donesli na ochutnani vsech 7 piv co tu vari.
Krome cerneho - ktere se pit nedalo byly vsechny ostatni pitelna. Tocena svetla nefiltrovana 13ka a jedno polotmave by nam chutnaly i u nas + Hance moc chutnalo sladke medove pivo. Posileni pivem jsme si pak troufli koupit cerstveho 2kg lososa - toho jsme pak jedli k veceri, snidani, obedu a opet k veceri..
Jinak jsme si tam docela vyvarovali - livanco-palacinky jsou asi vrcholem toho, co s nasi sadou 2 esusu, 2 lzic, hrnku a noze muzeme vyrobit (meli jsme je dvakrat a jeste nam 0,5 kg. mouky zbylo - na horach jsem ji pak proklinal, jak mi tizila batoh).
Druhy vylet po plazich byl na zaver nasi relaxace. Bylo jasno, teplo, nefoukal vitr a po plazich a skaliskach jsme chodili az do pul desate, kdy zapadalo slunce. Byl zrovna odliv a kameny byly pokryty kobercem malych skebli. Zajimava predstava, ze tak kdysi muselo vypadat i more v Evrope..
Z Valdivie jsme jeli do N.P. Los Alerces. Meli jsme celkem stesti, v parku spadne rocne 4,5 metru srazek, ale nam svitilo slunce. Sli jsme nalehko jeden celodenni vylet k lagune Fria. Trek byl prosekan uplnou dzungli - dole zmet mechu, bambusu a kapradin, nahore obrovske stare stromy - alerce (takove cyprisovite jehlicnany - pry maji mit az 4000 let - ale to bych bral s rezervou, kazdopadne jsou to obri). Pri ceste zpet jsme se koupali v pruzracnem lago Sargaso. Rano se pocasi vratilo k normalu a prselo a prselo, nastesti jsme cestou zpet stopli jednu moc milou pani. Pak jsme museli odmitnout pozvani na obed, protoze jsme byli uplne promoceni a zmrzli, a spolecenska konverzace nam v tomto stavu dela problemy.
Dnes jsme pak oslavili vanoce, kdyz nam z domova dosla postou krabice s cukrovim - samozrejme, skoro vsechny potraviny (vc. balenych) je zakazano dovazet, a kdyby tohle videli paranoidni chilsti uredniko-celnici - tak by je asi trefil slak a my sli sedet. Ale o to nam to cukrovi vic chutna a moc za ne dekujeme.
Zdravi Vas+Han
P.S mel jsem sice pripravena nejaka nosna temata - kterym jsem se chtel venovat: napr. o Cesko-Nemeckem pratelstvi - po navsteve Nemeckeho pivovaru, nebo o univerzalnosti Otcenase - kdyz tady musime zvykat tu jejich nechutnou vatovitou hmotu zvanou chleba (viz cast "chleb nas ve zdejsi"), Nicmene o tom nekdy pozdeji - kdyz nam ted doslo to cukrovi, tak na to stejne nejak nemam naladu a jdu radsi pokracovat v konzumaci... :)
neděle 11. ledna 2009
O zazitcich dobrych i spatnych
Zdravime vsechny u nas,
Tak jsme si rikali, ze porad piseme o ruznych uzasnych zazitcich a ze uz to musi byt trochu stereotypni cteni. Takze zkusim napsat neco i z druhe strany tulackeho spektra zazitku. Asi si u toho neodpustim trochu filosofickeho premytani - takze budte prosim tolerantni, pokud se vubec odvazite tento vyplod cist dal :)
Cestovani totiz neni jen valeni se v horkych pramenech, obrazeni vinotek, pozorovani uzasnych zapadu slunce, ci adrenalinova jizda na korbe pick-upu. Vsechny tyhle zazitky propojuje jednak "neutralni omacka" vareni vlocek rano - ci testovin vecer, domlouvani dopravy, hledani ubytovani, zjistovani jakym zpusobem funguje mestske MHD... apod. A pak i kupa zazitku, kdy cloveku nezbyva nez zatnout zuby a nejak se pres ne prenest. Mezi takove patri napr. stopovani ve vichrici na pousti s ocima plnyma prachu a pisku kdy nikdo nestavi, drapani se do strmeho kopce par hodin natezko neprostupnou vegetaci, spinavi podreni zpoceni a nahore zjistit, ze tudy cesta nevede. Nebo treba kdyz po par hodinach chuze po pousti ve vedru na tezko jede prvni auto (a prazdne k tomu) a nezastavi..
My samozrejme nejsme takovi masochiste, abychom podobne zazitky vyhledavali, nerku-li si je uzivali (nadavame jako spacci a zurime jako vsichni ostatni - budhisticka vyrovnanost a odevzdanost je mytus, ktery proste u lidi vychovanych v Evrope neexistuje a kdo si mysli, ze ano, mel by cestovat:)).
Na druhou stranu, prave diky temto nehezkym zazitkum pak muzou vyniknout ty nadherne. Zkratka zjednodusovani a odfiltrovani namahy, unavy, znechuceni a vsech negativnich zkusenosti, zazitek z toulani nejenze nevylepsi, ale zhorsi. V podstate nepisu nic noveho a asi to vsichni dobre znate - stacilo by napsat "hlad je nejlepsi kuchar" ci neco takoveho a vyznam by byl stejny, ale proste me to neda a pod vlivem udalosti nedavno prozitych jsem se toto rozhodl napsat.
Stale ovsem plati: "Zazitky musi byt silne"
Nuze.
Naposled jsme psali po navratu z Descabezada Grande. Protoze nase touha po toulani po horach jeste nebyla ukojena, vzali jsme autobus a pres skarede mesto s peknym nazvem Los Angeles jsme se dopravili do narodniho parku Laguna Laja. Prvni dojem byl uzasny: udoli reky Laja vytvorene lavou, porostle borovicemi, cyprisemi a pabuky, do ktereho pada po bocich nescetne mnozstvi vodopadu. Pochopitelne azurova obloha, taboreni nadivoko na louce a nad tim dva vulkany, starsi Sierra Veluda pokryta ledovci a mladsi pravidelny kuzel vulkanu Antuco. A jako uz tradicne - zadni turiste.
Cela tato nadhera ovsem skoncila po vstupu do parku.
Tj. ostravsko-karvinsky uhelny revir rozhodne nabizi vic vegetace nez tato cerna poust tvorena popelem a tufem. Antuco totiz vybuchlo nekdy v padesatych letech minuleho stoleti a od te doby tam pochopitelne jeste nic moc vyrust nestacilo. To jsme ale my netusili a vybaveni plankem a instrukcemi, ze kolem vulkanu lze podniknout krasny 3denni trek jsme vyrazili do parku.
U brany jsme stopli jakousi terenni toyotu plnou celniku (za parkem je malo pouzivany prechod do Argentiny) a ta nas prevezla prez celou tu poust, kterou jsme puvodne chteli projit. Konsternovani tou pustinou jsme se odvazili vysednout az zas zacala zelen - tj. za hranici narodniho parku z druhe strany.
Nicmene jsme se nevzdali. V refugiu vojaku co jsme tam objevili, jsme si ofotili mapu 50ku (tu u vstupu do narodniho parku nemaji - mimochodem, mapy se tu vubec nikde nedaji sehnat, byt existuji) a vyrazili. V mape byla zakreslena cesta, ktera vedla mezi obema vulkany zpet k brane do narodniho parku, kam jsme se museli vratit, protoze jsme si tam nechali veci.
Prvni den jsme tudiz hledali cestu - neuspesne, cesta neexistovala. Taky v tom udoli, kterym jsme sli nebyli zadne stopy lidi, na druhou stranu tam byly stopy neceho, co klidne mohla byt puma - maji tam zit. Jinak udoli bylo nadherne - kdekoliv jinde na svete magnet na turisty, tady tulacky raj. Spali jsme v obrim ledovcovem kotli a premysleli kudy rano z nej. Rano jsme se zuby nehty vyskrabali na hreben, podreni, zpoceni, zniceni a v poledne zjistili, ze dal to nepujde. Pred nami byly pouze ledovce a skaly.
Nezbyvalo nez se vratit.
Cesta zpet ale pochopitelne taky nevedla. Takze jsme se vraceli po hrebenu a doufali, ze se nam z nej podari nekde sejit. To se nakonec podarilo a mezi sestou a sedmou vecer jsme objevili misto kudy se dalo slezt do vedlejsiho udoli. Cestou nam dosla voda, nastesti Hanku napadlo nahore doplnit lahve snehem, takze jsme zizni neumreli :).
V udoli tekla reka, rostli araukarie (asi dve :)) a bylo tam moc pekne. Rano jsme se pokorne(!) vratili na cestu po ktere jsme prijeli a 8 km po ni slapali vedrem tou cernou pustinou a doufali, ze pojede nejake auto. Prvni nezastavilo.. nastesti druhe ano - jinak nam zbyvalo jeste 19km, nez bychom se dostali do nejake civilizace.
Nasledoval stastny navrat, taboreni na nadhernem miste, pivo, parky, chleba..
A taky zjisteni, ze jsme pro ted horami nasyceni (toulani bez mapy a cesty je psychicky i fyzicky o dost narocnejsi nez s ni). Takze jsme se busem prepravili k mori. Presneji receno do Valdivie odkud toto pisu.
Jeste neco o ni. Valdivia je nadherne mesto - prvni takove v Chile, doted to byli vsechno ohyzdne splacaniny na rovine s americkym stylem "street-avenue". Tady jsou zalivy, ve kterych se vali lachtani, namesti, nepravidelne ulice, kopecky, spousta zelene, prijemne teplo, rybi trh (kilo cerstvych lososu - 45Kc:) - uz si na ne brousim nuz) atd. Rozhodli jsme se, ze se tu par dni zdrzime a nacerpame znovu sil na dalsi narodni parky. Navic za tyden nam prijedou kamaradi Pavla s Honzou, tak uz se tesime, jak si zase promluvime po vic jak mesici s nekym cesky. Takze piste, jsme "skoro online":))
Vas+Han
P.S: Pro Svaru M. - nejak jsem si na tebe vcera vecer vzpomnel...:)
Tak jsme si rikali, ze porad piseme o ruznych uzasnych zazitcich a ze uz to musi byt trochu stereotypni cteni. Takze zkusim napsat neco i z druhe strany tulackeho spektra zazitku. Asi si u toho neodpustim trochu filosofickeho premytani - takze budte prosim tolerantni, pokud se vubec odvazite tento vyplod cist dal :)
Cestovani totiz neni jen valeni se v horkych pramenech, obrazeni vinotek, pozorovani uzasnych zapadu slunce, ci adrenalinova jizda na korbe pick-upu. Vsechny tyhle zazitky propojuje jednak "neutralni omacka" vareni vlocek rano - ci testovin vecer, domlouvani dopravy, hledani ubytovani, zjistovani jakym zpusobem funguje mestske MHD... apod. A pak i kupa zazitku, kdy cloveku nezbyva nez zatnout zuby a nejak se pres ne prenest. Mezi takove patri napr. stopovani ve vichrici na pousti s ocima plnyma prachu a pisku kdy nikdo nestavi, drapani se do strmeho kopce par hodin natezko neprostupnou vegetaci, spinavi podreni zpoceni a nahore zjistit, ze tudy cesta nevede. Nebo treba kdyz po par hodinach chuze po pousti ve vedru na tezko jede prvni auto (a prazdne k tomu) a nezastavi..
My samozrejme nejsme takovi masochiste, abychom podobne zazitky vyhledavali, nerku-li si je uzivali (nadavame jako spacci a zurime jako vsichni ostatni - budhisticka vyrovnanost a odevzdanost je mytus, ktery proste u lidi vychovanych v Evrope neexistuje a kdo si mysli, ze ano, mel by cestovat:)).
Na druhou stranu, prave diky temto nehezkym zazitkum pak muzou vyniknout ty nadherne. Zkratka zjednodusovani a odfiltrovani namahy, unavy, znechuceni a vsech negativnich zkusenosti, zazitek z toulani nejenze nevylepsi, ale zhorsi. V podstate nepisu nic noveho a asi to vsichni dobre znate - stacilo by napsat "hlad je nejlepsi kuchar" ci neco takoveho a vyznam by byl stejny, ale proste me to neda a pod vlivem udalosti nedavno prozitych jsem se toto rozhodl napsat.
Stale ovsem plati: "Zazitky musi byt silne"
Nuze.
Naposled jsme psali po navratu z Descabezada Grande. Protoze nase touha po toulani po horach jeste nebyla ukojena, vzali jsme autobus a pres skarede mesto s peknym nazvem Los Angeles jsme se dopravili do narodniho parku Laguna Laja. Prvni dojem byl uzasny: udoli reky Laja vytvorene lavou, porostle borovicemi, cyprisemi a pabuky, do ktereho pada po bocich nescetne mnozstvi vodopadu. Pochopitelne azurova obloha, taboreni nadivoko na louce a nad tim dva vulkany, starsi Sierra Veluda pokryta ledovci a mladsi pravidelny kuzel vulkanu Antuco. A jako uz tradicne - zadni turiste.
Cela tato nadhera ovsem skoncila po vstupu do parku.
Tj. ostravsko-karvinsky uhelny revir rozhodne nabizi vic vegetace nez tato cerna poust tvorena popelem a tufem. Antuco totiz vybuchlo nekdy v padesatych letech minuleho stoleti a od te doby tam pochopitelne jeste nic moc vyrust nestacilo. To jsme ale my netusili a vybaveni plankem a instrukcemi, ze kolem vulkanu lze podniknout krasny 3denni trek jsme vyrazili do parku.
U brany jsme stopli jakousi terenni toyotu plnou celniku (za parkem je malo pouzivany prechod do Argentiny) a ta nas prevezla prez celou tu poust, kterou jsme puvodne chteli projit. Konsternovani tou pustinou jsme se odvazili vysednout az zas zacala zelen - tj. za hranici narodniho parku z druhe strany.
Nicmene jsme se nevzdali. V refugiu vojaku co jsme tam objevili, jsme si ofotili mapu 50ku (tu u vstupu do narodniho parku nemaji - mimochodem, mapy se tu vubec nikde nedaji sehnat, byt existuji) a vyrazili. V mape byla zakreslena cesta, ktera vedla mezi obema vulkany zpet k brane do narodniho parku, kam jsme se museli vratit, protoze jsme si tam nechali veci.
Prvni den jsme tudiz hledali cestu - neuspesne, cesta neexistovala. Taky v tom udoli, kterym jsme sli nebyli zadne stopy lidi, na druhou stranu tam byly stopy neceho, co klidne mohla byt puma - maji tam zit. Jinak udoli bylo nadherne - kdekoliv jinde na svete magnet na turisty, tady tulacky raj. Spali jsme v obrim ledovcovem kotli a premysleli kudy rano z nej. Rano jsme se zuby nehty vyskrabali na hreben, podreni, zpoceni, zniceni a v poledne zjistili, ze dal to nepujde. Pred nami byly pouze ledovce a skaly.
Nezbyvalo nez se vratit.
Cesta zpet ale pochopitelne taky nevedla. Takze jsme se vraceli po hrebenu a doufali, ze se nam z nej podari nekde sejit. To se nakonec podarilo a mezi sestou a sedmou vecer jsme objevili misto kudy se dalo slezt do vedlejsiho udoli. Cestou nam dosla voda, nastesti Hanku napadlo nahore doplnit lahve snehem, takze jsme zizni neumreli :).
V udoli tekla reka, rostli araukarie (asi dve :)) a bylo tam moc pekne. Rano jsme se pokorne(!) vratili na cestu po ktere jsme prijeli a 8 km po ni slapali vedrem tou cernou pustinou a doufali, ze pojede nejake auto. Prvni nezastavilo.. nastesti druhe ano - jinak nam zbyvalo jeste 19km, nez bychom se dostali do nejake civilizace.
Nasledoval stastny navrat, taboreni na nadhernem miste, pivo, parky, chleba..
A taky zjisteni, ze jsme pro ted horami nasyceni (toulani bez mapy a cesty je psychicky i fyzicky o dost narocnejsi nez s ni). Takze jsme se busem prepravili k mori. Presneji receno do Valdivie odkud toto pisu.
Jeste neco o ni. Valdivia je nadherne mesto - prvni takove v Chile, doted to byli vsechno ohyzdne splacaniny na rovine s americkym stylem "street-avenue". Tady jsou zalivy, ve kterych se vali lachtani, namesti, nepravidelne ulice, kopecky, spousta zelene, prijemne teplo, rybi trh (kilo cerstvych lososu - 45Kc:) - uz si na ne brousim nuz) atd. Rozhodli jsme se, ze se tu par dni zdrzime a nacerpame znovu sil na dalsi narodni parky. Navic za tyden nam prijedou kamaradi Pavla s Honzou, tak uz se tesime, jak si zase promluvime po vic jak mesici s nekym cesky. Takze piste, jsme "skoro online":))
Vas+Han
P.S: Pro Svaru M. - nejak jsem si na tebe vcera vecer vzpomnel...:)
pondělí 5. ledna 2009
PF 2009
Ahoj vsichni,
Posilame vam vse nejlepsi do noveho roku, byt jak se tak koukam na hodinky, uz trochu pozde. To ten cas leti :)
Nas Silvestr a Novy rok probehl nasledovne:
30.12 jsme odjeli ze Santiaga vlakem na jih do Talcy. Kousek od Talcy se totiz nachazi park Altos Lircay o kterem jsme loni slyseli na prednasce prof. Druckmullera, ktera nas docela nadchla a taky inspirovala k tomu se tam podivat.
Prvni noc jsme spali na vyhlidce pred parkem, protoze jsme prisli pozde k brane a park uz byl zavreny - samozrejme jsme mohli jit dal na cerno (jak jsme zjistili, Chilane to tak casto delaji), ale potrebovali jsme nekde nechat cast nasi vybavy. Prece jen, tahat se do hor s nabijeckou, antiperspirantem a podobnymi uzitecnymi vecmi se nam nechtelo. Celkove kazdy nas batoh timto zlehknul(?) asi o 4 kg. Ranger u vstupu nas taky vybavil plankem a popsal cestu, takze orientace byla i bez mapy velmi snadna.
Cely park je velice zvlastni. Jednak je tam strasne horko a plno prachu, na druhou stranu je tam ale taky spousta potoku, protoze tam v zime hodne snezi a taky proto, ze se cely park rozklada na mladem vulkanickem podlozi a voda se tudiz nema kam vsaknout (konec vedeckeho okenka). Horko nastesti turistum ulehcuje les - nejsevernejsi vyskyt pabuku jiznich (ty jsme naposled videli na Zelandu)(ted uz opravdu konec vedeckeho okenka). Je to docela pekny pocit se po skoro 2 mesicich projit lesem. V rickach v udolich se da koupat - voda ma prijemnych 20-22 stupnu. Druhou noc - silvestrovskou jsme stravili v krasne zelene oaze, kde jsme se prejedli spendliky, ktere tam rostly. Pak jsme pili kafe a pozorovali vychazejici hvezdy. Minimalne den cesty od nas nebylo zive duse - jinak kafe kombinovane se spendliky nam aspon trochu pripomely posilvestrovske zaludecni obtize - doma tak caste...
Novy rok zacal taky moc hezky. Ve spendlikovem strome se usadilo hejno zelenych papousku, ktere se bavilo tim, ze hazelo spendliky na nas stan a delalo u toho hrozny kraval - nastesti nebyli prezrale..
Pak jsme vysli z parku a putovali pousti, brodili reku a navecer dosli k termalnim pramenum pod sopkou. Vecer jsme pak stravili koupanim a psychickou pripravou na vystup - prevyseni od pramenu k vrcholu bylo totiz asi 2100 metru. Vyrazili jsme rano o pul ctvrte, krasne zarily hvezdy a ani nebyla zima. Cestu jsme nastesti nasli (slo se porad nahoru :)), takze jsme za sedm hodin stali na vrcholu. Bylo uplne jasno, teplo, bezvetri (Dezcabesado ma 3953 m). Cely vnitrek krateru je pokryt ledovymi kajicniky a je tak velky, ze ani rybim okem bych ho nevyfotil, natoz s tim co mam. Jinak ale byly videt sopky az 270 km daleko na jihu. Po dvou hodinach na vrcholu jsme toho meli tak akorat a sklouzali po pemze za 2,5 hodiny zpet k nasemu kempu. Cestou nad nasimi hlavami krouzilo 7 velkych kondoru - asi jsou zvykli, ze obcas nejaky ten turista padne...
Ve tri odpoledne jsme se uz zase valeli v termalech. Zbytek dne jsme stravili relaxaci a pranim - zvolili jsme tentokrat variantu na 30 ;-)
Za dve noci, co jsme u termalu kempovali, se tam neukazal vubec nikdo.
Na zpatecni ceste jsme jeste spali pod krasnym vodopadem, navstivili Enladrillado - obri bazaltova plosina ve 2100 m. o ktere Daniken prohlasuje, ze tam pristavali mimozemstane - pochopitelne existuji i jine teorie.. a fotili kytky, jesterky i papousky.
Z Chillanu
Vasek a Hanka
Posilame vam vse nejlepsi do noveho roku, byt jak se tak koukam na hodinky, uz trochu pozde. To ten cas leti :)
Nas Silvestr a Novy rok probehl nasledovne:
30.12 jsme odjeli ze Santiaga vlakem na jih do Talcy. Kousek od Talcy se totiz nachazi park Altos Lircay o kterem jsme loni slyseli na prednasce prof. Druckmullera, ktera nas docela nadchla a taky inspirovala k tomu se tam podivat.
Prvni noc jsme spali na vyhlidce pred parkem, protoze jsme prisli pozde k brane a park uz byl zavreny - samozrejme jsme mohli jit dal na cerno (jak jsme zjistili, Chilane to tak casto delaji), ale potrebovali jsme nekde nechat cast nasi vybavy. Prece jen, tahat se do hor s nabijeckou, antiperspirantem a podobnymi uzitecnymi vecmi se nam nechtelo. Celkove kazdy nas batoh timto zlehknul(?) asi o 4 kg. Ranger u vstupu nas taky vybavil plankem a popsal cestu, takze orientace byla i bez mapy velmi snadna.
Cely park je velice zvlastni. Jednak je tam strasne horko a plno prachu, na druhou stranu je tam ale taky spousta potoku, protoze tam v zime hodne snezi a taky proto, ze se cely park rozklada na mladem vulkanickem podlozi a voda se tudiz nema kam vsaknout (konec vedeckeho okenka). Horko nastesti turistum ulehcuje les - nejsevernejsi vyskyt pabuku jiznich (ty jsme naposled videli na Zelandu)(ted uz opravdu konec vedeckeho okenka). Je to docela pekny pocit se po skoro 2 mesicich projit lesem. V rickach v udolich se da koupat - voda ma prijemnych 20-22 stupnu. Druhou noc - silvestrovskou jsme stravili v krasne zelene oaze, kde jsme se prejedli spendliky, ktere tam rostly. Pak jsme pili kafe a pozorovali vychazejici hvezdy. Minimalne den cesty od nas nebylo zive duse - jinak kafe kombinovane se spendliky nam aspon trochu pripomely posilvestrovske zaludecni obtize - doma tak caste...
Novy rok zacal taky moc hezky. Ve spendlikovem strome se usadilo hejno zelenych papousku, ktere se bavilo tim, ze hazelo spendliky na nas stan a delalo u toho hrozny kraval - nastesti nebyli prezrale..
Pak jsme vysli z parku a putovali pousti, brodili reku a navecer dosli k termalnim pramenum pod sopkou. Vecer jsme pak stravili koupanim a psychickou pripravou na vystup - prevyseni od pramenu k vrcholu bylo totiz asi 2100 metru. Vyrazili jsme rano o pul ctvrte, krasne zarily hvezdy a ani nebyla zima. Cestu jsme nastesti nasli (slo se porad nahoru :)), takze jsme za sedm hodin stali na vrcholu. Bylo uplne jasno, teplo, bezvetri (Dezcabesado ma 3953 m). Cely vnitrek krateru je pokryt ledovymi kajicniky a je tak velky, ze ani rybim okem bych ho nevyfotil, natoz s tim co mam. Jinak ale byly videt sopky az 270 km daleko na jihu. Po dvou hodinach na vrcholu jsme toho meli tak akorat a sklouzali po pemze za 2,5 hodiny zpet k nasemu kempu. Cestou nad nasimi hlavami krouzilo 7 velkych kondoru - asi jsou zvykli, ze obcas nejaky ten turista padne...
Ve tri odpoledne jsme se uz zase valeli v termalech. Zbytek dne jsme stravili relaxaci a pranim - zvolili jsme tentokrat variantu na 30 ;-)
Za dve noci, co jsme u termalu kempovali, se tam neukazal vubec nikdo.
Na zpatecni ceste jsme jeste spali pod krasnym vodopadem, navstivili Enladrillado - obri bazaltova plosina ve 2100 m. o ktere Daniken prohlasuje, ze tam pristavali mimozemstane - pochopitelne existuji i jine teorie.. a fotili kytky, jesterky i papousky.
Z Chillanu
Vasek a Hanka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)