Ahoj vsichni,
Tak jsme doma, sice jsem to napsal uz do diskuse, ale zjevne je nikdo necte (cemuz se sam moc nedivim :)).
Dekujeme vsem za podporu, maily a prispevky. Ani nevite, jak to pomaha..
Az se trochu vzpamatujeme a zavedou nam znovu internet, tak snad napiseme neco vic.
Stejne mam ale pocit, ze uz se budeme jen opakovat - takze to bude asi strucne.
Toz tak
Vasek s Hankou
sobota 16. května 2009
pátek 8. května 2009
Z Valparaisa
Ahoj vsichni,
Tak nam potvrdili let, takze to vypada, ze se po pul roce stastne vratime. Byly s tim nejake komplikace, uz nas chteli poslat s Lufthansou pres Frankfurt, ale nakonec si to Svycari rozmysleli a (pravdepodobne kvuli nam) letadlo prece jen vypravi.
V poslednich dnech jsme se, ponekud hekticky, presunuli o par tisic kilometru na jih, do zcela jine kultury a jineho klimatickeho pasu. Za tu zmenu kultury jsme moc radi - uz mame Peruancu plne zuby a je to jedna z mala zemi, kam se urcite vratit nechceme (napr. na krizovatkach ted zmatene poskakujeme, az si Chilane tukaji na celo, protoze jsme uplne odvykli, ze chodci maji nejaka prava a kroseni ulic byla nekdy opravdova celendz). S tou zmenou teploty uz tak nadseni nejsme - je tu pekna kosa.
Z mist, ktere jsme za uplynuly tyden navstivili, se nam zdaleka nejvic libilo v Iquique, coz je poustni mesto na severu Chile.
Lima byla taky docela pekna. Naopak Valparaiso je pro nas urcitym zklamanim - pry to ma byt nejhezci Chilske mesto. Neni!
Z Iquique taky pridam nekolik, asi uz poslednich, fotek (+ dale). Presneji receno, nejsou vetsinou z Iquique, ale z Humberstone, coz je mestecko duchu asi 45 km od Iquique.
Humberstone bylo misto, kde se asi 100 let (zhruba od 1850 do 1950) tezil Chilsky ledek a dalsi soli. Krome casti na tezbu a zpracovani ledku zde byla i obytna cast, nemocnice, kostel, banka, hotel, skola, divadlo.. - vetsinou drevene domky ala divoky zapad. Od ostatnich mest duchu se Humberstone lisi predevsim tim, ze jeste stale stoji (nicmene daval bych mu tak 20 let). No a protoze je to misto opravdu zajimave, tak ho pred par lety jmenovali pamatkou UNESCO a pro me osobne to byla asi nejhezci pamatka UNESCO, jakou jsem kdy videl.
Clovek se prochazi sam po meste duchu, slunce pali, fouka suchy poustni vitr..
Do obytne casti navic nedavno instalovali reproduktory, takze ze vsech ulic vyhrava decentni jazz (Armstrong, Fitzerald aj. ktere neznam).
Iquique je samo o sobe taky moc pekne - krasne stare historicke budovy, stejne jako nejhezci moderni architekturu, co jsme tu po Jizni Americe videli. Navic tu jsou krasne plaze (po pul roce jsme si byli rano zabehat) a asi nejvyssi priboj siroko daleko..
Vasek
Tak nam potvrdili let, takze to vypada, ze se po pul roce stastne vratime. Byly s tim nejake komplikace, uz nas chteli poslat s Lufthansou pres Frankfurt, ale nakonec si to Svycari rozmysleli a (pravdepodobne kvuli nam) letadlo prece jen vypravi.
V poslednich dnech jsme se, ponekud hekticky, presunuli o par tisic kilometru na jih, do zcela jine kultury a jineho klimatickeho pasu. Za tu zmenu kultury jsme moc radi - uz mame Peruancu plne zuby a je to jedna z mala zemi, kam se urcite vratit nechceme (napr. na krizovatkach ted zmatene poskakujeme, az si Chilane tukaji na celo, protoze jsme uplne odvykli, ze chodci maji nejaka prava a kroseni ulic byla nekdy opravdova celendz). S tou zmenou teploty uz tak nadseni nejsme - je tu pekna kosa.
Z mist, ktere jsme za uplynuly tyden navstivili, se nam zdaleka nejvic libilo v Iquique, coz je poustni mesto na severu Chile.
Lima byla taky docela pekna. Naopak Valparaiso je pro nas urcitym zklamanim - pry to ma byt nejhezci Chilske mesto. Neni!
Z Iquique taky pridam nekolik, asi uz poslednich, fotek (+ dale). Presneji receno, nejsou vetsinou z Iquique, ale z Humberstone, coz je mestecko duchu asi 45 km od Iquique.
Humberstone bylo misto, kde se asi 100 let (zhruba od 1850 do 1950) tezil Chilsky ledek a dalsi soli. Krome casti na tezbu a zpracovani ledku zde byla i obytna cast, nemocnice, kostel, banka, hotel, skola, divadlo.. - vetsinou drevene domky ala divoky zapad. Od ostatnich mest duchu se Humberstone lisi predevsim tim, ze jeste stale stoji (nicmene daval bych mu tak 20 let). No a protoze je to misto opravdu zajimave, tak ho pred par lety jmenovali pamatkou UNESCO a pro me osobne to byla asi nejhezci pamatka UNESCO, jakou jsem kdy videl.
Clovek se prochazi sam po meste duchu, slunce pali, fouka suchy poustni vitr..
Do obytne casti navic nedavno instalovali reproduktory, takze ze vsech ulic vyhrava decentni jazz (Armstrong, Fitzerald aj. ktere neznam).
Iquique je samo o sobe taky moc pekne - krasne stare historicke budovy, stejne jako nejhezci moderni architekturu, co jsme tu po Jizni Americe videli. Navic tu jsou krasne plaze (po pul roce jsme si byli rano zabehat) a asi nejvyssi priboj siroko daleko..
Vasek
sobota 2. května 2009
Zcestny zaznam z cesty
Ahoj,
Dnes jsme cely den chodili valeli se i koupali na plazich nedaleko Chiclaya. Oba dva jsme spaleni, protoze nam dosel (mou vinnou) opalovaci krem. Ja mam navic ponekud upal.
Zkratka nejlepsi podminky napsat dalsi vesely zaznam (jen se nedivte, kdyz bude tak trochu "mimo").
Minuli tyden za moc nestal.
Byli jsme nemocni (Hanka jeste bere antibiotika).
Porad jsme na neco cekali, a kdyz uz to "neco" konecne jelo. Tak stejne vzdycky nastali nejake komplikace. Nejdriv me z velkeho zavazadla po odbaveni na letisti ukradli bryle (slunecni i dioptricke) - nastesti jsem tam nic jineho cenneho nenechal).
Potom autobus z Tarapota do Chiclaya zas nabral kvuli sesuvum 21 hodin zpozdeni.
Kvuli vsem temto okolnostem jsme trochu zkratili nas program a uz se v podstate vracime.
Dnes se moc necitim na to, ze bych se mohl venovat nejakym vaznejsim tematum jako bezpecnost pri cestovani, nebo honoceni IQ narodu co jsme navstivili.
Ale cestou z plaze me napadla jedna pekna myslenka o kterou se zkusim s vami podelit.
O ikonach popkultury
Vsichni je zname - globalni ikony popkultury, koukaji na nas z odznacku, tricek, grafitti.. Lidi si je kupuji a nosi je, i kdyz o nich casto nic moc nevedi. Prodavaji se na trzich od Ase po Michalovce (pokud nechceme byt provincni tak od Anchorage az po Ulanbatar). Myslim si, ze dotycni panove by se sakra podivili, co z nich posmrtne vzniklo.
Tech nejvetsich ikon je jen par a ja se dnes pokusim vybrat 5 nejcasteji se vyskytujicich.
1. Jezis Kristus - Prestoze se ateismus siri, myslim, ze stale suverenne okupuje prvni pricku. Byt se vlastne nevi jak vypada, jeho tvar je tak znama, ze ji pozna kazdy skolak zakladni skoly, temer po celem svete.
Podlouhly pohubly oblicej hipika s bradkou..
2. Che Guevara - Tady v Jizni Americe je jeho kult obzvlaste silny, ale i na blesacich Evropy a Asie dycha Jezisovi tesne na zada. Co naplat, ze to, co propagoval, byla absolutni pitomost. Warholuv portret z nej udelal nesmrtelneho. A kdo ze je na tom portretu?
Vlastne takovy hipik s bradkou.
3. Treti misto je taky jasne. Kral hulicu (ted nemyslim JXD), kral reggae, kral Jamaiky forever.. Bob Marley. Prestoze jeho muzikalni kvality jsou nesporne, myslim, ze uz tusite, proc je jednou z nejcasteji zobrazovanych ikon nasi doby.
Je to totiz takovy hipik s bradkou.
4. Ctvrte misto uz je ponekud obtizneji zvolitelne a kandidatu by bylo vic.
Nicmene po zkusenostech z blesaku celeho sveta me prijde, ze na ctvrtou pozici patri bezesporu Albert Einstein. Neni dulezite co delal, ani kdo byl, ale fotka na ktere vyplazuje jazyk z nej (prekvapive) udelala ikonu svetoveho formatu. Vsichni ji znate. Albert na ni vypada jako takovy vlasaty hipik s knirkem (a jazykem evokujicim bradku..).
5. Pate misto bych asi prirknul Johnu Lennonovi. Sice nema bradku (na svych nejslavnejsich fotkach). Ale kdyz se rekne hipik - zkuste najit nekoho vhodnejsiho..
Co z tohoto minivyzkumu vyplyva?
Pokud chcete byt posmrtne slavni, tak nezalezi na vzdelani, puvodu, schopnostech, povolani..
Staci kdyz budete vypadat jako... (ale to uz davno vite)
Vasek
Dnes jsme cely den chodili valeli se i koupali na plazich nedaleko Chiclaya. Oba dva jsme spaleni, protoze nam dosel (mou vinnou) opalovaci krem. Ja mam navic ponekud upal.
Zkratka nejlepsi podminky napsat dalsi vesely zaznam (jen se nedivte, kdyz bude tak trochu "mimo").
Minuli tyden za moc nestal.
Byli jsme nemocni (Hanka jeste bere antibiotika).
Porad jsme na neco cekali, a kdyz uz to "neco" konecne jelo. Tak stejne vzdycky nastali nejake komplikace. Nejdriv me z velkeho zavazadla po odbaveni na letisti ukradli bryle (slunecni i dioptricke) - nastesti jsem tam nic jineho cenneho nenechal).
Potom autobus z Tarapota do Chiclaya zas nabral kvuli sesuvum 21 hodin zpozdeni.
Kvuli vsem temto okolnostem jsme trochu zkratili nas program a uz se v podstate vracime.
Dnes se moc necitim na to, ze bych se mohl venovat nejakym vaznejsim tematum jako bezpecnost pri cestovani, nebo honoceni IQ narodu co jsme navstivili.
Ale cestou z plaze me napadla jedna pekna myslenka o kterou se zkusim s vami podelit.
O ikonach popkultury
Vsichni je zname - globalni ikony popkultury, koukaji na nas z odznacku, tricek, grafitti.. Lidi si je kupuji a nosi je, i kdyz o nich casto nic moc nevedi. Prodavaji se na trzich od Ase po Michalovce (pokud nechceme byt provincni tak od Anchorage az po Ulanbatar). Myslim si, ze dotycni panove by se sakra podivili, co z nich posmrtne vzniklo.
Tech nejvetsich ikon je jen par a ja se dnes pokusim vybrat 5 nejcasteji se vyskytujicich.
1. Jezis Kristus - Prestoze se ateismus siri, myslim, ze stale suverenne okupuje prvni pricku. Byt se vlastne nevi jak vypada, jeho tvar je tak znama, ze ji pozna kazdy skolak zakladni skoly, temer po celem svete.
Podlouhly pohubly oblicej hipika s bradkou..
2. Che Guevara - Tady v Jizni Americe je jeho kult obzvlaste silny, ale i na blesacich Evropy a Asie dycha Jezisovi tesne na zada. Co naplat, ze to, co propagoval, byla absolutni pitomost. Warholuv portret z nej udelal nesmrtelneho. A kdo ze je na tom portretu?
Vlastne takovy hipik s bradkou.
3. Treti misto je taky jasne. Kral hulicu (ted nemyslim JXD), kral reggae, kral Jamaiky forever.. Bob Marley. Prestoze jeho muzikalni kvality jsou nesporne, myslim, ze uz tusite, proc je jednou z nejcasteji zobrazovanych ikon nasi doby.
Je to totiz takovy hipik s bradkou.
4. Ctvrte misto uz je ponekud obtizneji zvolitelne a kandidatu by bylo vic.
Nicmene po zkusenostech z blesaku celeho sveta me prijde, ze na ctvrtou pozici patri bezesporu Albert Einstein. Neni dulezite co delal, ani kdo byl, ale fotka na ktere vyplazuje jazyk z nej (prekvapive) udelala ikonu svetoveho formatu. Vsichni ji znate. Albert na ni vypada jako takovy vlasaty hipik s knirkem (a jazykem evokujicim bradku..).
5. Pate misto bych asi prirknul Johnu Lennonovi. Sice nema bradku (na svych nejslavnejsich fotkach). Ale kdyz se rekne hipik - zkuste najit nekoho vhodnejsiho..
Co z tohoto minivyzkumu vyplyva?
Pokud chcete byt posmrtne slavni, tak nezalezi na vzdelani, puvodu, schopnostech, povolani..
Staci kdyz budete vypadat jako... (ale to uz davno vite)
Vasek
pondělí 27. dubna 2009
Z pohledu zvenci
Travime v Iquitosu prijemne casy.
Mesto je hezke, je co objevovat. Takze se tu tak nejak poflakujeme, nez zacneme spechat domu.
S volnym casem (prvni levne letenky odsud jsme sehnali az na utery) samozrejme souvisi, ze procitame ruzne stare Reflexy a i jine platky na netu.
No a protoze venku opet leje, tak se trochu zamyslim nad tim, jak nam pripada prostredi u nas ze vzdalenosti nekolikatisic kilometru a po pulrocni absenci.
Internet je skvela vec. Pred par dny, v dzungli, jsme travili podobny den pozorovanim pasouci se rodinky kapybar a pitim kavy. Vim, ze pro mnoho z vas by to byla prijemna alternativa k pracovnimu shonu, lec nas uz to po osmi hodinach dost nebavilo - surfovani po netu je podstatne zabavnejsi.
K napsani tohoto clanku me inspiroval clanek JXD v Reflexu - "Konec bilych muzu II", odkaz radsi davat nebudu, aby me nekdo neosocil z sireni pornografie - kdo chce at si to najde :).
Nicmene nas clanek hodne pobavil a dalo by se o nem asi psat velmi dlouho.
Zkusim se ale zamerit na dva aspekty, ktere me pri cteni napadly a ani tak nesouvisi se clankem samotnym, jako spis obecne s clanky, ktere u nas vychazi.
Prvni vec, ktera me pri tom napadla je, ze se lidi u nas strasne nudi.
Termin "vydychanost ceskeho prostredi" pouzila uz nekde Milena Holcova a myslim, ze to plati bezezbytku.
U nas (a potazmo v cele Evrope) jsou temata, ktera jsou dulezita (napr. nase energeticka zavislost na Rusku), nicmene neni jich mnoho, vsichni se jim venovat nemuzou a zanikaji v ohromnem mnozstvi balastu ruznych grafomanu, kteri se potrebuji vyjadrit a potrebuji mit vlastni nazor (to, ze je to obcas docela zabavne, je vec jina) .
Lidi se samozrejme nudi i tady, nicmene tech veci, pri kterych o neco jde a za ktere se hodi bojovat je sakra vic nez u nas (viz predchozi clanek v tomto blogu).
Za co u nas bojovat?
Rovnopravnost zen, recyklace, odstranovani psich vykalu z ulic, legalizace marihuany, nizsi ceny piva, vitezstvi nasich hokejistu :)))?
Vse me odsud prijde dost plytke a slouzici pouze k tomu, aby se clovek nejak realizoval a vybil energii, ktera mu byla dana z hury.
Druhou veci, ktera me pritom napadla, je, kam az to muze dojit, pri nasi vychove vedouci k individualismu a k potrebe vyniknout.
(Toto se samozrejme poji s teorii rustu, kterou je prodknuty cely zapadni svet a o tom by se zase dalo psat hodne dlouho...)
Nicmene individualismus a potreba vyniknout at uz jde o jakykoliv smer na me obcas pusobi az zrudne (viz napr. plivani na lokomotivu v Peliscich a clanek JXD :)).
Vyniknout se zkratka snazi kazdy, vcetne tech, co k tomu nemaji absolutne zadne predpoklady.
Obcas si rikam, ze zapadni svet by nemel byt tak sebestredny a divat se vic okolo - Asie ma spoustu chyb, ale v tomto smeru je, aspon me to tak pripada, na tom podstatne lepe.
Tak si to po sobe ctu a rikam si, jestli jsem si neukrojil prilis velky krajic - no snad me neukamenujete :)
Vasek
Mesto je hezke, je co objevovat. Takze se tu tak nejak poflakujeme, nez zacneme spechat domu.
S volnym casem (prvni levne letenky odsud jsme sehnali az na utery) samozrejme souvisi, ze procitame ruzne stare Reflexy a i jine platky na netu.
No a protoze venku opet leje, tak se trochu zamyslim nad tim, jak nam pripada prostredi u nas ze vzdalenosti nekolikatisic kilometru a po pulrocni absenci.
Internet je skvela vec. Pred par dny, v dzungli, jsme travili podobny den pozorovanim pasouci se rodinky kapybar a pitim kavy. Vim, ze pro mnoho z vas by to byla prijemna alternativa k pracovnimu shonu, lec nas uz to po osmi hodinach dost nebavilo - surfovani po netu je podstatne zabavnejsi.
K napsani tohoto clanku me inspiroval clanek JXD v Reflexu - "Konec bilych muzu II", odkaz radsi davat nebudu, aby me nekdo neosocil z sireni pornografie - kdo chce at si to najde :).
Nicmene nas clanek hodne pobavil a dalo by se o nem asi psat velmi dlouho.
Zkusim se ale zamerit na dva aspekty, ktere me pri cteni napadly a ani tak nesouvisi se clankem samotnym, jako spis obecne s clanky, ktere u nas vychazi.
Prvni vec, ktera me pri tom napadla je, ze se lidi u nas strasne nudi.
Termin "vydychanost ceskeho prostredi" pouzila uz nekde Milena Holcova a myslim, ze to plati bezezbytku.
U nas (a potazmo v cele Evrope) jsou temata, ktera jsou dulezita (napr. nase energeticka zavislost na Rusku), nicmene neni jich mnoho, vsichni se jim venovat nemuzou a zanikaji v ohromnem mnozstvi balastu ruznych grafomanu, kteri se potrebuji vyjadrit a potrebuji mit vlastni nazor (to, ze je to obcas docela zabavne, je vec jina) .
Lidi se samozrejme nudi i tady, nicmene tech veci, pri kterych o neco jde a za ktere se hodi bojovat je sakra vic nez u nas (viz predchozi clanek v tomto blogu).
Za co u nas bojovat?
Rovnopravnost zen, recyklace, odstranovani psich vykalu z ulic, legalizace marihuany, nizsi ceny piva, vitezstvi nasich hokejistu :)))?
Vse me odsud prijde dost plytke a slouzici pouze k tomu, aby se clovek nejak realizoval a vybil energii, ktera mu byla dana z hury.
Druhou veci, ktera me pritom napadla, je, kam az to muze dojit, pri nasi vychove vedouci k individualismu a k potrebe vyniknout.
(Toto se samozrejme poji s teorii rustu, kterou je prodknuty cely zapadni svet a o tom by se zase dalo psat hodne dlouho...)
Nicmene individualismus a potreba vyniknout at uz jde o jakykoliv smer na me obcas pusobi az zrudne (viz napr. plivani na lokomotivu v Peliscich a clanek JXD :)).
Vyniknout se zkratka snazi kazdy, vcetne tech, co k tomu nemaji absolutne zadne predpoklady.
Obcas si rikam, ze zapadni svet by nemel byt tak sebestredny a divat se vic okolo - Asie ma spoustu chyb, ale v tomto smeru je, aspon me to tak pripada, na tom podstatne lepe.
Tak si to po sobe ctu a rikam si, jestli jsem si neukrojil prilis velky krajic - no snad me neukamenujete :)
Vasek
pátek 24. dubna 2009
Down the river..
Ahoj vsichni, ktere to jste neprestalo bavit cist.
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
úterý 14. dubna 2009
V Amazonii
Ahoj,
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
pátek 10. dubna 2009
Konecne v tropech
Ahoj vsichni,
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)