Po Vanocich a pred Novym rokem

Ahoj vsichni,

Po vydarenych vanocich v Argentinskem Tucumanu, kdy jsme se strasne prejedli stejku s vybornym bramborovym salatem a bylo nam hodne tezko (telo je holt navykle na stridmou cestovatelskou vlockovo-testovinovou dietu a takova kaloricka bomba ho pekne rozhodi) jsme si vzali nocni autobus a presunuli se do Mendozy. Duvod je nasnade - o vanocich jsme meli byt uz v Santiagu de Chile - cili minimalne 1500 km dal. V Mendoze bylo strasne vedro, tak jsme tam jen nakoupili zasoby na 3 dny do hor a vzali autobus az do Puente del Inca, ktery lezi primo pod Aconcaguou. Puvodne jsme tam taky chteli jezdit po vinicich na kole, ale v tom vedru by to bylo asi dost utrpeni.
Mimochodem, do Puente del Inca jsme jeli s autobusem, ktery stal min nez bylo uvedeno v pruvodci, coz se nam stalo v Argentine poprve (obvykle se plati tak 150-200% uvadene ceny). Ale byla to teda jizda. Autobus mel deravou strechu, 3 sedadla cislo 13 - jina cisla chybela, takze se cestujici porad hadali, kde ze to maji sedet (vsechny busy tu jsou mistenkove). Do kopce jel tak 20 a po rovine 40 (sledoval jsem to na GPS - protoze me zarazilo, ze nas predjizdi cykliste:)). No a po dvou hodinach snazeni pretrhl rozvodovy remen a zadrel motor - takze jsme museli cekat na dalsi.
V Puente del Inca jsme spali 3 noci, udelali jeden celodenni a 2 puldenni vylety po okolnich Andach, ktere jsou moc krasne, a uz trochu pripominaji nejake Evropske hory, tedy pripominaji je podstatne vic, nez Bolivijske Altiplano. Primo pod Aconcaguu jsme nesli - protoze se tam vybira nekrestanske vstupne, ktere navic diskriminuje cizince, coz my ze zasady nepodporujeme. Ono to bylo celkem jedno, protoze jinde se tam da chodit jak se komu zachce a Aconcagua je tak vysoka, ze je videt odevsad.
Taky tam bylo poznat, ze uz jsme podstatne jizneji, nez v Bolivii - spali jsme ve 2700 a vecer bylo docela chladno. Pred par tydny v Sucre jsme v teto vysce nepotrebovali ani spacak a na ulicich rostly pomerance.
Nejvyssi bod ktery jsme dosahli, byl jakysi bezejmenny kopec 3500 m.n.m ktery byl zajimavy jen tim, ze byl asi nejnizssim kopcem v okoli - nicmene vyhled z nej byl hezky.
Vcera jsme pak na 3 stopy prejeli Andy. S tim stopem jsme to docela vyhrali - protoze v Argentine zacali prazdniny a Chilani maji na hranicich neskutecnou byrokracii - takze osobaky cekali na odbaveni 24 hodin!!! (tj. predpokladame to, protoze nam rekli, ze pred nami je asi 300 aut a odbaveni jednoho trva 5 minut) - my jsme celou radu predesli a presli pesky do Chile, kde jsme za chvili stopli tirak dolu z hor. I tak, byl ale ten prechod pekny vopruz - tj. celkem 7 ruznych zastaveni vc. dvojite kontroly batohu a nekolikerych razitkovani ruznych papiru, jejichz ucel nam zustava do ted neznamy. Zkratka kdyz Terry Giliam tocil Brazil, mel to spis pojmenovat Chile a az zas prof. Druckmuller bude vykladat neco o Chile jako o idealnim state, tak ho poslu nekam... (pro srovnani - v Argentine jsme na hranicich s Bolivii prisli k okenku, dostali razitko a sli - procedura na 30 vterin).
Dnes jsme nakoupili zasoby na hory a vyrazime vlakem do Talcy a pak na 6 dni do rezervace Altos Lircay. Pak se zase ozveme.

Stastny Novy rok preji Vasek a Hanka.

P.S bohuzel tu neni Anglicka klavesnice a nam za chvili jede vlak - takze sem nestiham dat odkazy. Par fotek z teto casti vyletu proto najdete jako obvykle na http://picasaweb.google.com/wroclav78/AmericaLatina#5285587141953517170 - a dal. Prvni fotka je z vanocni hostiny, pak je tam travertinovy Puente del Inca, andska udoli, Aconcagua, andska kvetena, brodici Hanka atd :)

Toulanim novy svet nevybudujete!!

ChaaaChaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Furt na jih...

Ahoj vsichni,

Vetsina cest miva manicke vrcholy, stejne jako obdobi utlumu a deprese. My uz dlouho stoupame vzhuru - at uz co se tyce zdravi, nalady, nebo zazitku - takze jen cekame, kdy zacne ten pozolny, ci strmy pad...

Naposled jsem psal z Tilcary na severu Argentiny.
Z Tilcary jsme vzali stopa zpusobem ponekud netradicnim - za Tilcarou demonstrovali nejaci vesnicane za pristup k pitne vode tak, ze prehradili silnici a za pul hodiny cely ten vlacek aut pustili - tj. stopnout neco v takovem chumlu bylo nemozne - navic ridici jsou po cekani otraveni a 100%tnich altruistu je na silnicich jako safranu. Takze jsme si vybrali nejluxusnejsi terenni Toyotu a sli se ridice zeptat rovnou, jestli by nas nepopovezl. Dopadlo to samozrejme dobre, dostali jsme pri vystupu z auta na dalsi cestu i vanocni chlebicek :). Pak jsme zkouseli stopovat na San Antonio de Los Cobres - ale nic tam nejelo, takze jsme zmenili plany, a protoze se spustila strasna vichrice, vzali jsme za vdek autobusem az do Salty. V Salte jsme kempovali 2 noci na mistni plovarne - obrovsky bazen (vetsi nez Dlouhy rybnik u Jilma - pro znale) trochu omezovalo, ze mel prumernou hloubku asi 1,3 metru - no aspon jsme se neutopili. Jinak nedaleko bazenu byla diskoteka, ktera druhou noc, co jsme tam spali (ctvrtek), jela od deseti vecer do sesti rano - ani nechci vedet, jak tam vypada horecka sobotni noci. Jinak Salta je celkem pekne mesto, na hony vzdalene poustnim udolim - vsude zeleno, horko, casto prsi. Ze Salty jsme jeli busem do Cafayate (do ted nevime jestli se vyslovuje - Kafaschat, Kafazat nebo Kafajat - mistni to zjevne taky nevi). Coz je uzasny vinny kraj - ve meste a okoli je asi 15 vinic, ktere maji vsechny ochutnavky zdarma - takze si muzete predstavit, jak clovek po obejiti mesta vypada. Nad mestem jsou asi 5000m vysoke kopce, casto tam prsi. V udoli pak neprsi vubec a uprostred jsou pisecne duny. Jeden den jsme sli na vylet do kanonu s koupanim, druhy den jsme si pujcili kolo a jezdili okolo - no a hlavne jsme degustovali. Maji tam proslavene bile Torrontes - ktere nam ve srovnani s nasimi bilymi viny prislo nic moc (a trochu i Chardonnay - to jsme ale nezkusili) a cervena vina - Cabernet-Sauignon, Malbec, Tannat - jejich smesky a v mensi mire Tempranillo a Syrah (Hlavne mistni Malbec je vyborny) - ty nam zase prijdou nasi moravskou optikou zcela famozni..
Dalsi den, az jsme se probrali, jsme stopli nemecky par na dovolene a jeli do Tafi del Valle - mestecko v horskem udoli s jezerem - 2000 metru vysoko. Jeli jsme tam pres jeden Andsky prusmyk (pres 3000 metru), prselo, zima, mlha a z mlhy vystupovaly obri kaktusy - moc zajimave..
Pak se pocasi umoudrilo a my se i prosli na par hodin po horach - pripominajicich Anglicky Lake District - travnate oble kopce, obcas stromy - vse krasne zelene. Dal by se tam udelat pekny putak.
Vecer jsme se seznamili s mladym brazilskym parem - vypili 4 lahve vina a az do pul 3 rano vyrvavali brazilsko-ceske songy na kytaru. Hanka se navic ucila sambu.
Taky ten kluk byl vyborny kytarista i zpevak (hral Jorge Bena, Django Reinharta, Jimiho Hendrixe i Beatles + spoustu skvele samby) - takze jsem si obcas pripadal jako uplny luuzr. Taky rikal, ze takhle hraji v Brazilii vsichni - takze se tam urcite vypravime.
Taky jsme meli po oba dva dny tam sveho psa - obrovskeho chlupateho vlcaka - chodil s nami vsude i do samoobsluh a v noci spal i v desti pred nasim stanem - navic byl hrozne chytry ... asi si po navratu poridime psa, fakt se nam po nem styska...


Vasek + Hanka

Jinak prejeme pekne vanoce z horkeho Tucumanu, kde stravime Stedry vecer. Myslime na vas - a ty dva dny (24 a 25) vam celkem zavidime. K vanocum proste zima a skarede pocasi patri vic nez tech 30 stupnu ve stinu tady.

On the road..

Ahoj vsichni,

Cas nazral, abychom zas trochu popsali, kde jsme a co vlastne delame.
Z La Pazu jsme se vydali do Sucre. Sucre je moc hezke mesto, zcela nebolivijske (asi jako Cesky Krumlov, neni typicky ceske mesto), klidne, ciste, nepanuje tam obvykly Bolivijsky chaos. Taky tam jezdi turiste jak z ciziny, tak z Bolivie. Nejlepsi na nem bylo, ze z centra do prirody to pesky trva asi 20 minut, takze jsme si tam udelali pekny vylet. Pak zacalo prset a lilo 2 dva dny, takze jsme maximalne mohli obdivovat mistni trziste a pit caj z koky. Pak jsme se presunuli na skok do Potosi, kde jsme si pripomeli nasi vanocni atmosferu - ozdoby v ulicich a hrozna zima - na Cerro Rico nad mestem dokonce napadl snih. Nocni autobus nas potom odvezl do Tupizy, mesta, kde to vypada jako na divokem zapade - udelali jsme si tam pekny vylet do Dablova kanonu, kolem Dablovych dveri (vubec mistni moc originality nepobrali, vse je bud del Diablo, nebo v lepsim pripade del Inca). V nedeli jsme se pak sli podivat na bolivijskou msi, kdyz je ten advent, ale teda nic moc - zkratka jak se do mse zapojuje prilis mnoho zvatlajicich deticek, tak to nejak ztraci tu slavnostni atmosferu. Odpoledne jsme sedli na autobus do Villazonu na hranicich s Argentinou. Ridic cestu ponekud nezvladl. Vyprostovani autobusu trvalo asi 2 hodiny a byla to zajimava sonda do duse narodu, apaticti nicnedelajici Bolivijci se tu dohadovali s cinorodymi, ale hloupymi Americany - kteri delali zase vsechno - napr. nesmyslne nosili kameny tam a zpatky... Nad vsim trunil zcela neschopny ridic, ktery porad neco kutil pod autobusem s heverem. Nakonec se po 2 hodinach podarilo prosadit, ze asi 20 lidi si vlezlo na jednu stranu autobusu, o coz jsme se snazili od zacatku, a autobus slavne vyjel ze zradne baziny (momentalne vyschle).
Dalsi den rano jsme presli hranici a ocitli se v Argentine - na neco jsme asi zapomeli, takze nam v pase chybi vystupni Bolivijske razitko, a stale mame jejich imigracni formular - Argentinskym celnikum to zjevne bylo jedno. Problem ovsem nastal, kdyz jsme pak uz v Argentine zjistili, ze smenarny jsou pouze na Bolivijske strane. Takze jsme asi hodinu pobihali po Quiace a pak vystali hodinovou frontu v jakesi obskurni bance s mistnimi pracujicimi, nez jsme ziskali nejaky cash abychom mohli jet dal. Z Quiacy jsme chytli sileny stop, jeli jsme na korbe pick-upu, ktery trasu do Tilcary co jezdi busy 4 hodiny dal pod 2. Cestou byli krasne vyhledy a slunko palilo. Dnes jsme si udelali dalsi vylet - pro zmenu opet do Dablova kanonu a jeste vic jsme se spalili. Napsal bych, ze jsme rudi jak Indiani, kdyby mistni Indiani nebyli krasne hnedi. Takze vypadame jako spareni cunici.

Z Tilcary Vas+Han

Mesicni bilancovani

Ahoj vsichni pratele, pribuzni i nahodni kolemjdouci ctouci tento blog.

Tak mame za sebou prvni mesic, takze muzeme udelat trochu takove bilancni shrnuti.

1. O co jsme prisli.

- Cepice (oba jsme uz svoji ztratili)
- Hodinky (pravdepodobne je ukradli - Hanka)
- Zub (vypadla me 5ka vpravo nahore)

2. Unava materialu a vyrobky, ktere se moc neosvedcuji.

- Slunecni bryle (noname - praskla jim obroucka ale slouzi - moje)
- Batoh Doldy Pumori 75 l (po 14 dnech urvana uchytka na boku, odlamuji se ruzne umelohmotne serepeticky - po vybornem predchozim typu, jsem cekal neco trochu jineho)

3. Co se naopak osvedcuje

Temer vse ostatni - spacak, boty, sandaly, fotak, stan, varic. Akorat u fotaku uz jsem dvakrat musel balonkem cistit zapraseny senzor - ale to se dalo v prasnych poustich cekat.

4. O Bolivijcich

- celkem sympaticti, pomerne uzavreni, nevnucujici, nevtiravi, neustale zvykajici koku, s hygienou to rozhodne neprehanejici nekuraci.

5. Piti

- Pisco Sour (popsano drive)
- Chuflay (vinna palenka + sprite) - celkem dobre
- Caipirinha (nejaka palenka + citrony - drti se palickou + led + cukr) - celkem dobre
- Pivo - drahe a nestoji tu za nic (zkouseny ruzne druhy)
- Vino - (Bolivijske) levne a vynikajici, Odrudove - ryzlink, cabernet sauvignon (barrique), jakostni i dezertni - vsechny byly vyborne.
- Dzusy - na ulici tu za 6 kc rovnou mackaji pomerance - vynikajici. Jinak se tu dari i ruznym shakum - hl banany, papaya, broskve - vsechno moc dobre a levne. Naopak balene dzusy jsou dost hrozne a drahe.

6. Jidlo

- Bolivie - levne, uspokojive, vetsinou varianty na kure s ryzi, bramborami, nebo steaky. Polevky jsou docela dobre a nekdy vydatnejsi nez druhy chod.

7. Ubytovani

- Bolivie - 100-200 Kc/noc a pokoj pro dva
- Chile - v podobne cenove relaci je ubytovani v kempech.



Toz asi tak

Z Tupizy - mesta Butche Cassidyho a Sundance Kida zdravi
Vasek a Hanka

Vylet na Huyana Potosi

Ahoj vsichni,

V patek jsme si zaplatili pruvodce a v sobotu vyrazili na vylet na Huyana Potosi - jak jsem uz asi nekdy psal - kopec nad La Pazem 6088 m.n.m.

Pripravy byly nasledujici. Nejdriv jsme si u travel agency vypujcili veci co nam chybely - tj. dobre kalhoty, dobre rukavice, navleky, macky, cepin. Odmitli jsme skorepinove boty, s tim, ze tam vylezeme v nasich trekovych. Protoze riskovat vystup v botech, ktere jsme nikdy nemeli na nohach se nam opravdu nechtelo - a taky se nam s nimi nechtelo tahat. Nasledne jsme zjistili, ze v celem La Pazu se neda sehnat vceli vosk na impregnaci nasich bot. Takze jsme trochu improvizovali, koupili vceli svicku v obchode s nejakymi carodejnickymi potrebami - bylna ni nejaky komentar, jak kdyz se doma zapali jak nas andel strazny ochrani, ci tak neco. No bez milosti jsme ji roztavili a zacali vtirat do bot. Bohuzel, ten vceli vosk byl jen asi tak 60%, zbytek parafin a nejake vonave prisady, takze boty ted vypadaji, jako by meli lepru, a kdyz ted jdeme po La Pazu, tak si vsichni cistici bot trhaji vlasy hruzou a zdalky na nas piskaji - a ze je jich tu fakt hodne.

V sobotu rano nas za zvuku vanocnich koled z radia vyvezli do Zongo passu, kde jsme pred tydnem zacinali nas trek a vydali jsme se nahoru. Za dve hodiny jsme dorazili do Refugia ve vysce 5130m.n.m odkud se v noci vyrazi na horu. Krome nas tam byl jen jeden fajn kluk z Colorada, takze jsme si trochu zpravili nazor na cestujici Americany.

Hance bohuzel bylo uz odpoledne docela spatne. Me bylo tak dobre, ze jsem po dnech stradani dojedl obed, snedl svou i cast Hanciny vecere na posezeni. To mozna byla chyba, protoze me pak bylo tezko a az do pulnoci, kdy byl budicek, jsem nezamhouril oka. V noci se zvedl strasny vichr, ktery cloumal refugiem a navic Hance nebylo dobre - typicke vyskove problemy hlava+nevolnost, takze se rozhodla se na to vykaslat, coz udelala jedine dobre.

My (tj. ja+muj guide) jsme vysli o pul druhe. Cela cesta je po ledovci, nebo snehovych polich, az na maly kousek tesne pred vrcholem, ktery je tak prudky, ze tam zadny snich neni. Pro me to byl docela drsny zazitek, prece jen praskliny v ledovcich kde clovek nevidi dno, nepreskakuju kazdy den - jeste k tomu s baterkou.

Celkem rychle jsme postupovali vzhuru a predbihali dalsi pruvodce, kteri vyrazeli z refugia asi 100m nad tim nasim. (celkem tam lezlo asi 10 lidi, nahoru vylezlo tak 6).
Asi od 5500 (mel jsem GPS) jsem zacal mit taky problemy. Zacalo me byt spatne, obcas se me chtelo zvracet, sipal jako 90ti leta starena, prestavky na nabrani dechu byli cim dal castejsi. Navic fucel dost silny vitr, a mel jsem strach jestli me neomrzaji prsty na jedne noze - moc jsem je necitil, a taky trochu nos. V podstate, kdyz jsem sel rychle, tak jsem nemohl dychat a bylo me zle, kdyz jsem sel pomalu tak me mrzly prsty.
V jednu chvili jsem si rikal, ze na to kaslu, ze me to za to nestoji, pak jsem si zapnul GPS a zjistil jsem ze jsem 15 m pod vrcholem, takze tak.

Na vrcholu jsem byl 5:25, prave svitalo , byla videt Titicaca, La Paz,vsechny vysoke hory Cordillera Real, sopky az v Chile, mraky nad Amazonii. Pravda moc jsem si to neuzival. Zkousel jsem fotit, ale vzdy tak po 3 fotkach se uplne vybyly baterky do fotaku, navic me omrzala ruka, takze jsem do ni musel minutu mlatit, nez se do ni vratil cit. vzhledem k tomu, ze v La Paz jsou v noci 3 C, a Huyana je o 2500 m vys, tak mohlo byt tak - 12 + vitr.

Po navratu me bylo strasne zle, vyskrabal jsem se na silnici, kde nas mel vyzvednout autobus a usnul (za mnou je nas guide, byl opravdu vyborny, bez nej bych tam nevylezl ani nahodou). Jist ani pit jsem nemohl - voda v lahvi, me stejne zmrzla.

Nejak jsme zkonstatovali, ze to neni nic pro nas, a ze uz asi nikdy na zadnou takovou horu lezt nezkusime.


Vasek

Vylet na Valle de Luna

La Paz je neskutecne ruznorode mesto, v okruhu 30 km od mesta jsou ledovcove stity hor, horsky destny les, stepni altiplano i vyprahla poust. Chybi snad jen more. No a prave do poustni casti jsme si vcera udelali kratky vylet. Je to oblast na jih od mesta, ktera se vyznacuje tim, ze tam nic moc neroste (ale tim vic vyniknou pestrobarevne skaly a bizarni kanony vymlete vodou) a taky tim, ze tam bydli hornich deset tisic.
Jeli jsme mistni MHD - da-li se ten minivan tak nazvat. Prvni nas problem nastal, kdyz jsme byli lini se zeptat, kde mame vystoupit. Znate to lina huba.. Takze jsme vysedli asi nekde trochu jinde. Nedaleko byla ale na kopci vyhlidka, tak jsme se tam vyskrabali a premysleli, ktere to udoli je asi to Valle de Luna. Nakonec jsme si jedno vybrali a sli do nej. No zajimave to rozhodne bylo, Kanon i utvary zcela odpovidali popisu, jen tam nevedla cesta - teda vedla, pres jakysi smetak a ta zahy koncila, pak tam nevybirali vstupne a nebyli tam zadni turiste. Chvili jsme tim labyrintem Kanonu bloudili az jsme se uplne ztratili. Cesta zpet nevedla, tak jsme premysleli jak dal. Nakonec jsme dobloudili k nejakemu plotu, kterym jsme prolezli, protoze uz nas to tam fakt prestavalo bavit. No a ocitli jsme se na nadhernem golfovem hristi, pro par privilegovanych. Kolem jezdili kropici a strihaci travniku v oblecich a nedaleko par postarsich gentlemanu hralo golf. Suverene jsme prosli arealem s peclive pripravenou vetou "estamos perdido, a donde es salida, por favor?" - ktera se zkrousenym vyrazem priblbleho turisty vzdy zabere.
Nakonec jsme ji pouzili, protoze ta smetanka ma i uvnitr arealu, neco jako vnitrni kontrolu totoznosti osob aby jim tam nelozili loseri jako my. Nastesti to zabralo a tak nas jen slusne vypakovali ven a jeste nam vysvetlili kudy se dostat na cestu k La Pazu - no a tim nase dobrodruzstvi skoncilo.

Tak jsme si nakonec zaplatili pruvodce a zitra vyrazime na Huyanu Potosi, v pondeli snad uz konecne pak vyrazime na jih.


Loser Vasek

Vylet do And

Ahoj vsichni u nas. Posledne jsem psal, ze jsme koupili mapu a vyrazili do And. Tedy krome mapy jsme si jeste koupili jidlo na tri dny, ale vylet se nam protahl na pet, takze jsme ted trochu pohubli, ale snazime se to rychle dohnat.
Nas vylet zacal v sobotu rano. Za La Pazem jsme stopli nakladak a na korbe jsme se vyvezli az do prusmyku Zongo pod Huyana Potosi (ten nejvyssi kopec v okoli - a to co je za tim ledovcem na obrazku). Nebyl to zadny med. Strasne na te korbe foukalo, nebo byl clovek v zavetri, ale zase mel plne oci pisku a cichal vyfukove plyny. Nicmene jsme tam stastne dojeli a vydali se na pruzkum terenu. Potkali jsme tam Davida a Lenku, kteri se prave vraceli z pokusu o dobyti vrcholu, pak jsme se jeste chvili poflakovali po okoli nez jsme zataborili (asi 4750 m.n.m). Vecer jsme taky vymysleli kam to presne vlastne pujdeme - nejak nam to planovani moc nejde :). Druhy den rano byla mlha a obcas mrholilo - perioda onoho "unusualy good weather" jak tvrdila slecna v La Paz, zjevne prave skoncila. moc jsme toho nevideli, jednim z rozptyleni bylo pouze stado lam, ktere se vynorili z mlhy, turiste zadni, jen tri indiani. Asi ve dve odpoledne zacalo prset a prselo az do dalsiho dne rano. Taky mlha byla, ze nebylo nic videt. Rano jsme si rikali, ze uz by teda prset mohlo prestat a ono se to skoro splnilo. Zacalo snezit. Tak jsme vyrazili na nejtezsi usek bez cesty jen podle mapy a GPS a tipovali jsme kudy asi tak mame jit. Kdyz jsme vysli az nahoru, najednou se zvedla mlha a my aspon videli jak to kolem vlastne vypada. Optimisticky jsem oblekl kratasy a do ctvrt hodiny se spustili kroupy a takova slota, ze jsme zase rychle padili dolu. Prset prestalo az ve ctyri odpoledne. Tady varime obed. Na vecer jsme sesli na znamy Choro trek - starou cestu Inku, ktera asi na 50 km, klesa asi o 3500 metru. Dalsi dva dny jsme pak sli po nem, takze aspon ubyly problemy s navigaci. Taky jsme se snazili podporovat mistni domorodce a navic lahvacek nikdy nezaskodi, byt bylo devet rano. Cely ten trek je moc hezky, horske louky prechazi postupne v horsky destny les a tropicky prales. Kvete a roste tu spousta neznamych kvetin, letaji kolibrici, papousci a motyli. Dalsi dva dny ale zase prselo, takze jsme dolu sesli jak zmokle slepice. Jidlo nam nejakym zazrakem vyslo - posledni obed byla jedna cinska polevka z domova, zahustena zbylymi vlockami a zbylym cesnekem. Ted se susime v La Pazu, kam jsme vcera za tmy dorazili a premyslime co dal.

Trochu off-topic : na to tady musime kazdy den koukat :)


Vylouhovany Vasek

Fotky

Tak jsme na Picasu hodili nejake ty fotky, z mist kde jsme byli. Zitra jedem do hor tak se na chvili zase odmlcime. Pravda stalo me to dost nervu, pri vypadcich site a ode dneska nenavidim MS Paint, jediny to nastroj na zmenseni obrazku co tu maji. Jeste ze tu Internet stoji jen 4,50 Kc na hodinu. Priste to budu davat rovnou do Blogu..

je to tady

Z La Pazu 2.

Jelikoz se v La Pazu asi trochu zdrzime a budu moct byt na netu casteji. Tak piste.
Bohuzel se me dnes nejde prihlasit do email. schranky, takze na maily odpovim az to pujde - snad me ji nejaky ten jihoamericky virus nezrusil...
Dnes jsme vylezli na Chacaltayu (5400) - skoro se stydim napsat, ze jako spravni mastnaci jsme se svezli do 5250 m, a pak na lehko vyklusali tech zaverecnych 150 metru. Vyhledy ovsem byli pekne. O obtiznosti hory svedci i to, ze na ni vylezla i napul nemocna Hanka - coz je ten duvod, proc se tady v La Paz zdrzime den, nebo dva (snad to neni nic vazneho - spis typicke cestovni problemy, ja i David jsme si je uz prodelali).
Taky se asi dnes rozloucime s Davidem a Lenkou, kteri si zaplatili tour na Huyana Potosi (6088 m.n.m). My jsme to taky puvodne planovali, ale zdravi neslouzi jak by melo. Na druhou stranu z toho mame i trochu radost - tedy samozrejme ne z louceni s Davidem a Lenkou - ale z toho, ze se snad konecne vymanime ze sparu cestovek a placeni vstupneho za kazdou blbost. Koupil jsem dnes dve 50kove mapy okolnich Kordiller a jak se Hanka uzdravi, tak tu udelame nejaky pekny vicedenni trek. Pocasi je zatim na to, ze zacina obdobi destu vice nez dobre.

Kratka zprava o Bolivijskych sprejerech.
Je zvlastni, ze i tak chuda zeme jako Bolivie ma svou sprejerskou subkulturu, tedy ono neni jiste jestli pouzivaji sprej, spis bych typl kyblik a barvu, nicmene vypada to podobne. Bolivijsti sprejeri jsou ovsem na rozdil od tech nasich silne politicky zamereni. Zkuste si predstavit, ze by u nas byly zdi ve meste posprejovany napisy "Klausi ANO!", nebo Vaclave, cele Cechy jsou ti vdecne. Jak jinak si prekladat vsudy pritomne napisy "EVO SI!" atd. - pro neznale Evo Morales je mistni velmi popularni prezident, aymarsky indian, v podstate trochu mirnejsi forma Huga Chaveze.
Take forma takovych textu je krasne rovne technicke pismo, pripadne, vyvedene v zluto-zeleno-cervene barve Bolivijske narodni vlajky. Zadne necitelne klikihaky jak u nas. Zkratka, podle sprejovanych napisu by clovek skoro rekl, jak jsou Bolivijci poradkumilovny narod a Cesi jsou strasni bordelari...

Vysokohorsky Vasek

Z La Pazu

Ahoj vsichni,

Po delsi dobe jsme se dostali zas k internetu, je sice neskutecne pomaly, ale funguje. Za tyden, co jsem nepsal se mnohe udalo, ale zkusim to nejak strucne shrnout, abych neztratil verne ctenare.
V San Pedro de Atacama jsme si najali jeep a spolu s jednou Nemkou(!) a jednim Rakusanem (a samozrejme domorodym ridicem) jeli obdivovat krasy jihozapadniho cipu Bolivie. O prirodnich krasach se tu moc rozepisovat nebudu, lepsi bude uploadovat nejake fotky, bohuzel s touto rychlosti to zatim nepujde. Nicmene je to vysokohorska poust (3500 - 5500) se sopkami, obcas nejake jezero s plamenaky, kolem pobihaji lamy a tak. Zajemci si mohou najit na googleearth. Cely vylet trval 3 dny a koncil v meste Uyuni na okraji zname Salar de Uyuni. Taky se na nas ze zacatku projevovala trochu vyskova nemoc, nekterym bylo zle, nekterym asi moc ne - protoze vypili vsechnu zbylou slivovicu. Jinak v rozmezi 2. dnu spat u more a pak ve 4300 m.n.m je docela extrem. Ze Uyuni jsme zamirili do Potosi - stale po prasnych cestach, necestach. Potosi je moc hezke mesto asi ve 4000 m.n.m. Je na nem poznat, ze se tu Spanele ve stredoveku rozsoupli - spousty kostelu, katedral, palacu, spousty kolonialni architektury - daleko vzdalene mistnim barabiznam. Jako kazdy spravny navstevnik jsme se i my sli podivat do dolu v Cerro Rico. Bohuzel byla zrovna nedele, takze hornici nerobili, nicmene i tak to byl zajimavy zazitek. Tradicne se hornikum kupuji darky. My jsme koupili pytel listu koky, 96% alkohol a nejaka mistni otresna cigara. Kluci, co tam byli s nami koupili i dynamit (pro zajimavost v takovem poulicnim stanku, skoro jako PNS u nas:)). Nicmene jak uz jsme psal zadni hornici nebyli, tak kluci museli dynamit odpalit venku - byla to povedena taskarice, obzvlast sledovat, jak se snazili od zapaleneho dynamitu bezet a nemohli, kvuli nadmorske vysce popadnout dech - nastesti byla snura dost dlouha. No a taky nam zustal ten alkohol, koka a cigarety, takze poctive zvykame (tedy hlavne ja) abychom to do odjezdu z Bolivie zvladli - bude to teda fuska, protoze holky moc nekooperuji a je toho stale poradny pytel. Taky od Potosi planujeme udelat takzvany hornicky vecer..., bohuzel uz to nebude ono, protoze v nocnim autobuse do La Pazu byla tak strasna kosa, ze jsem cast 96% lihu vypil a zbytek padnul redeny dzusem u jezera Titicaca v meste Copacabana, kde jsme byli vcera a predevcirem. Copacabana je takova vyletni destinace pro mistni. Nastesti je mimo sezonu takze mistni prodavaji ubytovani za dumpigove ceny. Taky jsme byli na Isla del Sol, kde zili driv Inkove a udelili si tam pekny celodenni vylet. No a dnes jsme se vratili zpet do La Pazu.

Na zitrek planujeme, pokud bude pekne, vystup na Chacaltayu - kopec za La Pazem asi 5300 m, coz zni sice impozantne, nicmene jeep nas muze vyvezt az asi do 5000, takze prevyseni bude srovnatelne s vystupem na Babi lom.
Pak mozna jeste dalsi tury tady po Andach a pak se uvidi.


Za Bratrstvo Kocici Pracky

Vasek

Chile - prvni dojmy

Ahoj vsichni v Brne i jinde,

Stastne jsme dorazili do Santiaga de Chile. Cesta byla byla prijemna, ani ten Fokker, kterym jsme leteli z Vidne nebyl tim prastarym dvouplosnikem, jak jsme si mysleli, ale male moderni letadlo. Svycarske airolinky jsou prijemne a hlavne letaji na cas - i mezikontinentalni let, letel na minutu presne, coz se me jeste nikdy nestalo. Cely let byl vcelku nezajimavy az na zaver, kdy jsme si prohledli Aconcaguu z vysky asi 8000 m - leteli jsme primo vedle ni. Santiago ma asi 4 miliony obyvatel a pusobi vcelku evropskym dojmem - ceny vysoke jak u nas a pekna architektura, ale jinak nic zvlastniho. Pouze prvni den, kdy bylo jasno, jsme videli nad mestem zasnezene 3000 vrcholy And. Dalsi den dojeli David a Lenka a 3. den jsme vyrazili autobusem na sever. Krajina na sever od Santiaga se rychle meni v poust, ale z toho jsme moc nevideli, protoze jsme jeli pres noc. Dalsi den rano (po zhlednuti 2 prisernych americkych becek - prvni bylo o nejakem voyerovi a druhy uz ani nevim) nas autobus vyklopil ve meste Chanaral, coz je dira o velikosti Telce, okolo ktere je jenom poust - mesto tu vzniklo asi kvuli nejakemu dolu. Kousek od nej je park Pan de Azucar (homole cukru - pro ty co neumi tak dobre spanelsky) a tam jsme jeli. V parku jsme stravili 2 dny a moc se nam tam libilo. Je tam neobycejne pestra flora (na mistni pomery) - to znamena 4 druhy kaktusu (s jednim si ale nejsme jisti) + par keriku a sukulentu. Jinak ale krasne plaze, smaragdove more, tucnaci, lachtani - jeli jsme se na ne podivat s lodkou plnou francouzu na ostruvek asi 0,5 km od brehu. Jo a taky pelikani, kormorani, supove a i dalsi ptaci... Ve volnem case jsme se bavili zachranou krabu a hvezdic, ktere racci pohodili na plazi a cekali az zdechnou - no snad jsme nenarusili mistni eko-rovnovahu.
Taky jsme zde vyzkouseli, ze nas krem na opalovani opravdu funguje - natrel jsem si ledabyle jen cast rukou, takze ted vypadam jako neco mezi zebrou a idiotem. Dnes uz pisu ze San Pedra de Atacama, kam jsme prejeli v noci. Ridic se nas zjevne snazil pripravit na poustni klima, takze pustil od zeme topeni na max. a ze shora naplno ledovou klimatizaci - zajimave, tuto vychytavku nezvladli zatim vymyslet ani sadisticti ridici v Thajsku. Zitra mirime na Salar Uyuni a jihozapad Bolivie, zatim jako klasicti turisti s cestovkou, ale to se brzo zmeni, protoze jsem si prepocital nas budget a timto stylem bychom asi brzo zkrachovali. Jako prvni prislib zmeny zpusobu cestovani bylo koupeni vlocek a suseneho mleka - ale zatim chybi vule tuto asketickou linii dodrzovat, protoze David a Lenka nas neustale svadeji na zcesti a demon alkohol radi v nasich radach (navzdory mistni prohibici)...


Labuznicky koutek:

Pisco sour - citronovo-mydlovo-pusu svirajici palenka - ostatnim chutnala, me to jednou stacilo.

Empanadas - placky plnene ruznymi dobrotami (maso, vajicko, cibulka, olivy, ryby etc.) - mistni varianta ceskeho parku v rohliku (tj. nejcastejsi poulicni jidlo) - pripomina angl. pie.

Mote con Huesilla - uzasna limonada, broskvovy dzus se suseno-mrazenymi celymi broskvemi na dne cosi mezi ryzi a kukurici.

mistni exoticka ovoce
Chirimoya - to stejne jako Indonezsky Sirsak :)
Nisker - male oranzove hrusko-mango-cosi ale docela dobry.


Sepsal Vasek
Supervizor Hanka

Odlétáme

Prošli jsme TMOU, a můžeme s klidem odletět,

Hasta la vista compadres, vamos a Chile!

Před cestou II

Asi by se měla většina článků psát, když je pisatel v pohodě, v duši se rozprostírá mírně optimistická, či mírně skeptická nálada – podle toho jak to kdo má rád.

Hmm.. Bolí mě zub, mám teplotu, zítra vstávám o půl šesté ráno do práce, trochu mě bolí hlava. Zkrátka troska..

Původně jsem chtěl sem napsat co všechno si bereme s sebou, to se ostatně v takových cestovních blozích(?) většinou píše, ale ještě jsme to nějak nestihli promyslet. Navíc nevím, koho by zajímalo, jakou si s sebou vezmu mikinu, nebo kalhoty.

Je to docela zvláštní představa. Postel, teplá sprcha, pohodlí domova, internet, to všechno nám za pár dní zmizí ze života. Ne že bych toho nějak litoval. Spíš je to docela šok. Věřím, že pro člověka který nikdy nikam necestoval, nepřekonatelná překážka. Taky můj stav se rozhodně nedá nazvat těšením, spíš nejistota a obavy, Hanka je na tom podobně.

Co ale snad by někoho mohlo zajímat, je, kam se to vůbec chystáme. Tedy, první část je zatím dost nejasná. Chceme jet s kamarády do Bolívie. Je to celkem pochopitelné, že aspoň část cesty chceme jet s někým dalším, samoty si užijeme ažaž. Trochu je škoda, že je to ta první část. Co mě taky moc netěší je to, že se budeme muset přizpůsobit jejich tří-týdennímu kvapu a místo přesunů stopem chvátat autobusy. No ale co, cestování je stejně velmi často hledáním kompromisů, jak mezi ideálem a tím na co stačí síly, tak mezi tím co by chtěl každý z nás. To, že ten kompromis budeme hledat pár týdnů ve čtyřech, vůbec nemusí vadit.

Po Bolívii, chceme přejet do Argentiny a zvolna putovat pouštní krajinou na jih. Někde u Akonkaguy zahnout doprava a přejet zpět do Santiaga (na vánoce, nebo na Nový rok). No a pak Patagonie – na tu se oba těšíme moc a moc. Co bude dál suď bůh – Velikonoční ostrov, Galapágy, Brazílie?

Před cestou I

Na těchto stránkách se vás budeme snažit půběžně informovat, kde jsme a co děláme. Taky sem snad budeme přidávat nějaké ty fotky, nebo aspoň odkaz na ně

Je 14. října, pokud vše dobře dopadne, tak za měsíc se už budeme procházet ulicemi Santiaga de Chile. Skutečnost, kterou si zatím dovedeme dost těžko představit. Od poslední cesty po JV Asii už uplynulo víc jak dva a půl roku. Dva a půl roku spořádaného života střední vrstvy – kam zřejmě patříme. Chodíme do práce, po osmi hodinách z práce, vytržením jsou pouze občasné dovolené, společné víkendy, společenské akce… Ne že by to nebyl fajn život.

Když tak přemýšlím, co se za ty dva a půl roku nejvíc změnilo, tak jsem hrozně zpohodlněl, začal pít kvanta kávy a ztratil iluze o efektivitě práce v soukromém sektoru (po práci na Kociánce, jsem si naivně myslel, že tak neefektivní může být jen státní zpráva).

Už loni jsem věděl, nebo jsem spíš v to doufal, že se ještě někam podívám. Zima tu fakt nestojí za moc. Člověk má deprese a přemýšlí jak odsud někam vypadnout. Začne se stýskat, nejdřív po krásných plážích, svobodě, volnosti, posléze už po čemkoliv, vč. cestovního průjmu. Jakmile se dospěje do tohoto stádia, je nejvyšší čas vyrazit. Loni jsem takhle začal chodit do španělštiny, začal jsem si prohlížet na googleearth hory, parky, cesty, ostrovy různě po Jižní Americe. O tom kam jet už víc jak dva roky nemám pochybnosti. Přestože je Asie krásná, tak jsme tam už byli a letenky nejsou tak drahé, abychom se tam někdy v budoucnosti nemohli na kratší dobu vypravit.

Z čeho jsme měli největší obavy, bylo, jak to zařídit s prací. Já jsem měl štěstí. Někdy v květnu se u nás měnili pozice – pár lidí odcházelo na jiné projekty. Mě bylo nabídnuto místo team leadera. Když už jsem tam seděl s manažerem a bavili se o tom, tak jsem mu rovnou řekl, že si té nabídky moc vážím, ale že chci v listopadu na půl roku odletět pryč, takže sotva bych se v tom naučil chodit, tak bych to musel zabalit. Po pár pohovorech bylo jasné, že výpověď dávat nebudu muset a že mě dají neplacené volno. Nicméně v člověku stále hlodají pochybnosti, jestli neudělal největší životní blbost. Hančino handrkování se se zaměstnavatelem tu popisovat nebudu, protože do toho moc nevidím. Důležitý je výsledek, že dostane taky neplacené volno.

Co zbývá ještě dořešit

• Pronájem bytu - hl. technické detaily, smlouva a tak
• Auto - zazimovat, značky do depozitu
• Zdravotní pojištění, domluvit se v práci - jakou část a jak jim budu přispívat
• Vyklidit byt
• Dořešit neplacené volno
• Co s sebou - celkem nejjednodušší věc :)
• Domluvit se s kamarády, kteří jedou s námi do Bolívie na první část cesty
• Finance - kolik a v jaké formě s sebou
• Očkovací průkaz - sehnat razítko, potvrzující, že nám píchli zimnici.
• Zubař

Myslím, že se nudit nebudeme.

Vašek