Před cestou I

Na těchto stránkách se vás budeme snažit půběžně informovat, kde jsme a co děláme. Taky sem snad budeme přidávat nějaké ty fotky, nebo aspoň odkaz na ně

Je 14. října, pokud vše dobře dopadne, tak za měsíc se už budeme procházet ulicemi Santiaga de Chile. Skutečnost, kterou si zatím dovedeme dost těžko představit. Od poslední cesty po JV Asii už uplynulo víc jak dva a půl roku. Dva a půl roku spořádaného života střední vrstvy – kam zřejmě patříme. Chodíme do práce, po osmi hodinách z práce, vytržením jsou pouze občasné dovolené, společné víkendy, společenské akce… Ne že by to nebyl fajn život.

Když tak přemýšlím, co se za ty dva a půl roku nejvíc změnilo, tak jsem hrozně zpohodlněl, začal pít kvanta kávy a ztratil iluze o efektivitě práce v soukromém sektoru (po práci na Kociánce, jsem si naivně myslel, že tak neefektivní může být jen státní zpráva).

Už loni jsem věděl, nebo jsem spíš v to doufal, že se ještě někam podívám. Zima tu fakt nestojí za moc. Člověk má deprese a přemýšlí jak odsud někam vypadnout. Začne se stýskat, nejdřív po krásných plážích, svobodě, volnosti, posléze už po čemkoliv, vč. cestovního průjmu. Jakmile se dospěje do tohoto stádia, je nejvyšší čas vyrazit. Loni jsem takhle začal chodit do španělštiny, začal jsem si prohlížet na googleearth hory, parky, cesty, ostrovy různě po Jižní Americe. O tom kam jet už víc jak dva roky nemám pochybnosti. Přestože je Asie krásná, tak jsme tam už byli a letenky nejsou tak drahé, abychom se tam někdy v budoucnosti nemohli na kratší dobu vypravit.

Z čeho jsme měli největší obavy, bylo, jak to zařídit s prací. Já jsem měl štěstí. Někdy v květnu se u nás měnili pozice – pár lidí odcházelo na jiné projekty. Mě bylo nabídnuto místo team leadera. Když už jsem tam seděl s manažerem a bavili se o tom, tak jsem mu rovnou řekl, že si té nabídky moc vážím, ale že chci v listopadu na půl roku odletět pryč, takže sotva bych se v tom naučil chodit, tak bych to musel zabalit. Po pár pohovorech bylo jasné, že výpověď dávat nebudu muset a že mě dají neplacené volno. Nicméně v člověku stále hlodají pochybnosti, jestli neudělal největší životní blbost. Hančino handrkování se se zaměstnavatelem tu popisovat nebudu, protože do toho moc nevidím. Důležitý je výsledek, že dostane taky neplacené volno.

Co zbývá ještě dořešit

• Pronájem bytu - hl. technické detaily, smlouva a tak
• Auto - zazimovat, značky do depozitu
• Zdravotní pojištění, domluvit se v práci - jakou část a jak jim budu přispívat
• Vyklidit byt
• Dořešit neplacené volno
• Co s sebou - celkem nejjednodušší věc :)
• Domluvit se s kamarády, kteří jedou s námi do Bolívie na první část cesty
• Finance - kolik a v jaké formě s sebou
• Očkovací průkaz - sehnat razítko, potvrzující, že nám píchli zimnici.
• Zubař

Myslím, že se nudit nebudeme.

Vašek