Travime v Iquitosu prijemne casy.
Mesto je hezke, je co objevovat. Takze se tu tak nejak poflakujeme, nez zacneme spechat domu.
S volnym casem (prvni levne letenky odsud jsme sehnali az na utery) samozrejme souvisi, ze procitame ruzne stare Reflexy a i jine platky na netu.
No a protoze venku opet leje, tak se trochu zamyslim nad tim, jak nam pripada prostredi u nas ze vzdalenosti nekolikatisic kilometru a po pulrocni absenci.
Internet je skvela vec. Pred par dny, v dzungli, jsme travili podobny den pozorovanim pasouci se rodinky kapybar a pitim kavy. Vim, ze pro mnoho z vas by to byla prijemna alternativa k pracovnimu shonu, lec nas uz to po osmi hodinach dost nebavilo - surfovani po netu je podstatne zabavnejsi.
K napsani tohoto clanku me inspiroval clanek JXD v Reflexu - "Konec bilych muzu II", odkaz radsi davat nebudu, aby me nekdo neosocil z sireni pornografie - kdo chce at si to najde :).
Nicmene nas clanek hodne pobavil a dalo by se o nem asi psat velmi dlouho.
Zkusim se ale zamerit na dva aspekty, ktere me pri cteni napadly a ani tak nesouvisi se clankem samotnym, jako spis obecne s clanky, ktere u nas vychazi.
Prvni vec, ktera me pri tom napadla je, ze se lidi u nas strasne nudi.
Termin "vydychanost ceskeho prostredi" pouzila uz nekde Milena Holcova a myslim, ze to plati bezezbytku.
U nas (a potazmo v cele Evrope) jsou temata, ktera jsou dulezita (napr. nase energeticka zavislost na Rusku), nicmene neni jich mnoho, vsichni se jim venovat nemuzou a zanikaji v ohromnem mnozstvi balastu ruznych grafomanu, kteri se potrebuji vyjadrit a potrebuji mit vlastni nazor (to, ze je to obcas docela zabavne, je vec jina) .
Lidi se samozrejme nudi i tady, nicmene tech veci, pri kterych o neco jde a za ktere se hodi bojovat je sakra vic nez u nas (viz predchozi clanek v tomto blogu).
Za co u nas bojovat?
Rovnopravnost zen, recyklace, odstranovani psich vykalu z ulic, legalizace marihuany, nizsi ceny piva, vitezstvi nasich hokejistu :)))?
Vse me odsud prijde dost plytke a slouzici pouze k tomu, aby se clovek nejak realizoval a vybil energii, ktera mu byla dana z hury.
Druhou veci, ktera me pritom napadla, je, kam az to muze dojit, pri nasi vychove vedouci k individualismu a k potrebe vyniknout.
(Toto se samozrejme poji s teorii rustu, kterou je prodknuty cely zapadni svet a o tom by se zase dalo psat hodne dlouho...)
Nicmene individualismus a potreba vyniknout at uz jde o jakykoliv smer na me obcas pusobi az zrudne (viz napr. plivani na lokomotivu v Peliscich a clanek JXD :)).
Vyniknout se zkratka snazi kazdy, vcetne tech, co k tomu nemaji absolutne zadne predpoklady.
Obcas si rikam, ze zapadni svet by nemel byt tak sebestredny a divat se vic okolo - Asie ma spoustu chyb, ale v tomto smeru je, aspon me to tak pripada, na tom podstatne lepe.
Tak si to po sobe ctu a rikam si, jestli jsem si neukrojil prilis velky krajic - no snad me neukamenujete :)
Vasek
pondělí 27. dubna 2009
pátek 24. dubna 2009
Down the river..
Ahoj vsichni, ktere to jste neprestalo bavit cist.
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
Nas cestovat jeste bavit neprestalo, lec cas se nam uz chyli ke konci a +- za tri tydny jsme zpet. Skoda. Navic tato cast sveta, kde se ted nachazime, je opravdu zajimava.
Taky temat, o kterych bych chtel napsat, je vic nez dost.
Obcas u nas nadavam na strasne mnozstvi byrokratickeho aparatu a kontrolnich instituci vseho mozneho a rikam si, jak krasne by se nam zilo bez nich.
Tady v Peru muzeme realne pozorovat, jak takova zeme, bez jakychkoliv kontrolnich instituci funguje.
Tedy spis nefunguje.
Taky malokdy se clovek setka s takovou koncentraci hlupaku, lemplu, flakacu a nabizecu vsehomozneho jako tady.
Navic se s tim poji obrovska korupce, smesna narodni hrdost a styl manana.
Takovou zemi je soucasne Peru.
Samozrejme mohl bych psat i o spouste jinych veci. Nadherna, dosud neznicena priroda (byt se Peruanci snazi sec to jde toto zmenit), tropicke, u nas zcela nezname druhy ovoce, jidlo a ubytovani doslova za babku atd.
Ale psat o negativnich vecech je jaksi snazssi (coz vedi davno napr. v redakci Blesku) a navic ty negativni vzpominky vyprchaji rychleji, takze priste budu treba zas pozitivni.
Tento prispevek bude navic trochu chaoticky, neutrideny, utrzkovity a casto bez spojitosti a point.
Snazsi by pro me, cloveka, jehoz veskera psaci aktivita spociva v tvoreni tohoto blogu, bylo o tomto vykladat.
Nicmene proste to uz napsat musim, hrnec trpelivosti pretekl. Zacnu ale pekne od zacatku..
V Pucallpe jsme se nalodili na lod Babylon 2. Lod uz od pondeli kazdy den vesela ceduli: Dnes v 6 PM odjizdime do Iquitosu. Ve stredu, kdyz jsme se nalodili my, bylo uz par lidi hodne nastvanych. Kdyz lod neodjela ani ve ctvrtek, chodilo nas, par aktivnejsich jedincu, od spravy pristavu k policii - u koho ze si to muzeme stezovat. Ukazalo se ze u nikoho. Lod nakonec odjela v patek v poledne. Peruancum to ani neprislo. Vesele koukali na telenovely a akcnaky na videu, ktere jim tam poustel kapitan, aby se nezacali bourit.
Cesta lodi je vcelku prijemna idyla. Houpali jsme se v hamakach, jedli tropicke ovoce (sapoto a aguavu - pro ty kteri by chteli vedet jake) a jedinou cinnosti, krome klaboseni s ostatnimi gringy, bylo obcasne vareni kavy, kterou jsme se nastesti dobre zasobili uz v LaMerced.
Vysedli jsme ve vesnici Bretana a zaranzovali od tam tridenni vylet do rezervace. Protoze je obdobi destu, byla cela rezervace pod vodou a my se dva dny plavili po rekach i lesem mezi stromy a pozorovali zivot ve vetvich. Videli jsme asi 5 druhu opic, lenochoda, spoustu papousku vc. tech velkych ara, tukany, kapybary, delfiny, krokodyly (pri nocni vyjizdce) atd. Treti den jsme stravili cely v refugiu, protoze lilo a neslo nikam jet. Celkove to stalo za to.
Z Bretane jsme pak dalsi lodi (tentokrat strasnou rezavou barkou) dojeli az sem, do Iquitosu (Iquitu, Iquita??).
Proc jsem ale zacal temi negativnimi zkusenostmi. Zkratka proto, ze nas peruanska realita dnes a denne uvadi v uzas, co vse ze je na svete mozne.
Cely koncept, jak tato zeme funguje, je totiz postaven naruby. V Pruzkumech vzdelanosti UNESCO je Peru udajne na hrdem poslednim miste, nechavajic za sebou snad i celou Afriku.
Na druhou stranu je tu velka koncentrace inzenyru, profesoru a profesionalu vsech moznych oboru, kteri vedi ale naprosty kulovy.
Cela zeme bezi na danich, ktere stat obdrzi od velkych tezarskych firem, za ropu a kovy.
Mistni patrne zadne dane neplati, nebo jen to, co je nutne minimum, aby se nereklo. Korupce buji, podplatit se daji vsichni.
V rozbujele statni sprave, ktera je zcela neschopna, se vali za penize z dani firem ti, co maji strycka. Na realne schopnosti se nehledi. Kdo ma misto ve statni sprave (policie, rangeri N.P., armada, skoly atd.) je za vodou.
Mentalita lidi:
Lidi tu neumeji rict ne, nebo nevim. Pokud chce clovek kavu s mlekem (ne ten blivajz nescafe), muze se petkrat zeptat, jestli ji maji a petkrat dostane odpoved, ze samozrejme. Nakonec mu ale donesou z bezelstnym usmevem nescafe bez mleka. Na snidani te ujisti, ze samozrejme budou vejce, caj a chleba. Nakonec se ale serviruje vejce, banany a kafe.. Takove situace zazivame dnes a denne. Branit se proti tomu nema smysl - clovek by byl furt nastvany.
Nez se ptat mistnich je lepsi se spolehnout na vlastni odhad. Jak u casu, tak u ceny.
Penez se musi davat jen naproste minimum - kdyz to nestaci oni se sami ozvou. U casu pak pricist ke vsemu aspon hodinu, dve.
Smlouvat vsude, neverit nikomu..
Slovo "Eco" - se tu v Peru sklonuje temer jako mantra - vsude buji ecoturismus a ecolodge jsou na kazdem rohu. Realna situace je ale horsi nez kdekoliv jinde.
Mistnim sice nekdo asi rekl, ze odpadky by se meli hazet do kose - tak je tam sice (nekteri) hazi, nakonec kos ale stejne vysypou do reky.
To, ze v okoli vesnic se uz nevyskytuji opice, protoze je mistnaci proste snedli, nikoho v uzas neuvadi.
Na trhu v Iquitosu clovek koupi vse: kuzi jaguara, zobak z tukana, tapiri lebku a dalsi relikvie vsech moznych chranenych druhu - mezitim se vesele prochazi policie a nic nedela. Koupit ziva zvirata taky neni problem.
Kdekdo tu ma doma opici, ktera je na seznamu ohrozenych druhu a nikomu to nevadi.
V rezervacich se vesele kaci stromy - ne masove, ale sem tam strom - to prece nikomu nemuze vadit.. .
Padesat metru od refugia rangeru v rezervaci je obrovska skladka pet flasek a odpadu - ani ji nezkousi zakopat.
Ne vse maji na svedomi mistnaci - napr. existuje tour "survival experience", kdy turiste jdou s guidem do dzungle, ten jim zastreli opici, kterou oni snedi, coz dokaze, ze jsou schopni prezit v divocine... (HOVADA!!!)
O techto vecech by se dalo psat dlouho..
A co na to mistni: vyvesi plakat se slovy "neodhazujte odpadky" a tim to pro ne hasne.
Tezko se me to popisuje, ale v podstate jsme se nesetkali s zadnym Peruancem, ktery by toto nepovazoval za normalni (napr. ze neni nutne snist posledni opici, ale dat si treba veprove).
V podstate jsme se tu nesetkali s nikym v Evropskem slova smyslu "normalnim" - pokud to nebyl cizinec.
Nejhorsim sokem byvaji setkani se "vzdelanou" vrstvou, u ktere by clovek ocekaval aspon nejaky nadhled a prehled.
Situace: Bavime se v Bretani s "inzenyrem" z Limy, co tu tvrde pracuje na nejakem vladnim projektu (tak tvrde, ze jsme ho po trech dnech stale nalezli se flakat v pristavu - ale uz se chystal prestehovat na hotel v centru vesnice).
"Inzenyr" nam vypravi jak byl v Brazilii, Peru, Argentine, Bolivii.
Zaverem se nas pta, ktera zeme, si myslime, se mu libila nejvic. Nevime.
Odpoved zni Peru.
To nam pripada celkem logicke, ma tu rodinu, dobrou praci..
Ale ptame se ho proc?
Odpoved: Protoze mame Macchu Picchu...
Proste Peru je dalsi ze zemi, kam civilizace dorazila driv nez civilizovanost. Pet lahve a mobily prisli do rukou lidem bez vzdelani, kteri jsou mentalitou kdesi hluboko ve stredoveku (napr. prezident nedavno prohlasil, ze Peru ma vynikajici vzdelavaci system, protoze v zemi uz funguje 200 000 mobilu (sic!)).
Pochopitelne je to asi lepsi nez Afrika, kde misto mobilu prisel kalasnikov, ale dobre to neni ani trochu.
Implantace demokracie do takovychto zemi je nesmysl a totalni blbost, coz by si meli politici uvedomit.
Demokracie kulha i u nas, a to jsme opravdu vyvojem a kulturou nekde uplne jinde.
Clovek se ale pta, kdyz se diva na globus a staty v blizkosti rovniku, jestli je jina moznost.
Tezko rict..
(Dnes jsme se o tom bavili s rakouskou biolozkou, co tu zije dvacet let a ta rikala, ze jedinym resenim by bylo vynalezt bombu, ktera zabije vsechny starsi nez 5 let a pak sem importovat ucitele ze zapadnich zemi - bohuzel ma asi pravdu :( )
Peru je zemi, kde clovek opravdu nevidi svetlo na konci tunelu.
Jeste par vet o kokainu. Peru je druhy (po Kolumbii) nejvetsi exporter kokainu na svete. Lidi se tu tim nijak netaji. Drogy tu zjevne zivi velke procento populace (alespon v Amazonii). Policie samozrejme nedela nic. Co by se tim zatezovala, jednodussi je buzerovat vesnicany za ruzne pitomosti.
Zaslechli jsme tu tak pribehy, ktere clovek asi neuslysi nikde jinde.
Projizdeli jsme vesnici, kde se vyrobou kokainu zivi. Vsichni to vedi. Nikdo proti tomu nic nedela. Kdo by cekal ostnate draty a drsne chlapiky s cernymi brylemi se samopaly ala beckove americke akcnaky, ten by byl silne zklaman.
Vesnice vypadala uplne jako vsechny ostatni. Decka se flakaly pred mistni skolou, na navsi prodavali pecene ryby. Lidi se chovali uplne normalne.
Nas guide v rezervaci nam vypravel, jak se zivil prevazenim kokainu v Pucallpe. Vrcholem ale bylo, kdyz popisoval, jak jeho bracha loni prevazel patnact kondomu kokainu v zaludku do Pekingu. Dle vseho si to nevymyslel.
Bracha dostal pas a papiry profesora jazyku z univerzity. V Pucallpe spolykal 15 kondomu (nevim kolik vazil kazdy) a letel trasou Pucallpa-Lima-Buenos Aires-Kuala Lumpur-Peking, tam zustal 14 dni a pak letel zpet. Kolik za to dostal nevime. Pravdou je, ze toto je tady asi jedina cesta, jak rychle prijit k penezum.
U nas studenti muzou jet v lete do Anglie a maji dost penez. Tady zadna takova moznost neni a mit novy mobil, to je prece tak skvela vec..
Obcas je zvlastni se bavit s lidmi na druhe strane barikady..
Gringo Vasek
P.S. - Na obvykle misto jsem nahral par kycovitych zapadu slunce a i jinych fotek z lodniho putovani + zvireci boogie. (tady to zacina)
úterý 14. dubna 2009
V Amazonii
Ahoj,
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
Kdyz uz zas mam pristup k netu tak napisu par vet jak pokracujeme.
V La Merced, odkud jsem psal posledne, jsme si uzili docela absurdnich situaci. Vrcholem bylo, kdyz nas nejaky Indian z pralesa zval na shlednuti autentickych Tyrolskych tancu - bohuzel jsme tuto nabidku museli odmitnout, bylo to trochu z ruky.
Jinak to netancuji Indiani, ale potomci Tyrolanu z asi jedine Rakouske kolonie ve svete, ktera se tady nedaleko nachazi.
Presto nam prijde docela absurdni jet do Peru shlednout Tyrolske tance. I kdyz, kdyby to byla Ceska kolonie, urcite bychom jeli.
Potom jsme pokracovali do Puerto Bermudez.
Auto melo solidni sedmihodinove zpozdeni. Tj. vstali jsme o pul ctvrte, ve ctyri byli pripraveni na odvoz a cekali pred hotelem. Krome nas tam byl jeste nejaky kluk s kytarou, takze jsme hodinu a pul delali Cesko-Peruanskou druzbu. O pul seste nas to prestalo bavit a sli jsme si zase lehnout. Pak jsme vstali v devet a sli se zeptat na terminal co se deje. Tam nas ujistili, ze za chvilku odjizdime. Coz se taky potvrdilo a v jedenact jsme vyjeli.
V Puerto Bermudez jsme bydleli v nadhernem drevenem baraku chlapka jmenem Jesus. Jesus pochazi ze Spanelska a projevuje se na nem syndrom cizincu zijicich v cizi zemi, tj. nadava na Peruance jak muze.
Nicmene barak ma nadherny a bylo nam tam s nim moc fajn. Jeden den jsme s nim podnikli vylet do dzungle. Pravda nic moc jsme nevideli - tj. videli jsme primarni destny prales, pruchozi pouze s macetou, ale i tak to stalo za to. Vedro, vlhko, tropicti brouci, motyli a kvetiny. Pouze jednou Jesus vypadl ze sve role distingovaneho pruvodce a to kdyz vyplasil asi trimetroveho hada (dle jeho slov). My s Hankou jsme ho bohuzel nevideli. Po navratu jsme pokracovali v pleneni Jesusovy zahrady, prece jen neomezene mnozstvi exotickeho tropickeho ovoce nemame kazdy den.
Dnes jsme dojeli do Pucallpy a zitra zkusime najit lod po rece do Iquitos. Chceme se taky zastavit jeste na nejake zvirata v rezervaci po ceste. Od Jesuse mame docela dobry tip, kde to zkusit.
Jinak cesta do Pucallpy byla asi nejhorsi silnice jakou jsme kdy jeli, bahno a vymoly vsude. Meli jsme 4WD Toyotu Hillux, navic specialne upravenou a stejne jsme meli dost problem se sem dostat, jednou bylo bahno tak vysoko, ze proteklo i dovnitr do auta. Jesteze dal pokracujeme lodi.
Vasek
pátek 10. dubna 2009
Konecne v tropech
Ahoj vsichni,
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.
Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.
Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.
Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.
Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.
Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).
Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.
Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.
Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.
Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.
Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.
Vas+Han
neděle 5. dubna 2009
Opet par fotek a tak..
Ahoj,
Pridal jsem par obrazku z poslednich +-10 dnu,
Tato fotka je z namesti v Cuscu. Pred zacatkem naseho vyletu po Jizni Americe jsme si predstavovali naivne horke noci, zvuk samby a polonahe krasky (tedy ja jsem si predstavoval ehm ehm...)..
No misto toho se nam tady o vikendech opakovane serviruje priblbla zupacka dechna a defile vsech moznych i nemoznych procesi silne pripomina nase prvomajove pruvody. Navic na tribunach se natrasaji stejni papalasi v uniformach, jak u nas pred nekolika lety.
Pravda dnes jsme videli prvni predvelikonocni procesi, lidi zpivali a mavali kusy kukurice, ci co to bylo. Rozhodne to bylo sympatictejsi nez "military guys", takze se treba blyska na lepsi casy. Bohuzel karneval jsme uz prosvihli :(.
Katedrala v Cuscu je vcelku monumentalni stavba, kde krestani vybiraji nekrestanske vstupne. Duhova vlajka co vlaje pred ni neni v tomto pripade vlajkou mezinarodniho hnuti gayu a lesbicek, ale vlajkou Cusca.
10 km jsme slapali po "defunct" (alespon podle naseho pruvodce) railway track na Macchu Picchu. Ze neni zas az tak "defunct" se ukazalo v jednom tunelu - to byste neverili jak se da rychle utikat. Jesteze si jsou strojvudci vedomi, ze tam slape spousta pitomcu a jedou asi dvacitkou (no mozna je to i proto, ze by pri rychlejsi jizde vykolejili).
Macchu Picchu nas nadchlo. Ruiny byly uchvatne a stejne tak spousta tropickych kvetin okolo. Co k tomu napsat. Vapencove strme skalnate svahy jsou vzdycky fotogenicke a jeste k tomu v tropech..
Co ale clovek nechape, je, proc to na tak nepristupnem miste proboha staveli...
Soustredne terasy v Moray jsou dalsi ukazkou stavitelske zrucnosti Inku. Opet ale nechapeme proc to tam postavili. Pruvodce tvrdi, ze tam pestovali plodiny a kazda terasa mela sve mikroklima, takze to mohla byt laborator pro testovani, co kde jak roste. Nam to ale po prohlidce mista prijde jako pekna blbost.
Amifteatr, obradni misto, ci neco na ten zpusob se nam zda pravdepodobnejsi - obili mohlo prijit az potom, kdyz byly spatne roky..
Co tvrdi Daniken radsi ani nebudu typovat :).
Par fotek z vyletu po inckem Sacred valley. Lidi tu ziji skoro stejne jako pred prichodem conquistadoru , tedy aspon v mistech kam nevede asfalt ani koleje. Zasnezene kopce maji pres 5000 m - moc hezke misto si hosi vybrali.
Nedelni trh v Andahuylas je misto kde clovek sezene opravdu vsechno.
Nektere veci vsak Evropan rozchazi opravdu tezko. Napr. zname uslovi o zabe v mixeru jsem az do dneska povazoval pouze za ponekud priblbly cesky vtip. Uz nepovazuju... (foto-censored;))
O Andach
Andy byly jednim z duvodu, proc jsme si vybrali Jizni Ameriku. Mame hory moc radi a tady si jich uzivame nad miru. Je tezke je jednoduse popsat, kdyz jsme z nich navic zatim videli jen malou cast. Presto se o nejaky popis aspon trochu pokusim (pochopitelne jen toho, co jsme zatim videli).
Nevim tedy jestli to nekoho zajima, ale stejne sem pisu, co me napadne, tak proc sem nepripsat toto.
Pokud bych zacal od uplneho jihu.
V Patagonii je vychodni, argentinska, strana And travnata a nudna. Step a step ktera prechazi do skalnatych a zalednenych casti cim je clovek vys, nebo jizneji. Obcas je srazkovy stin trochu mensi a tam pak maji Argentinci par narodnich parku jako Los Glacieros, Los Alerces, nebo Nahuel Huapi.
Chilska strana je oproti tomu nadherna (lesy, reky, ledovce, baziny i step) a ani tam zadne narodni parky nejsou. Pokud bych mel nekomu doporucit misto kam jet do Patagonie, tak by to bylo rozhodne na Carreteru Austral a vykaslat se na vsechny proklamovane parky typu Torres del Paine.
Cim jede clovek vic na sever, tim na chilske strane ubyva srazek. Lesy ale rostou skoro az k Santiagu. Dal na sever se krajina meni v polopoust a poust s par oazami jako San Pedro de Atacama. Na argentinske strane naopak srazek postupne pribyva a clovek tu najde cele spektrum biotypu od pousti az po horske destne lesy na nejvychodnejsich svazich (v Tucumanu a Jujuy).
V Bolivii se andsky hreben rozdeluje na vychodni a zapadni cast. Zapadni cast je sopecna, zatimco vychodni cast tvori vyvrasnene pasemne pohori (vyska je vetsinou 5000-6000 m.n.m) . Mezitim je ve vysce 3000-4000 m.n.m travnata plosina - altiplano. Zapadni svahy jsou poustni, vychodni jsou pokryty horskym mlznym lesem (tedy tam kde ho nevykaceli). Tak to nejak pokracuje az skoro ke Cuscu v Peru. Pak se altiplano zacne vlnit a nahradi ho oble kopce, nekde pripominajici nase Beskydy (pokud by tedy misto smrkovych monokultur na nich rostl borovicovo-eukaliptovy mix). Jinde jsou ovsem jejich rozmery giganticke a nepripominaji nic co jsme dosud videli. Zbytek dopisu az to uvidime :).
Pridal jsem par obrazku z poslednich +-10 dnu,
Tato fotka je z namesti v Cuscu. Pred zacatkem naseho vyletu po Jizni Americe jsme si predstavovali naivne horke noci, zvuk samby a polonahe krasky (tedy ja jsem si predstavoval ehm ehm...)..
No misto toho se nam tady o vikendech opakovane serviruje priblbla zupacka dechna a defile vsech moznych i nemoznych procesi silne pripomina nase prvomajove pruvody. Navic na tribunach se natrasaji stejni papalasi v uniformach, jak u nas pred nekolika lety.
Pravda dnes jsme videli prvni predvelikonocni procesi, lidi zpivali a mavali kusy kukurice, ci co to bylo. Rozhodne to bylo sympatictejsi nez "military guys", takze se treba blyska na lepsi casy. Bohuzel karneval jsme uz prosvihli :(.
Katedrala v Cuscu je vcelku monumentalni stavba, kde krestani vybiraji nekrestanske vstupne. Duhova vlajka co vlaje pred ni neni v tomto pripade vlajkou mezinarodniho hnuti gayu a lesbicek, ale vlajkou Cusca.
10 km jsme slapali po "defunct" (alespon podle naseho pruvodce) railway track na Macchu Picchu. Ze neni zas az tak "defunct" se ukazalo v jednom tunelu - to byste neverili jak se da rychle utikat. Jesteze si jsou strojvudci vedomi, ze tam slape spousta pitomcu a jedou asi dvacitkou (no mozna je to i proto, ze by pri rychlejsi jizde vykolejili).
Macchu Picchu nas nadchlo. Ruiny byly uchvatne a stejne tak spousta tropickych kvetin okolo. Co k tomu napsat. Vapencove strme skalnate svahy jsou vzdycky fotogenicke a jeste k tomu v tropech..
Co ale clovek nechape, je, proc to na tak nepristupnem miste proboha staveli...
Soustredne terasy v Moray jsou dalsi ukazkou stavitelske zrucnosti Inku. Opet ale nechapeme proc to tam postavili. Pruvodce tvrdi, ze tam pestovali plodiny a kazda terasa mela sve mikroklima, takze to mohla byt laborator pro testovani, co kde jak roste. Nam to ale po prohlidce mista prijde jako pekna blbost.
Amifteatr, obradni misto, ci neco na ten zpusob se nam zda pravdepodobnejsi - obili mohlo prijit az potom, kdyz byly spatne roky..
Co tvrdi Daniken radsi ani nebudu typovat :).
Par fotek z vyletu po inckem Sacred valley. Lidi tu ziji skoro stejne jako pred prichodem conquistadoru , tedy aspon v mistech kam nevede asfalt ani koleje. Zasnezene kopce maji pres 5000 m - moc hezke misto si hosi vybrali.
Nedelni trh v Andahuylas je misto kde clovek sezene opravdu vsechno.
Nektere veci vsak Evropan rozchazi opravdu tezko. Napr. zname uslovi o zabe v mixeru jsem az do dneska povazoval pouze za ponekud priblbly cesky vtip. Uz nepovazuju... (foto-censored;))
O Andach
Andy byly jednim z duvodu, proc jsme si vybrali Jizni Ameriku. Mame hory moc radi a tady si jich uzivame nad miru. Je tezke je jednoduse popsat, kdyz jsme z nich navic zatim videli jen malou cast. Presto se o nejaky popis aspon trochu pokusim (pochopitelne jen toho, co jsme zatim videli).
Nevim tedy jestli to nekoho zajima, ale stejne sem pisu, co me napadne, tak proc sem nepripsat toto.
Pokud bych zacal od uplneho jihu.
V Patagonii je vychodni, argentinska, strana And travnata a nudna. Step a step ktera prechazi do skalnatych a zalednenych casti cim je clovek vys, nebo jizneji. Obcas je srazkovy stin trochu mensi a tam pak maji Argentinci par narodnich parku jako Los Glacieros, Los Alerces, nebo Nahuel Huapi.
Chilska strana je oproti tomu nadherna (lesy, reky, ledovce, baziny i step) a ani tam zadne narodni parky nejsou. Pokud bych mel nekomu doporucit misto kam jet do Patagonie, tak by to bylo rozhodne na Carreteru Austral a vykaslat se na vsechny proklamovane parky typu Torres del Paine.
Cim jede clovek vic na sever, tim na chilske strane ubyva srazek. Lesy ale rostou skoro az k Santiagu. Dal na sever se krajina meni v polopoust a poust s par oazami jako San Pedro de Atacama. Na argentinske strane naopak srazek postupne pribyva a clovek tu najde cele spektrum biotypu od pousti az po horske destne lesy na nejvychodnejsich svazich (v Tucumanu a Jujuy).
V Bolivii se andsky hreben rozdeluje na vychodni a zapadni cast. Zapadni cast je sopecna, zatimco vychodni cast tvori vyvrasnene pasemne pohori (vyska je vetsinou 5000-6000 m.n.m) . Mezitim je ve vysce 3000-4000 m.n.m travnata plosina - altiplano. Zapadni svahy jsou poustni, vychodni jsou pokryty horskym mlznym lesem (tedy tam kde ho nevykaceli). Tak to nejak pokracuje az skoro ke Cuscu v Peru. Pak se altiplano zacne vlnit a nahradi ho oble kopce, nekde pripominajici nase Beskydy (pokud by tedy misto smrkovych monokultur na nich rostl borovicovo-eukaliptovy mix). Jinde jsou ovsem jejich rozmery giganticke a nepripominaji nic co jsme dosud videli. Zbytek dopisu az to uvidime :).
středa 1. dubna 2009
Od Macchu Picchu
Ahoj vsichni,
Prekonali jsme vsechny nemoci a mirime dal smerem k rovniku.
Posledni dny travime obdivovanim stavebni zrucnosti poslednich Inku. Byli jsme v Cuzcu a jak je z nadpisu patrne, i na Macchu Picchu.
Ale abych zacal od zacatku. Posledne jsme psali od jezera Titicaca - stravili jsme tam tri dny, jednak kvuli nasim zdravotnim problemum, druhak kvuli tomu, ze vesnicane zablokovali silnici a nikoho do Cuzca nechteli pustit. My jsme si rikali, ze to kdyztak nejak projedeme stopem, ale zrovna v ten den, kdy jsme chteli jet, vesnicane (po tydnu) blokadu zrusili. Za co demonstrovali netusime a mistni jsou na poskytovani informaci tohoto druhu velmi skoupi.
Cesta do Cusca probihala vcelku klidne, az na to, ze zahy pristoupila jedna babka prodavajici syry a vse zacalo pripominat znamou "syrovou" scenu ze Tri muzu ve clunu.
Cusco je moc pekne mesto, ponekud pripominajici vsechny ostatni mesta, ktere ma UNESCO pod patronatem - tj. kdyz pojedete do Ceskeho Krumlova uvidite stejne jednotny unifikovany obraz obchudku a hospudek. Pouze tady jsou prodejci o dost vtiravejsi a architektura se taky trochu, pochopitelne, lisi.
Jinak architektura, ktera nyni ve meste prevlada je spanelska (+ pochopitelne typicky chaoticko-jihoamericke predmesti)- jen nekde zustaly incke zaklady a tvar ulic je taky z ery Inku.
Macchu Picchu jsme puvodne chteli vynechat, protoze nejak tak nejsme priznivci predrazenych turistickych "top" pamatek. Kdyz se ale ukazalo, ze se na misto da dopravit i po vlastni ose, bez cestovek a predrazenych vlaku a jedina vec, ktera se tak musi zaplatit je vstupne, rozhodli jsme se tam prece jen vypravit.
(kratka odbocka)
V Peru zprivatizovali zeleznice. To zpusobilo, ze mistni je uz nepouzivaji a jezdi jimi pouze turiste.
Listek z Puna do Cusca stoji lidovych 3000 Kc (autobusem lze jet za 100 Kc), a protoze, s vyjimkou high season, vlakem nikdo nechce (prekvapive) jet, spoje se rusi. Mimochodem loni se jeste dalo jet vlakem za 350 Kc.
Vlaky z Cusca na Macchu Picchu stoji zhruba od 1000 Kc do 20000 Kc (je to asi 100 km). To radi Peruanske drahy nekam tesne za japonsky Sinkansen. Bohuzel ale jen cenove. Kvalitou to neni moc odlisne od Ceskych drah (nase EC je luxusnejsi).
Jelikoz tady vsude po Jizni Americe vidim zprivatizovane zeleznice, ktere byly zruseny, nebo se rusi, doufam, ze se to u nas Jancurovi neproda. Zaplat panbuh za nase pomale prodelecne drahy - aspon jezdi.
Osobne myslim, ze z dani platim (kdyz tedy pracuju :)) mnohem zbytecnejsi veci.
Ale zpet k Macchu Picchu.
Jeli jsme mistnimi autobusy pres jedno 4600 m vysoke sedlo, potom dolu, skoro az do amazonske dzungle a zpet nahoru do vesnice Santa Teresa, ktera je temer na dohled (kdyby nebylo porad zatazeno) od Macchu Picchu, ale z druhe strany. Ve vesnici jsme byli prakticky jedini turiste. Dalsi den jsme si udelali celodenni vylet na Macchu Picchu, coz zahrnovalo asi dve hodiny chuze po kolejich z druhe strany do turistickeho brlohu Aquas Calientes, ktery je primo pod ruinami, pak prohlidku ruin (asi 4 hodiny) a navrat zpet po stejne trase.
Vylet se nam moc libil, nikdy jsme nic podobneho nevideli. Mozna sem dam nejake fotky, ale myslim, ze uz jste vsichni urcite nejake videli.
Dnes jsme se pak presunuli po stejne trase zpet do vesnicky Ollantaytambo. Jsou tu taky moc pekne ruiny, velikosti srovnatelne s Macchu Picchu, ale trochu mene navstevovane. Je zajimave, ze prestoze jsme od Macchu Picchu jen 40 km daleko, klima je tady uplne odlisne. Macchu Picchu je v horskem destnem lese, vsude se vali mraky a casto prsi. Taky tam kvete vic orchideji, nez jsme videli kdekoliv jinde. Ollantaytambo ma klima podobne nasemu letu, a okoli vypada trochu jako Mohelnicka hadcova step.
Zdravi (konecne) zdravy Vasek a Hanka
Prekonali jsme vsechny nemoci a mirime dal smerem k rovniku.
Posledni dny travime obdivovanim stavebni zrucnosti poslednich Inku. Byli jsme v Cuzcu a jak je z nadpisu patrne, i na Macchu Picchu.
Ale abych zacal od zacatku. Posledne jsme psali od jezera Titicaca - stravili jsme tam tri dny, jednak kvuli nasim zdravotnim problemum, druhak kvuli tomu, ze vesnicane zablokovali silnici a nikoho do Cuzca nechteli pustit. My jsme si rikali, ze to kdyztak nejak projedeme stopem, ale zrovna v ten den, kdy jsme chteli jet, vesnicane (po tydnu) blokadu zrusili. Za co demonstrovali netusime a mistni jsou na poskytovani informaci tohoto druhu velmi skoupi.
Cesta do Cusca probihala vcelku klidne, az na to, ze zahy pristoupila jedna babka prodavajici syry a vse zacalo pripominat znamou "syrovou" scenu ze Tri muzu ve clunu.
Cusco je moc pekne mesto, ponekud pripominajici vsechny ostatni mesta, ktere ma UNESCO pod patronatem - tj. kdyz pojedete do Ceskeho Krumlova uvidite stejne jednotny unifikovany obraz obchudku a hospudek. Pouze tady jsou prodejci o dost vtiravejsi a architektura se taky trochu, pochopitelne, lisi.
Jinak architektura, ktera nyni ve meste prevlada je spanelska (+ pochopitelne typicky chaoticko-jihoamericke predmesti)- jen nekde zustaly incke zaklady a tvar ulic je taky z ery Inku.
Macchu Picchu jsme puvodne chteli vynechat, protoze nejak tak nejsme priznivci predrazenych turistickych "top" pamatek. Kdyz se ale ukazalo, ze se na misto da dopravit i po vlastni ose, bez cestovek a predrazenych vlaku a jedina vec, ktera se tak musi zaplatit je vstupne, rozhodli jsme se tam prece jen vypravit.
(kratka odbocka)
V Peru zprivatizovali zeleznice. To zpusobilo, ze mistni je uz nepouzivaji a jezdi jimi pouze turiste.
Listek z Puna do Cusca stoji lidovych 3000 Kc (autobusem lze jet za 100 Kc), a protoze, s vyjimkou high season, vlakem nikdo nechce (prekvapive) jet, spoje se rusi. Mimochodem loni se jeste dalo jet vlakem za 350 Kc.
Vlaky z Cusca na Macchu Picchu stoji zhruba od 1000 Kc do 20000 Kc (je to asi 100 km). To radi Peruanske drahy nekam tesne za japonsky Sinkansen. Bohuzel ale jen cenove. Kvalitou to neni moc odlisne od Ceskych drah (nase EC je luxusnejsi).
Jelikoz tady vsude po Jizni Americe vidim zprivatizovane zeleznice, ktere byly zruseny, nebo se rusi, doufam, ze se to u nas Jancurovi neproda. Zaplat panbuh za nase pomale prodelecne drahy - aspon jezdi.
Osobne myslim, ze z dani platim (kdyz tedy pracuju :)) mnohem zbytecnejsi veci.
Ale zpet k Macchu Picchu.
Jeli jsme mistnimi autobusy pres jedno 4600 m vysoke sedlo, potom dolu, skoro az do amazonske dzungle a zpet nahoru do vesnice Santa Teresa, ktera je temer na dohled (kdyby nebylo porad zatazeno) od Macchu Picchu, ale z druhe strany. Ve vesnici jsme byli prakticky jedini turiste. Dalsi den jsme si udelali celodenni vylet na Macchu Picchu, coz zahrnovalo asi dve hodiny chuze po kolejich z druhe strany do turistickeho brlohu Aquas Calientes, ktery je primo pod ruinami, pak prohlidku ruin (asi 4 hodiny) a navrat zpet po stejne trase.
Vylet se nam moc libil, nikdy jsme nic podobneho nevideli. Mozna sem dam nejake fotky, ale myslim, ze uz jste vsichni urcite nejake videli.
Dnes jsme se pak presunuli po stejne trase zpet do vesnicky Ollantaytambo. Jsou tu taky moc pekne ruiny, velikosti srovnatelne s Macchu Picchu, ale trochu mene navstevovane. Je zajimave, ze prestoze jsme od Macchu Picchu jen 40 km daleko, klima je tady uplne odlisne. Macchu Picchu je v horskem destnem lese, vsude se vali mraky a casto prsi. Taky tam kvete vic orchideji, nez jsme videli kdekoliv jinde. Ollantaytambo ma klima podobne nasemu letu, a okoli vypada trochu jako Mohelnicka hadcova step.
Zdravi (konecne) zdravy Vasek a Hanka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)