Po Vanocich a pred Novym rokem

Ahoj vsichni,

Po vydarenych vanocich v Argentinskem Tucumanu, kdy jsme se strasne prejedli stejku s vybornym bramborovym salatem a bylo nam hodne tezko (telo je holt navykle na stridmou cestovatelskou vlockovo-testovinovou dietu a takova kaloricka bomba ho pekne rozhodi) jsme si vzali nocni autobus a presunuli se do Mendozy. Duvod je nasnade - o vanocich jsme meli byt uz v Santiagu de Chile - cili minimalne 1500 km dal. V Mendoze bylo strasne vedro, tak jsme tam jen nakoupili zasoby na 3 dny do hor a vzali autobus az do Puente del Inca, ktery lezi primo pod Aconcaguou. Puvodne jsme tam taky chteli jezdit po vinicich na kole, ale v tom vedru by to bylo asi dost utrpeni.
Mimochodem, do Puente del Inca jsme jeli s autobusem, ktery stal min nez bylo uvedeno v pruvodci, coz se nam stalo v Argentine poprve (obvykle se plati tak 150-200% uvadene ceny). Ale byla to teda jizda. Autobus mel deravou strechu, 3 sedadla cislo 13 - jina cisla chybela, takze se cestujici porad hadali, kde ze to maji sedet (vsechny busy tu jsou mistenkove). Do kopce jel tak 20 a po rovine 40 (sledoval jsem to na GPS - protoze me zarazilo, ze nas predjizdi cykliste:)). No a po dvou hodinach snazeni pretrhl rozvodovy remen a zadrel motor - takze jsme museli cekat na dalsi.
V Puente del Inca jsme spali 3 noci, udelali jeden celodenni a 2 puldenni vylety po okolnich Andach, ktere jsou moc krasne, a uz trochu pripominaji nejake Evropske hory, tedy pripominaji je podstatne vic, nez Bolivijske Altiplano. Primo pod Aconcaguu jsme nesli - protoze se tam vybira nekrestanske vstupne, ktere navic diskriminuje cizince, coz my ze zasady nepodporujeme. Ono to bylo celkem jedno, protoze jinde se tam da chodit jak se komu zachce a Aconcagua je tak vysoka, ze je videt odevsad.
Taky tam bylo poznat, ze uz jsme podstatne jizneji, nez v Bolivii - spali jsme ve 2700 a vecer bylo docela chladno. Pred par tydny v Sucre jsme v teto vysce nepotrebovali ani spacak a na ulicich rostly pomerance.
Nejvyssi bod ktery jsme dosahli, byl jakysi bezejmenny kopec 3500 m.n.m ktery byl zajimavy jen tim, ze byl asi nejnizssim kopcem v okoli - nicmene vyhled z nej byl hezky.
Vcera jsme pak na 3 stopy prejeli Andy. S tim stopem jsme to docela vyhrali - protoze v Argentine zacali prazdniny a Chilani maji na hranicich neskutecnou byrokracii - takze osobaky cekali na odbaveni 24 hodin!!! (tj. predpokladame to, protoze nam rekli, ze pred nami je asi 300 aut a odbaveni jednoho trva 5 minut) - my jsme celou radu predesli a presli pesky do Chile, kde jsme za chvili stopli tirak dolu z hor. I tak, byl ale ten prechod pekny vopruz - tj. celkem 7 ruznych zastaveni vc. dvojite kontroly batohu a nekolikerych razitkovani ruznych papiru, jejichz ucel nam zustava do ted neznamy. Zkratka kdyz Terry Giliam tocil Brazil, mel to spis pojmenovat Chile a az zas prof. Druckmuller bude vykladat neco o Chile jako o idealnim state, tak ho poslu nekam... (pro srovnani - v Argentine jsme na hranicich s Bolivii prisli k okenku, dostali razitko a sli - procedura na 30 vterin).
Dnes jsme nakoupili zasoby na hory a vyrazime vlakem do Talcy a pak na 6 dni do rezervace Altos Lircay. Pak se zase ozveme.

Stastny Novy rok preji Vasek a Hanka.

P.S bohuzel tu neni Anglicka klavesnice a nam za chvili jede vlak - takze sem nestiham dat odkazy. Par fotek z teto casti vyletu proto najdete jako obvykle na http://picasaweb.google.com/wroclav78/AmericaLatina#5285587141953517170 - a dal. Prvni fotka je z vanocni hostiny, pak je tam travertinovy Puente del Inca, andska udoli, Aconcagua, andska kvetena, brodici Hanka atd :)

Toulanim novy svet nevybudujete!!

ChaaaChaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

Furt na jih...

Ahoj vsichni,

Vetsina cest miva manicke vrcholy, stejne jako obdobi utlumu a deprese. My uz dlouho stoupame vzhuru - at uz co se tyce zdravi, nalady, nebo zazitku - takze jen cekame, kdy zacne ten pozolny, ci strmy pad...

Naposled jsem psal z Tilcary na severu Argentiny.
Z Tilcary jsme vzali stopa zpusobem ponekud netradicnim - za Tilcarou demonstrovali nejaci vesnicane za pristup k pitne vode tak, ze prehradili silnici a za pul hodiny cely ten vlacek aut pustili - tj. stopnout neco v takovem chumlu bylo nemozne - navic ridici jsou po cekani otraveni a 100%tnich altruistu je na silnicich jako safranu. Takze jsme si vybrali nejluxusnejsi terenni Toyotu a sli se ridice zeptat rovnou, jestli by nas nepopovezl. Dopadlo to samozrejme dobre, dostali jsme pri vystupu z auta na dalsi cestu i vanocni chlebicek :). Pak jsme zkouseli stopovat na San Antonio de Los Cobres - ale nic tam nejelo, takze jsme zmenili plany, a protoze se spustila strasna vichrice, vzali jsme za vdek autobusem az do Salty. V Salte jsme kempovali 2 noci na mistni plovarne - obrovsky bazen (vetsi nez Dlouhy rybnik u Jilma - pro znale) trochu omezovalo, ze mel prumernou hloubku asi 1,3 metru - no aspon jsme se neutopili. Jinak nedaleko bazenu byla diskoteka, ktera druhou noc, co jsme tam spali (ctvrtek), jela od deseti vecer do sesti rano - ani nechci vedet, jak tam vypada horecka sobotni noci. Jinak Salta je celkem pekne mesto, na hony vzdalene poustnim udolim - vsude zeleno, horko, casto prsi. Ze Salty jsme jeli busem do Cafayate (do ted nevime jestli se vyslovuje - Kafaschat, Kafazat nebo Kafajat - mistni to zjevne taky nevi). Coz je uzasny vinny kraj - ve meste a okoli je asi 15 vinic, ktere maji vsechny ochutnavky zdarma - takze si muzete predstavit, jak clovek po obejiti mesta vypada. Nad mestem jsou asi 5000m vysoke kopce, casto tam prsi. V udoli pak neprsi vubec a uprostred jsou pisecne duny. Jeden den jsme sli na vylet do kanonu s koupanim, druhy den jsme si pujcili kolo a jezdili okolo - no a hlavne jsme degustovali. Maji tam proslavene bile Torrontes - ktere nam ve srovnani s nasimi bilymi viny prislo nic moc (a trochu i Chardonnay - to jsme ale nezkusili) a cervena vina - Cabernet-Sauignon, Malbec, Tannat - jejich smesky a v mensi mire Tempranillo a Syrah (Hlavne mistni Malbec je vyborny) - ty nam zase prijdou nasi moravskou optikou zcela famozni..
Dalsi den, az jsme se probrali, jsme stopli nemecky par na dovolene a jeli do Tafi del Valle - mestecko v horskem udoli s jezerem - 2000 metru vysoko. Jeli jsme tam pres jeden Andsky prusmyk (pres 3000 metru), prselo, zima, mlha a z mlhy vystupovaly obri kaktusy - moc zajimave..
Pak se pocasi umoudrilo a my se i prosli na par hodin po horach - pripominajicich Anglicky Lake District - travnate oble kopce, obcas stromy - vse krasne zelene. Dal by se tam udelat pekny putak.
Vecer jsme se seznamili s mladym brazilskym parem - vypili 4 lahve vina a az do pul 3 rano vyrvavali brazilsko-ceske songy na kytaru. Hanka se navic ucila sambu.
Taky ten kluk byl vyborny kytarista i zpevak (hral Jorge Bena, Django Reinharta, Jimiho Hendrixe i Beatles + spoustu skvele samby) - takze jsem si obcas pripadal jako uplny luuzr. Taky rikal, ze takhle hraji v Brazilii vsichni - takze se tam urcite vypravime.
Taky jsme meli po oba dva dny tam sveho psa - obrovskeho chlupateho vlcaka - chodil s nami vsude i do samoobsluh a v noci spal i v desti pred nasim stanem - navic byl hrozne chytry ... asi si po navratu poridime psa, fakt se nam po nem styska...


Vasek + Hanka

Jinak prejeme pekne vanoce z horkeho Tucumanu, kde stravime Stedry vecer. Myslime na vas - a ty dva dny (24 a 25) vam celkem zavidime. K vanocum proste zima a skarede pocasi patri vic nez tech 30 stupnu ve stinu tady.

On the road..

Ahoj vsichni,

Cas nazral, abychom zas trochu popsali, kde jsme a co vlastne delame.
Z La Pazu jsme se vydali do Sucre. Sucre je moc hezke mesto, zcela nebolivijske (asi jako Cesky Krumlov, neni typicky ceske mesto), klidne, ciste, nepanuje tam obvykly Bolivijsky chaos. Taky tam jezdi turiste jak z ciziny, tak z Bolivie. Nejlepsi na nem bylo, ze z centra do prirody to pesky trva asi 20 minut, takze jsme si tam udelali pekny vylet. Pak zacalo prset a lilo 2 dva dny, takze jsme maximalne mohli obdivovat mistni trziste a pit caj z koky. Pak jsme se presunuli na skok do Potosi, kde jsme si pripomeli nasi vanocni atmosferu - ozdoby v ulicich a hrozna zima - na Cerro Rico nad mestem dokonce napadl snih. Nocni autobus nas potom odvezl do Tupizy, mesta, kde to vypada jako na divokem zapade - udelali jsme si tam pekny vylet do Dablova kanonu, kolem Dablovych dveri (vubec mistni moc originality nepobrali, vse je bud del Diablo, nebo v lepsim pripade del Inca). V nedeli jsme se pak sli podivat na bolivijskou msi, kdyz je ten advent, ale teda nic moc - zkratka jak se do mse zapojuje prilis mnoho zvatlajicich deticek, tak to nejak ztraci tu slavnostni atmosferu. Odpoledne jsme sedli na autobus do Villazonu na hranicich s Argentinou. Ridic cestu ponekud nezvladl. Vyprostovani autobusu trvalo asi 2 hodiny a byla to zajimava sonda do duse narodu, apaticti nicnedelajici Bolivijci se tu dohadovali s cinorodymi, ale hloupymi Americany - kteri delali zase vsechno - napr. nesmyslne nosili kameny tam a zpatky... Nad vsim trunil zcela neschopny ridic, ktery porad neco kutil pod autobusem s heverem. Nakonec se po 2 hodinach podarilo prosadit, ze asi 20 lidi si vlezlo na jednu stranu autobusu, o coz jsme se snazili od zacatku, a autobus slavne vyjel ze zradne baziny (momentalne vyschle).
Dalsi den rano jsme presli hranici a ocitli se v Argentine - na neco jsme asi zapomeli, takze nam v pase chybi vystupni Bolivijske razitko, a stale mame jejich imigracni formular - Argentinskym celnikum to zjevne bylo jedno. Problem ovsem nastal, kdyz jsme pak uz v Argentine zjistili, ze smenarny jsou pouze na Bolivijske strane. Takze jsme asi hodinu pobihali po Quiace a pak vystali hodinovou frontu v jakesi obskurni bance s mistnimi pracujicimi, nez jsme ziskali nejaky cash abychom mohli jet dal. Z Quiacy jsme chytli sileny stop, jeli jsme na korbe pick-upu, ktery trasu do Tilcary co jezdi busy 4 hodiny dal pod 2. Cestou byli krasne vyhledy a slunko palilo. Dnes jsme si udelali dalsi vylet - pro zmenu opet do Dablova kanonu a jeste vic jsme se spalili. Napsal bych, ze jsme rudi jak Indiani, kdyby mistni Indiani nebyli krasne hnedi. Takze vypadame jako spareni cunici.

Z Tilcary Vas+Han

Mesicni bilancovani

Ahoj vsichni pratele, pribuzni i nahodni kolemjdouci ctouci tento blog.

Tak mame za sebou prvni mesic, takze muzeme udelat trochu takove bilancni shrnuti.

1. O co jsme prisli.

- Cepice (oba jsme uz svoji ztratili)
- Hodinky (pravdepodobne je ukradli - Hanka)
- Zub (vypadla me 5ka vpravo nahore)

2. Unava materialu a vyrobky, ktere se moc neosvedcuji.

- Slunecni bryle (noname - praskla jim obroucka ale slouzi - moje)
- Batoh Doldy Pumori 75 l (po 14 dnech urvana uchytka na boku, odlamuji se ruzne umelohmotne serepeticky - po vybornem predchozim typu, jsem cekal neco trochu jineho)

3. Co se naopak osvedcuje

Temer vse ostatni - spacak, boty, sandaly, fotak, stan, varic. Akorat u fotaku uz jsem dvakrat musel balonkem cistit zapraseny senzor - ale to se dalo v prasnych poustich cekat.

4. O Bolivijcich

- celkem sympaticti, pomerne uzavreni, nevnucujici, nevtiravi, neustale zvykajici koku, s hygienou to rozhodne neprehanejici nekuraci.

5. Piti

- Pisco Sour (popsano drive)
- Chuflay (vinna palenka + sprite) - celkem dobre
- Caipirinha (nejaka palenka + citrony - drti se palickou + led + cukr) - celkem dobre
- Pivo - drahe a nestoji tu za nic (zkouseny ruzne druhy)
- Vino - (Bolivijske) levne a vynikajici, Odrudove - ryzlink, cabernet sauvignon (barrique), jakostni i dezertni - vsechny byly vyborne.
- Dzusy - na ulici tu za 6 kc rovnou mackaji pomerance - vynikajici. Jinak se tu dari i ruznym shakum - hl banany, papaya, broskve - vsechno moc dobre a levne. Naopak balene dzusy jsou dost hrozne a drahe.

6. Jidlo

- Bolivie - levne, uspokojive, vetsinou varianty na kure s ryzi, bramborami, nebo steaky. Polevky jsou docela dobre a nekdy vydatnejsi nez druhy chod.

7. Ubytovani

- Bolivie - 100-200 Kc/noc a pokoj pro dva
- Chile - v podobne cenove relaci je ubytovani v kempech.



Toz asi tak

Z Tupizy - mesta Butche Cassidyho a Sundance Kida zdravi
Vasek a Hanka

Vylet na Huyana Potosi

Ahoj vsichni,

V patek jsme si zaplatili pruvodce a v sobotu vyrazili na vylet na Huyana Potosi - jak jsem uz asi nekdy psal - kopec nad La Pazem 6088 m.n.m.

Pripravy byly nasledujici. Nejdriv jsme si u travel agency vypujcili veci co nam chybely - tj. dobre kalhoty, dobre rukavice, navleky, macky, cepin. Odmitli jsme skorepinove boty, s tim, ze tam vylezeme v nasich trekovych. Protoze riskovat vystup v botech, ktere jsme nikdy nemeli na nohach se nam opravdu nechtelo - a taky se nam s nimi nechtelo tahat. Nasledne jsme zjistili, ze v celem La Pazu se neda sehnat vceli vosk na impregnaci nasich bot. Takze jsme trochu improvizovali, koupili vceli svicku v obchode s nejakymi carodejnickymi potrebami - bylna ni nejaky komentar, jak kdyz se doma zapali jak nas andel strazny ochrani, ci tak neco. No bez milosti jsme ji roztavili a zacali vtirat do bot. Bohuzel, ten vceli vosk byl jen asi tak 60%, zbytek parafin a nejake vonave prisady, takze boty ted vypadaji, jako by meli lepru, a kdyz ted jdeme po La Pazu, tak si vsichni cistici bot trhaji vlasy hruzou a zdalky na nas piskaji - a ze je jich tu fakt hodne.

V sobotu rano nas za zvuku vanocnich koled z radia vyvezli do Zongo passu, kde jsme pred tydnem zacinali nas trek a vydali jsme se nahoru. Za dve hodiny jsme dorazili do Refugia ve vysce 5130m.n.m odkud se v noci vyrazi na horu. Krome nas tam byl jen jeden fajn kluk z Colorada, takze jsme si trochu zpravili nazor na cestujici Americany.

Hance bohuzel bylo uz odpoledne docela spatne. Me bylo tak dobre, ze jsem po dnech stradani dojedl obed, snedl svou i cast Hanciny vecere na posezeni. To mozna byla chyba, protoze me pak bylo tezko a az do pulnoci, kdy byl budicek, jsem nezamhouril oka. V noci se zvedl strasny vichr, ktery cloumal refugiem a navic Hance nebylo dobre - typicke vyskove problemy hlava+nevolnost, takze se rozhodla se na to vykaslat, coz udelala jedine dobre.

My (tj. ja+muj guide) jsme vysli o pul druhe. Cela cesta je po ledovci, nebo snehovych polich, az na maly kousek tesne pred vrcholem, ktery je tak prudky, ze tam zadny snich neni. Pro me to byl docela drsny zazitek, prece jen praskliny v ledovcich kde clovek nevidi dno, nepreskakuju kazdy den - jeste k tomu s baterkou.

Celkem rychle jsme postupovali vzhuru a predbihali dalsi pruvodce, kteri vyrazeli z refugia asi 100m nad tim nasim. (celkem tam lezlo asi 10 lidi, nahoru vylezlo tak 6).
Asi od 5500 (mel jsem GPS) jsem zacal mit taky problemy. Zacalo me byt spatne, obcas se me chtelo zvracet, sipal jako 90ti leta starena, prestavky na nabrani dechu byli cim dal castejsi. Navic fucel dost silny vitr, a mel jsem strach jestli me neomrzaji prsty na jedne noze - moc jsem je necitil, a taky trochu nos. V podstate, kdyz jsem sel rychle, tak jsem nemohl dychat a bylo me zle, kdyz jsem sel pomalu tak me mrzly prsty.
V jednu chvili jsem si rikal, ze na to kaslu, ze me to za to nestoji, pak jsem si zapnul GPS a zjistil jsem ze jsem 15 m pod vrcholem, takze tak.

Na vrcholu jsem byl 5:25, prave svitalo , byla videt Titicaca, La Paz,vsechny vysoke hory Cordillera Real, sopky az v Chile, mraky nad Amazonii. Pravda moc jsem si to neuzival. Zkousel jsem fotit, ale vzdy tak po 3 fotkach se uplne vybyly baterky do fotaku, navic me omrzala ruka, takze jsem do ni musel minutu mlatit, nez se do ni vratil cit. vzhledem k tomu, ze v La Paz jsou v noci 3 C, a Huyana je o 2500 m vys, tak mohlo byt tak - 12 + vitr.

Po navratu me bylo strasne zle, vyskrabal jsem se na silnici, kde nas mel vyzvednout autobus a usnul (za mnou je nas guide, byl opravdu vyborny, bez nej bych tam nevylezl ani nahodou). Jist ani pit jsem nemohl - voda v lahvi, me stejne zmrzla.

Nejak jsme zkonstatovali, ze to neni nic pro nas, a ze uz asi nikdy na zadnou takovou horu lezt nezkusime.


Vasek

Vylet na Valle de Luna

La Paz je neskutecne ruznorode mesto, v okruhu 30 km od mesta jsou ledovcove stity hor, horsky destny les, stepni altiplano i vyprahla poust. Chybi snad jen more. No a prave do poustni casti jsme si vcera udelali kratky vylet. Je to oblast na jih od mesta, ktera se vyznacuje tim, ze tam nic moc neroste (ale tim vic vyniknou pestrobarevne skaly a bizarni kanony vymlete vodou) a taky tim, ze tam bydli hornich deset tisic.
Jeli jsme mistni MHD - da-li se ten minivan tak nazvat. Prvni nas problem nastal, kdyz jsme byli lini se zeptat, kde mame vystoupit. Znate to lina huba.. Takze jsme vysedli asi nekde trochu jinde. Nedaleko byla ale na kopci vyhlidka, tak jsme se tam vyskrabali a premysleli, ktere to udoli je asi to Valle de Luna. Nakonec jsme si jedno vybrali a sli do nej. No zajimave to rozhodne bylo, Kanon i utvary zcela odpovidali popisu, jen tam nevedla cesta - teda vedla, pres jakysi smetak a ta zahy koncila, pak tam nevybirali vstupne a nebyli tam zadni turiste. Chvili jsme tim labyrintem Kanonu bloudili az jsme se uplne ztratili. Cesta zpet nevedla, tak jsme premysleli jak dal. Nakonec jsme dobloudili k nejakemu plotu, kterym jsme prolezli, protoze uz nas to tam fakt prestavalo bavit. No a ocitli jsme se na nadhernem golfovem hristi, pro par privilegovanych. Kolem jezdili kropici a strihaci travniku v oblecich a nedaleko par postarsich gentlemanu hralo golf. Suverene jsme prosli arealem s peclive pripravenou vetou "estamos perdido, a donde es salida, por favor?" - ktera se zkrousenym vyrazem priblbleho turisty vzdy zabere.
Nakonec jsme ji pouzili, protoze ta smetanka ma i uvnitr arealu, neco jako vnitrni kontrolu totoznosti osob aby jim tam nelozili loseri jako my. Nastesti to zabralo a tak nas jen slusne vypakovali ven a jeste nam vysvetlili kudy se dostat na cestu k La Pazu - no a tim nase dobrodruzstvi skoncilo.

Tak jsme si nakonec zaplatili pruvodce a zitra vyrazime na Huyanu Potosi, v pondeli snad uz konecne pak vyrazime na jih.


Loser Vasek

Vylet do And

Ahoj vsichni u nas. Posledne jsem psal, ze jsme koupili mapu a vyrazili do And. Tedy krome mapy jsme si jeste koupili jidlo na tri dny, ale vylet se nam protahl na pet, takze jsme ted trochu pohubli, ale snazime se to rychle dohnat.
Nas vylet zacal v sobotu rano. Za La Pazem jsme stopli nakladak a na korbe jsme se vyvezli az do prusmyku Zongo pod Huyana Potosi (ten nejvyssi kopec v okoli - a to co je za tim ledovcem na obrazku). Nebyl to zadny med. Strasne na te korbe foukalo, nebo byl clovek v zavetri, ale zase mel plne oci pisku a cichal vyfukove plyny. Nicmene jsme tam stastne dojeli a vydali se na pruzkum terenu. Potkali jsme tam Davida a Lenku, kteri se prave vraceli z pokusu o dobyti vrcholu, pak jsme se jeste chvili poflakovali po okoli nez jsme zataborili (asi 4750 m.n.m). Vecer jsme taky vymysleli kam to presne vlastne pujdeme - nejak nam to planovani moc nejde :). Druhy den rano byla mlha a obcas mrholilo - perioda onoho "unusualy good weather" jak tvrdila slecna v La Paz, zjevne prave skoncila. moc jsme toho nevideli, jednim z rozptyleni bylo pouze stado lam, ktere se vynorili z mlhy, turiste zadni, jen tri indiani. Asi ve dve odpoledne zacalo prset a prselo az do dalsiho dne rano. Taky mlha byla, ze nebylo nic videt. Rano jsme si rikali, ze uz by teda prset mohlo prestat a ono se to skoro splnilo. Zacalo snezit. Tak jsme vyrazili na nejtezsi usek bez cesty jen podle mapy a GPS a tipovali jsme kudy asi tak mame jit. Kdyz jsme vysli az nahoru, najednou se zvedla mlha a my aspon videli jak to kolem vlastne vypada. Optimisticky jsem oblekl kratasy a do ctvrt hodiny se spustili kroupy a takova slota, ze jsme zase rychle padili dolu. Prset prestalo az ve ctyri odpoledne. Tady varime obed. Na vecer jsme sesli na znamy Choro trek - starou cestu Inku, ktera asi na 50 km, klesa asi o 3500 metru. Dalsi dva dny jsme pak sli po nem, takze aspon ubyly problemy s navigaci. Taky jsme se snazili podporovat mistni domorodce a navic lahvacek nikdy nezaskodi, byt bylo devet rano. Cely ten trek je moc hezky, horske louky prechazi postupne v horsky destny les a tropicky prales. Kvete a roste tu spousta neznamych kvetin, letaji kolibrici, papousci a motyli. Dalsi dva dny ale zase prselo, takze jsme dolu sesli jak zmokle slepice. Jidlo nam nejakym zazrakem vyslo - posledni obed byla jedna cinska polevka z domova, zahustena zbylymi vlockami a zbylym cesnekem. Ted se susime v La Pazu, kam jsme vcera za tmy dorazili a premyslime co dal.

Trochu off-topic : na to tady musime kazdy den koukat :)


Vylouhovany Vasek