On the road..

Ahoj vsichni,

Cas nazral, abychom zas trochu popsali, kde jsme a co vlastne delame.
Z La Pazu jsme se vydali do Sucre. Sucre je moc hezke mesto, zcela nebolivijske (asi jako Cesky Krumlov, neni typicky ceske mesto), klidne, ciste, nepanuje tam obvykly Bolivijsky chaos. Taky tam jezdi turiste jak z ciziny, tak z Bolivie. Nejlepsi na nem bylo, ze z centra do prirody to pesky trva asi 20 minut, takze jsme si tam udelali pekny vylet. Pak zacalo prset a lilo 2 dva dny, takze jsme maximalne mohli obdivovat mistni trziste a pit caj z koky. Pak jsme se presunuli na skok do Potosi, kde jsme si pripomeli nasi vanocni atmosferu - ozdoby v ulicich a hrozna zima - na Cerro Rico nad mestem dokonce napadl snih. Nocni autobus nas potom odvezl do Tupizy, mesta, kde to vypada jako na divokem zapade - udelali jsme si tam pekny vylet do Dablova kanonu, kolem Dablovych dveri (vubec mistni moc originality nepobrali, vse je bud del Diablo, nebo v lepsim pripade del Inca). V nedeli jsme se pak sli podivat na bolivijskou msi, kdyz je ten advent, ale teda nic moc - zkratka jak se do mse zapojuje prilis mnoho zvatlajicich deticek, tak to nejak ztraci tu slavnostni atmosferu. Odpoledne jsme sedli na autobus do Villazonu na hranicich s Argentinou. Ridic cestu ponekud nezvladl. Vyprostovani autobusu trvalo asi 2 hodiny a byla to zajimava sonda do duse narodu, apaticti nicnedelajici Bolivijci se tu dohadovali s cinorodymi, ale hloupymi Americany - kteri delali zase vsechno - napr. nesmyslne nosili kameny tam a zpatky... Nad vsim trunil zcela neschopny ridic, ktery porad neco kutil pod autobusem s heverem. Nakonec se po 2 hodinach podarilo prosadit, ze asi 20 lidi si vlezlo na jednu stranu autobusu, o coz jsme se snazili od zacatku, a autobus slavne vyjel ze zradne baziny (momentalne vyschle).
Dalsi den rano jsme presli hranici a ocitli se v Argentine - na neco jsme asi zapomeli, takze nam v pase chybi vystupni Bolivijske razitko, a stale mame jejich imigracni formular - Argentinskym celnikum to zjevne bylo jedno. Problem ovsem nastal, kdyz jsme pak uz v Argentine zjistili, ze smenarny jsou pouze na Bolivijske strane. Takze jsme asi hodinu pobihali po Quiace a pak vystali hodinovou frontu v jakesi obskurni bance s mistnimi pracujicimi, nez jsme ziskali nejaky cash abychom mohli jet dal. Z Quiacy jsme chytli sileny stop, jeli jsme na korbe pick-upu, ktery trasu do Tilcary co jezdi busy 4 hodiny dal pod 2. Cestou byli krasne vyhledy a slunko palilo. Dnes jsme si udelali dalsi vylet - pro zmenu opet do Dablova kanonu a jeste vic jsme se spalili. Napsal bych, ze jsme rudi jak Indiani, kdyby mistni Indiani nebyli krasne hnedi. Takze vypadame jako spareni cunici.

Z Tilcary Vas+Han