Asi by se měla většina článků psát, když je pisatel v pohodě, v duši se rozprostírá mírně optimistická, či mírně skeptická nálada – podle toho jak to kdo má rád.
Hmm.. Bolí mě zub, mám teplotu, zítra vstávám o půl šesté ráno do práce, trochu mě bolí hlava. Zkrátka troska..
Původně jsem chtěl sem napsat co všechno si bereme s sebou, to se ostatně v takových cestovních blozích(?) většinou píše, ale ještě jsme to nějak nestihli promyslet. Navíc nevím, koho by zajímalo, jakou si s sebou vezmu mikinu, nebo kalhoty.
Je to docela zvláštní představa. Postel, teplá sprcha, pohodlí domova, internet, to všechno nám za pár dní zmizí ze života. Ne že bych toho nějak litoval. Spíš je to docela šok. Věřím, že pro člověka který nikdy nikam necestoval, nepřekonatelná překážka. Taky můj stav se rozhodně nedá nazvat těšením, spíš nejistota a obavy, Hanka je na tom podobně.
Co ale snad by někoho mohlo zajímat, je, kam se to vůbec chystáme. Tedy, první část je zatím dost nejasná. Chceme jet s kamarády do Bolívie. Je to celkem pochopitelné, že aspoň část cesty chceme jet s někým dalším, samoty si užijeme ažaž. Trochu je škoda, že je to ta první část. Co mě taky moc netěší je to, že se budeme muset přizpůsobit jejich tří-týdennímu kvapu a místo přesunů stopem chvátat autobusy. No ale co, cestování je stejně velmi často hledáním kompromisů, jak mezi ideálem a tím na co stačí síly, tak mezi tím co by chtěl každý z nás. To, že ten kompromis budeme hledat pár týdnů ve čtyřech, vůbec nemusí vadit.
Po Bolívii, chceme přejet do Argentiny a zvolna putovat pouštní krajinou na jih. Někde u Akonkaguy zahnout doprava a přejet zpět do Santiaga (na vánoce, nebo na Nový rok). No a pak Patagonie – na tu se oba těšíme moc a moc. Co bude dál suď bůh – Velikonoční ostrov, Galapágy, Brazílie?
