Ahoj vsichni u nas. Posledne jsem psal, ze jsme koupili mapu a vyrazili do And. Tedy krome mapy jsme si jeste koupili jidlo na tri dny, ale vylet se nam protahl na pet, takze jsme ted trochu pohubli, ale snazime se to rychle dohnat.
Nas vylet zacal v sobotu rano. Za La Pazem jsme stopli nakladak a na korbe jsme se vyvezli az do prusmyku Zongo pod Huyana Potosi (ten nejvyssi kopec v okoli - a to co je za tim ledovcem na obrazku). Nebyl to zadny med. Strasne na te korbe foukalo, nebo byl clovek v zavetri, ale zase mel plne oci pisku a cichal vyfukove plyny. Nicmene jsme tam stastne dojeli a vydali se na pruzkum terenu. Potkali jsme tam Davida a Lenku, kteri se prave vraceli z pokusu o dobyti vrcholu, pak jsme se jeste chvili poflakovali po okoli nez jsme zataborili (asi 4750 m.n.m). Vecer jsme taky vymysleli kam to presne vlastne pujdeme - nejak nam to planovani moc nejde :). Druhy den rano byla mlha a obcas mrholilo - perioda onoho "unusualy good weather" jak tvrdila slecna v La Paz, zjevne prave skoncila. moc jsme toho nevideli, jednim z rozptyleni bylo pouze stado lam, ktere se vynorili z mlhy, turiste zadni, jen tri indiani. Asi ve dve odpoledne zacalo prset a prselo az do dalsiho dne rano. Taky mlha byla, ze nebylo nic videt. Rano jsme si rikali, ze uz by teda prset mohlo prestat a ono se to skoro splnilo. Zacalo snezit. Tak jsme vyrazili na nejtezsi usek bez cesty jen podle mapy a GPS a tipovali jsme kudy asi tak mame jit. Kdyz jsme vysli az nahoru, najednou se zvedla mlha a my aspon videli jak to kolem vlastne vypada. Optimisticky jsem oblekl kratasy a do ctvrt hodiny se spustili kroupy a takova slota, ze jsme zase rychle padili dolu. Prset prestalo az ve ctyri odpoledne. Tady varime obed. Na vecer jsme sesli na znamy Choro trek - starou cestu Inku, ktera asi na 50 km, klesa asi o 3500 metru. Dalsi dva dny jsme pak sli po nem, takze aspon ubyly problemy s navigaci. Taky jsme se snazili podporovat mistni domorodce a navic lahvacek nikdy nezaskodi, byt bylo devet rano. Cely ten trek je moc hezky, horske louky prechazi postupne v horsky destny les a tropicky prales. Kvete a roste tu spousta neznamych kvetin, letaji kolibrici, papousci a motyli. Dalsi dva dny ale zase prselo, takze jsme dolu sesli jak zmokle slepice. Jidlo nam nejakym zazrakem vyslo - posledni obed byla jedna cinska polevka z domova, zahustena zbylymi vlockami a zbylym cesnekem. Ted se susime v La Pazu, kam jsme vcera za tmy dorazili a premyslime co dal.
Trochu off-topic : na to tady musime kazdy den koukat :)
Vylouhovany Vasek
2 komentáře:
Svarove, diky za krasny fotky. Co vyskova nemoc, uz jste se aklimatizovali? A koka pomaha?
Ahoj, Vyskova nemoc ma u nas u kazdeho uplne odlisny prubeh. Me je v podstate stejne jako na uplnem zacatku, tj. vylezu do 4500, nebo 5000, trochu se fyzicky namaham a trochu me pak boli hlava - vezmu pulku ibuprofenu a vse je ok. Hanka byla na zacatku uplne vyrizena, bylo ji zle, ted ji ale hlava neboli ani trochu a je vic v pohode nez ja. Takze asi tak.
Koka je celkem fajn - ale ze by to byl nejaky spasitelny zivotabudic to ani omylem. Trochu to ulevuje, pri fyzicke namaze hodne vysoko, clovek trochu ostreji vidi a mene vnima namahu, ale nic zazracneho. Kafe ma treba ucinky silnejsi - a taky je podstatne lepsi.
Okomentovat