Vylet na Huyana Potosi

Ahoj vsichni,

V patek jsme si zaplatili pruvodce a v sobotu vyrazili na vylet na Huyana Potosi - jak jsem uz asi nekdy psal - kopec nad La Pazem 6088 m.n.m.

Pripravy byly nasledujici. Nejdriv jsme si u travel agency vypujcili veci co nam chybely - tj. dobre kalhoty, dobre rukavice, navleky, macky, cepin. Odmitli jsme skorepinove boty, s tim, ze tam vylezeme v nasich trekovych. Protoze riskovat vystup v botech, ktere jsme nikdy nemeli na nohach se nam opravdu nechtelo - a taky se nam s nimi nechtelo tahat. Nasledne jsme zjistili, ze v celem La Pazu se neda sehnat vceli vosk na impregnaci nasich bot. Takze jsme trochu improvizovali, koupili vceli svicku v obchode s nejakymi carodejnickymi potrebami - bylna ni nejaky komentar, jak kdyz se doma zapali jak nas andel strazny ochrani, ci tak neco. No bez milosti jsme ji roztavili a zacali vtirat do bot. Bohuzel, ten vceli vosk byl jen asi tak 60%, zbytek parafin a nejake vonave prisady, takze boty ted vypadaji, jako by meli lepru, a kdyz ted jdeme po La Pazu, tak si vsichni cistici bot trhaji vlasy hruzou a zdalky na nas piskaji - a ze je jich tu fakt hodne.

V sobotu rano nas za zvuku vanocnich koled z radia vyvezli do Zongo passu, kde jsme pred tydnem zacinali nas trek a vydali jsme se nahoru. Za dve hodiny jsme dorazili do Refugia ve vysce 5130m.n.m odkud se v noci vyrazi na horu. Krome nas tam byl jen jeden fajn kluk z Colorada, takze jsme si trochu zpravili nazor na cestujici Americany.

Hance bohuzel bylo uz odpoledne docela spatne. Me bylo tak dobre, ze jsem po dnech stradani dojedl obed, snedl svou i cast Hanciny vecere na posezeni. To mozna byla chyba, protoze me pak bylo tezko a az do pulnoci, kdy byl budicek, jsem nezamhouril oka. V noci se zvedl strasny vichr, ktery cloumal refugiem a navic Hance nebylo dobre - typicke vyskove problemy hlava+nevolnost, takze se rozhodla se na to vykaslat, coz udelala jedine dobre.

My (tj. ja+muj guide) jsme vysli o pul druhe. Cela cesta je po ledovci, nebo snehovych polich, az na maly kousek tesne pred vrcholem, ktery je tak prudky, ze tam zadny snich neni. Pro me to byl docela drsny zazitek, prece jen praskliny v ledovcich kde clovek nevidi dno, nepreskakuju kazdy den - jeste k tomu s baterkou.

Celkem rychle jsme postupovali vzhuru a predbihali dalsi pruvodce, kteri vyrazeli z refugia asi 100m nad tim nasim. (celkem tam lezlo asi 10 lidi, nahoru vylezlo tak 6).
Asi od 5500 (mel jsem GPS) jsem zacal mit taky problemy. Zacalo me byt spatne, obcas se me chtelo zvracet, sipal jako 90ti leta starena, prestavky na nabrani dechu byli cim dal castejsi. Navic fucel dost silny vitr, a mel jsem strach jestli me neomrzaji prsty na jedne noze - moc jsem je necitil, a taky trochu nos. V podstate, kdyz jsem sel rychle, tak jsem nemohl dychat a bylo me zle, kdyz jsem sel pomalu tak me mrzly prsty.
V jednu chvili jsem si rikal, ze na to kaslu, ze me to za to nestoji, pak jsem si zapnul GPS a zjistil jsem ze jsem 15 m pod vrcholem, takze tak.

Na vrcholu jsem byl 5:25, prave svitalo , byla videt Titicaca, La Paz,vsechny vysoke hory Cordillera Real, sopky az v Chile, mraky nad Amazonii. Pravda moc jsem si to neuzival. Zkousel jsem fotit, ale vzdy tak po 3 fotkach se uplne vybyly baterky do fotaku, navic me omrzala ruka, takze jsem do ni musel minutu mlatit, nez se do ni vratil cit. vzhledem k tomu, ze v La Paz jsou v noci 3 C, a Huyana je o 2500 m vys, tak mohlo byt tak - 12 + vitr.

Po navratu me bylo strasne zle, vyskrabal jsem se na silnici, kde nas mel vyzvednout autobus a usnul (za mnou je nas guide, byl opravdu vyborny, bez nej bych tam nevylezl ani nahodou). Jist ani pit jsem nemohl - voda v lahvi, me stejne zmrzla.

Nejak jsme zkonstatovali, ze to neni nic pro nas, a ze uz asi nikdy na zadnou takovou horu lezt nezkusime.


Vasek