Konecne v tropech

Ahoj vsichni,

Cas nazral, takze zas vyplodim par souvislych a (snad) smysluplnych radku o tom, jak probihala a probiha nase cesta.

Po vyletech na Macchu Picchu a v Sacred Valley jsme se prez Cuzco premistili o par set kilometru severne, navstivili mesta Andahuylas a Ayacucho a skoncili v mestecku La Merced pod horami na kraji Amazonie.

Zacatek byl pro me nejhorsi. Z Cuzca jsme si koupili listek na autobus do mestecka Andahuylas uprostred And. Cesta trvala 10 hodin a pro me to bylo jeden z nejhorsich zazitku za cely nas vylet. V Cuzcu jsem totiz opet asi snedl neco, co jsem nemel. Nasledovala akutni otrava, kterou jsem si protrpel castecne v autobuse a pak i na hotelu v Andahuylas. Priserny prujem, nutkani zvracet, nekolik propocenych tricek a neschopnost dva dny delat cokoliv rozumneho, byly jejim vysledkem. Hance jako obvykle nic nebylo. Zkratka asi jsem uz na to cestovani moc starej :).
Nicmene diky me indispozici jsme se zdrzeli a mohli tak navstivit uzasny mistni nedelni trh, videt msi v kecuanstine a vubec opet trochu zrelaxovat. Holt vse spatne je k necemu dobre. V pondeli jsme se pak, opet busem, presunuli do Ayacucha.

Jinak pominu-li me problemy, tak cesta pres Andy byla nadherna.
Asi nejhezci usek byl z Abancay do Andahuylas, kdy lze rict, ze obe mesta jsou pres kopec. Pres ten kopec se ale autobus splha 5 hodin a jeste po 2,5 hodinach clovek vidi misto ze ktereho vyjel (zkuste si predstavit, ze jedete z Brna do Ceskych Budejovic a jeste u Jindrichova Hradce vidite Brno). Samozrejme autobusy tu jedou o dost pomaleji, protoze neni asfalt a cesta je rozbita.

Ayacucho je pekne mestecko uprostred And. Pred deseti-patnacti lety to bylo centrum Peruanske "revoluce" vedene maoistickou svetlou stezkou. Nastesti uz jeji vudce sedi nejaky ten patek ve vezeni a mesto je v soucasnosti uplne bezpecne.

Nevime jak se v Peru slavi vanoce, ovsem velikonoce se tu slavi o dost vic nez u nas.
Ze vsech mist v Peru se pak velikonoce slavi nejvic prave v Ayacuchu, kam se sjizdi spousty turistu (az na par vyjimek pouze Peruancu).
Oslavy probihaji vic jak tyden a jsou monumentalni. Atmosfera nam tu trochu pripominala nase ohnostroje u prehrady.
Kazdy vecer se konala procesi, ktera sice moc zajimava nebyla, ale to co jim predchazelo uz ano.
Kazdy spolek, firma, skola, ci jakakoliv jina instituce, ktera v Peru neco znamena si totiz "zabookuje" cast ulice, nebo namesti, kudy procesi prochazi a vytvori v podvecer na zemi nejaky obrazec, prevazne z kvetin, o rozmerech +- 7x7 m (pres celou siri ulice). Pres ten pak procesi prejde a ... rozdupe ho.
Nektera dila jsou skutecne mistrovska a firmy si na ne zrejme najimaji nejlepsi profiky jake sezenou (zkusim sem pak dat nejake fotky). Nam osobne prislo jako neskutecna skoda, ze pote, co se veledilo vytvori (treba 5 hodin prace 10 lidi) ho nejaky pitomy pruvod behem peti minut uplne rozslape. No ale tradice je proste tradice.
Taky jsme si v Ayacuchu pripadali trochu jako "rock stars". Duvodem bylo, ze mistni skolaci, co prave maturovali, dostali ukolem natocit interview s nejakymi zahranicnimi turisty.
Nanestesti zahranicnich turistu tu bylo minimum, takze si nas v podstate mezi sebou predavali. Nastesti se otazky vicemene opakovali, takze i s nasi spanelstinou jsme na to stacili (doufam jen, ze se po prijezdu nenajdeme na youtube:)).

Z Ayacucha jsme chteli pokracovat dal pres Huancavelicu a Huancayo, ale kvuli urcitym komplikacim (autobusy nejezdili kam bychom potrebovali, nebo byly moc drahe) jsme nakonec zmenili plany a rekli si, ze mame uz dost kodrcani se po polnackach pres Andy a vzali jsme nocni autobus do Limy.
Z Limy jsme zatim moc nevideli, protoze jsme hned vzali dalsi autobus az sem do La Merced. Jedine co tak muzeme napsat je, za je to prvni mesto teto velikosti co jsme videli, ktere nema autobusovy terminal. Autobusy si tak jezdi v podstate odkudkoliv a hledani mista odjezdu je zrejme casto slusna detektivka.

Cesta pres Andy opet stala za to. Z pouste od hladiny more se autobus vysplhal az do 4800 m vysokeho prusmyku, kde snezilo a pak zas klesnul o vic jak 4000 m do Amazonske dzungle. To cele asi na 200 kilometrech.

Vcera jsme si tak s Hankou rikali, ze Peru je vcelku pekna zeme, ale lidi za moc nestoji. Porad se nam jenom snazi neco prodat, clovek si s nimi nemuze poradne promluvit, protoze o jiny kontakt vcelku nemaji zajem. No a hned vecer se nam stalo, ze nas sousede na hotelu pozvali na pisco a pak jsme sli na mistni diskoteku a tancovali a parili asi do ctyr do rana. Tak to vidite.

Jeste nez skoncim napisu par slov o kave.
V Peru se kava pestuje, proto jsme se sem moc tesili. V Chile i v Bolivii se serviruji vylucne instantni brecky (v Argentine je to o dost lepsi), takze jsme si zvykli varit kafe sami a tesili se, ze to treba v Peru bude lepsi. Omyl. Prestoze maji kavove plantaze a vybornou kavu vyvazi, vsude, kde jsme zatim byli nam nabizeli odporne Nescafe.
Nastesti tady v La Merced se to zmenilo a konecne jsme si mohli vychutnat vynikajici kavu a to doslova primo z plantaze.
Pred par mesici jsem prestal kavu uplne sladit. Tady je to kafe tak dobre, ze do nej nemusim pridavat ani mleko, aby mi chutnalo. Taky jsme si u kavy na vas vsechny "zavisle" vzpomeli. Skoda ze tu nejste.

Zitra odjizdime dal do pralesu, konkretne do Puerto Bermudez. Protoze tam ani nejezdi autobusy (jedem nakladakem - ale "protekcne" v kabine), nepredpokladam, ze by tam byl internet. Od tam budem shanet lod do mesta Pucallpa a pak dal po Amazonce do Iquitosu. Az bude prilezitost tak se zase ozveme.

Vas+Han