Z Puna

Ahoj vsichni, ktere jeste neomrzelo cist tento obcasny blog o nasi ceste.

Postupem casu mame takovy pocit, ze nektere nase mozkove funkce, konkretne ty, ktere slouzi k vyjadrovani v nasi materstine, nam silne krni. Pokud si neceho takoveho vsimate pri cteni nasich zaznamu, tak nam to prosim nejak "laskave" sdelte. Zajimalo by me, jestli to tak vnimate taky, nebo je to pouze nas subjektivni pocit.

Ono je to docela tezke, posledni Cechy jsme potkali v autobuse do Chaltenu, coz, jak jsem se dival do diare, je uz vic nez mesic. No a pri cestovani ve dvou se konverzace obvykle omezuje na hole vety typu "mas jeste hlad? ne. A ty? taky ne..", nebo casteji "Budeme neco delat? hmm.. nevim.." atd.

Vubec je to docela zajimava vec divat se do diare - clovek kouka kde byl pred jednim, dvema, tremi, ctyrmi mesici - prijde nam to strasne davno.
Diar je takovy nas cestovni denik.
Pamatuju, ze v Thajsku jsem si nejaky denik vedl - tady uz to jsou jen jednoradkove zaznamy typu:

23.3 Cabanaconde-Yanqui-Arequipa. Busy+micro 100Kc/os,Hostel 100Kc/os, Ja-teplota.

Ze zaznamu muzete videt, krome mist kudy jsme jeli a cen za dopravu a ubytovani i ze zatimco Hanka je zdrava jak ripa, me (uz asi paty den) suzuje nejaky virus, nebo bakterie.

Pred par dny jsme se vratili z Colca canyonu, coz je opravdu monumentalni strz, jakou jsme jeste nikdy nevideli. Dno je asi ve vysce 2100 m, nad tim je silnice a vesnice ve vysce 3500 m a pak to dal stoupa az k zasnezenym 5000-6000 vrcholum. Z cele tury jsem kvuli nemoci moc nemel. Hlavne posledni den, kdy jsem s teplotou vystoupal 1200 m na tezko, si budu pamatovat jeste dlouho. Jinak zatimco nahore pestuji brambory, dole jsme se prejedli opuncii a fiku. Fiky byli v pohode, ale po snezeni prvni opuncie jsem se citil jako po dni laminovani na lodenici - vsechno me pichalo a svedilo. Maji totiz, mrchy, takove stetinky, ktere se zapichuji vsude a svedi. Nastesti jsme dalsi den ziskali (vymenou za 3 bombony Pullman) know-how jak opuncie spravne ocistit a obzerstvi mohlo propuknout.

Ted jsme v Punu na brehu jezera Titicaca - na druhem brehu jsme stali presne pred ctyrmi mesici. Clovek ma z toho takovy vcelku nostalgicky pocit, uteklo to, veru, rychle.

Jsme stale trochu nemocni, takze si to pochopitelne nejak moc neuzivame, leceni doma pri sezeni u internetu a koukani na eurosport je sakra prijemnejsi..
Dnes jsme vyjeli na testovaci (chteli jsme otestovat jak jsme zdravi) turu na hrobky Sillustani z predincke doby. V ramci co nejmensi namahy jsme si podruhe (za nasi cestu) vzali cestovku a opet jsme se utvrdili, ze podobnou pitomost uz nikdy neudelame. Tak ukecaneho, hloupeho, samolibeho pruvodce by clovek pohledal - ponekud nezdvorile jsme se v pulce jeho monologu zvedli a odesli si prohlednout ruiny sami. Jinak pamatka to je vcelku pekna - na kopci nad jezerem asi ve vysce 4000 metru, je skupina nekolikametrovych pohrebnich vezi - nicmene s pamatkami Inku se to asi srovnavat neda.


Jeste par fotek: Arequipa za soumraku; jaka to pekna auta nam tu jezdi..; Puno; cestou k Titicace; Peru..; kostel v Yanqui; horni tok Colcy; kanon Colca - ty tri bile fleky na protejsi strane jsou 3 vesnice, kam jsme sli; opuncie;kostel v Tapay; katedrala v Punu (vim, ze tech kostelu tu davam az moc, ale oproti Chile, je tady fakt na co koukat); Manco Capac - v Punu jsou frajeri, 90% mest okolo ma na kopci nad mestem Jezise, ale tady strezi mesto sam posledni kral Inku; na trhu v Punu ; Sillustani (bez hrobek).., Peruanky na rakosovem ostrove na Titicace ; rakosove ostrovy Uros

Vasek


P.S - dnes jsme nahodou zahledli v televizi kus filmu XXX s Vinem Dieslem, ktery se castecne natacel v Praze a uslyseli tak po dlouhe dobe opet nekoho jineho mluvit cesky. Konkretne 2 vety - "Jak to jde?" "Ale, stoji to za hovno, zima jako v prdeli."

...Je krasne zase slyset po case tu nasi materstinu..